Guardian angel (Hyunlix)

40.

Zapněte si pásy, právě jste se usadili na horskou dráhu 😉

Felix vážně nedokázal strpět Hyunjina.
Bylo od něj milé, že se stará o mladšího pocity, ale na druhou stranu je to jen a jen horší. Felix se v sobě už nevyzná. Pomalu začíná zapomínat, proč tu vlastně je. Jeho vlastní tělo si dělá co chce a on jen trpí.
Bolesti, úzkosti a strach.
Strach z toho, mít někoho rád.
Strach z toho, že až odejde, tak všechno bude špatně.
Strach z toho, že nedokáže dokončit svůj úkol.
Jeden jediný úkol, kdy šlo jen o to, aby napravil Hyunjina a hned na to odešel.
Nakonec tady jen dělá kopance okolo sebe a přemýšlí, jak se z toho dostat.

A ano, přemýšlí teď, místo toho, aby poslouchal přednášku. Sedí a prázdně kouká na zeď. Nevšímá si Hyunjina, který sedí vedle něj a neustále po něm pokukuje.
Sám si uvědomil, že to včera asi přehnal. Neměl na Felixe tolik tlačit. Místo toho, ublížil oboum. Jak sobě, tak mladšímu.
Pocítil nechtěné odmítnutí a to bolelo.
Sám vlastně ani nevěděl, jak se to stalo. Netušil, že jeho tělo si dokáže vytvořit takové city, tak rychle.
Nehledě na to, že ještě den před tím, o Felixovi málem řekl, že je mrtvola, ale ovšem že to skoro řekl. Nebýt Chana.

Felix by vlastně měl dělat, že se nic nestalo. Měl by pokračovat v tom, co bylo v plánu. Pomoc Hyunjinovi.
Uskutečnit ten plán který měl, než si Hyunjin zlomil ruku. Vlastně, on si ji zlomil přesně v tu dobu, co to Felix nadšeně vymyslel.
Jenže, jak moc dobře to půjde se zlomenou rukou?
Celkem náročně. Je potřeba, aby jeho tělo fungovalo na sto procent a neměl žádné omezení.
Aby byl plný energie, protože o tom to je. Musí odpočívat, aby se dobře uzdravil, ale na druhou stranu, tohle bylo něco, co mu Felix chtěl dopřát a ukázat mu, že ho podporuje.

Jenže, jak to teď měl udělat?
Nemá žádnou nadpřirozenou sílu, aby mohl Hyunjina uzdravit, sundat mu sádru a dovést tam, kde se to má všechno konat.
Musí promyslet i jinou variantu toho nápadů, aby se to mohlo uskutečnit.

Felix si hluboce povzdechl a opřel si bradu o dlaň. Jeho oči stále koukaly na zeď a hlava šrotovala na všechny obrátky.

Chtělo to plán.
Dobře, bude muset nejdříve přejít ten fakt, že by opravdu mohl něco cítit. Pak už se jen starat o ten úkol.

Jenže, když se Felix zamyslí, tak měl Hyunjin pravdu. Musí k němu něco cítit, když jeho tělo reaguje neustále, jen jeho mysl si to nechce přiznat.

Dejme tomu, že by dal vyššímu šanci.
Jak by to probýhalo?
Jaký by byl jejich vztah?
Romantika, nebo strach z toho, že jeden druhého ztratí?

Nemá smysl rozebírat.

„dneska jdeme ven” Felix se otočil na Hyunjina a řekl mu to tak, jako že nemá žádnou jinou možnost, než s ním jít

„proč?”

„projít se. Proč se asi chodí ven? Ahh. Prostě, se pojďme projít, ať nesedíme jen doma na zadku” co by doma taky pořád jen dělali, že? Ani jeden netancuje a dívat se na televizi, je víc unavující, než nějaká fyzická činnost.

„dobře a kam?”

„nevím, to vymyslím po cestě” Felix pokrčil rameny a otočil se zpátky k přednášejícímu. Sice žádný užitek, ale nezvládne se na vyššího déle dívat, proto udělal tohle rozhodnutí.
Stále si připadá, jako kdyby udělal dost špatné rozhodnutí, když včera nechal Hyunjina na sebe sáhnout. Neodtáhl se, neprotestoval.
Nechal rozbušit své srdce, nebe s ním nekomunikuje. Nechali ho tady? Nebo na něj něco chystají?

Proč má najednou tolik myšlenek? Tolik otázek, na které nedokáže odpovědět?
Proč to prostě nejde jednoduše, jak by mělo?

...