Guardian angel (Hyunlix)

36.

Ráno Felixovi zazvonil budík a první co mohl slyšet, bylo kňourání z postele vedle.
Samozřejmě, že se vyššímu nechtělo. Jak by taky mohlo, když jeho rozvrh se opět změnil a má jen přednášky?
Felix vylezl ze své postele a přešel k Hyunjinovi, který se neměl k tomu, aby vstával.

„já nechci. Ještě dneska. Buďme doma ještě dneska” Hyunjin škemral, když držel Felixe za ruku a nehodlal se ho pustit

„na tohle bych si měl asi zvyknout. Protože jsem pokaždé překvapený, jak moc ukňouraný jsi. Ty víš, že já klidně zůstat můžu, ale ty úplně ne” Felix se posadil, protože nečekal, že by ho vyšší jen tak pustil.

„můžu být doma týden. Abych si odpočinul a nezatěžoval se” výmluva, nebo ne?
To je stejně jedno. Felix tak či tak měl problém, aby odolal. Prostě to nešlo.
Sám nechtěl jít na přednášky a starání se o staršího, mu vezme stejně energie, jako celá nudná přednáška. Kde vlastně ani neví, o čem je. Ale pššš.

„Hyunjine...” Felix si povzdechl. Byl v pasti a jeho srdce očividně taky. Prostě neodolal. Nezvládl to.
Ale taky nevěděl, že jeho odpověď mu zapříčiní další bolesti v oblasti hrudníku. Skoro jako infarkt. Ale nemohl být
„fajn, tak ještě teda spi. Jdu udělat snídani”
Felix si položil dlaň na hrudník

„znova?”

„co? Oh umm, ne je mi fajn” Felix se postavil a tak přinutil staršího, aby ho pustil
„ještě si odpočni a pak pro tebe dojdu” Felix se usmál, ale Hyunjin měl pravděpodobně zálibu v tom, že ho chytá za zápěstí. Tentokrát vyvinul větší sílu a Felix na něj padl.
„co děláš?” mladší vyjekl, když ležel na vyšším

„co myslíš? Chci se mazlit” Hyunjin to řekl, jako kdyby to bylo naprosto jasné, ale nebylo.
Felix byl v šoku. Tohle byl opravdu nezvyk a nemohl to pořádně pobrat.

„mazlit?” mladší se zamračil, ale nesnažil se zvednout. Nechtěl, aby na něj starší sáhnul nechtěně jeho zlomenou rukou, kdyby se ho snažil zadržet

„jo. Je to divný?”

„celkem jo. Nečekal jsem to” blondýn uvolnil své tělo. Mělo smysl se vůbec nějak bránit?
Ani ne. Nemohl ani říct, že by mu to bylo nepříjemné.
Byl zvyklý, že jako mladší se s Chanem mazlil pořád. Takže tohle pro něj nebyla novinka. Jen ona bolest nechtěla odejít. Už ho to dost otravoval a měl chuť přijít na to, proč se to děje.
Ale ne teď.

„nemám srdce z ledu” Hyunjin našpulil rty a chtěl dělat uraženého, jenže začal cítit teplo. Teplo, které z mladšího nikdy nesálalo.
Taky dokázal cítit rozdíl. Nebylo to jako předtím, kdy se mu zdálo, že je Felix chladný. Tedy, on pořád je, ale tohle bylo něco jiného.
Tohle bylo teplo, které sálalo přímo z něj. Z jeho nitra.

„jistě. Já vim” Felix se převalil tak, aby padl mezi Hyunjina a stěnu. Nechtěl vyššího zatěžovat. Zaprvé to nebylo pohodlné na dlouhou dobu a zadruhé chtěl ležet na posteli.
Své ruce omotal okolo Hyunjina, který si lehl na bok a hlavu zabořil do jeho hrudě

„to jsem nečekal” vyšší se uchechtl, ale ruku, kterou měl zdravou, dal přes Felixe

„chtěl jsi se mazlit. Tak nebuď tak překvapený” Felix zamumlal a více se nepohnul. Zavřel oči a pokoušel se ignorovat onu bolest.
On sám si myslel, že to nějaký vedlejší účinek na jeho rebélii, kterou předváděl pár dní zpátky.
Ale mýlil se. Ani nevěděl jak moc.

„ale já jsem překvapený” ode dveří se ozval známý hlas.
„nechodíte do školy a ještě mě mezi dveřma čeká takové překvapení”
Chan si pomlasknul. Ovšem, že chápal, že Hyunjin potřebuje klid a odpočinek. Jen tohle ho nějak nenapadlo, že se stane. Nebo, že toho bude svědkem.
Felix zvedl hlavu, ale jeho ruce zůstávaly tam, kde byly
„Felixi, byt tebou, bych si moc nezahrával” ano ano. Vsichni tři věděli o co se jedná. Jen ne Minho, který je sem všechny pustil. Taky byl jediný, který měl náhradní klíč od tohoto bytu.