Guardian angel (Hyunlix)

4.

Po nějaké době hledání se Felix konečně dostal tam, kam měl. Momentálně teď seděl na přednášce o nějaké historii. Všechno mu to stejně šlo jedním uchem tam a druhým ven. Nebyl zrovna fanoušek teorii. Měl raději praxi.
Seděl s loktama opřenýma o stůl a hlavou v dlaních. Nechtěl nějak extra dávat najevo, že ho to nebaví, ale nemohl si pomoct.
Navíc podle rozvrhu, měl mít po přednášce hodiny tance. Na to se více méně těšil. Bylo to lepší, jak tady sedět a poslouchat blbosti.
Chtěl být těchhle věci ušetřen, ale pak si vzpomněl, že za svého života sem chtěl nastoupit. Chtěl odletět z Austrálie a být s Chanem. Pro něho to byl momentálně třetí rok z pěti. Takže i kdyby sem mladší nastoupil, tak by s ním tady nějakou dobu byl.
Teď na něj může koukat jen z dálky a tajně.

„to je pro dnešek vše" kantor si vzal své věci a opustil místnost. Bylo po řednášce, takže pro Felixe to znamenalo, aby našel cestu do taneční místnosti.
Bylo to tady tak trochu jako bludiště. Felix se tu poprvé taky pěkně zamotal.

Blondýn se zvedl ze židle, vzal si svůj batoh a opustil místnost. Teď by se měl rychle zorientovat v mapce, aby našel cestu.
Chvíli koukal do papíru, poté doleva doprava a zase do papíru. Byl lehce zmatený, ale nebyl natolik společenský, aby si řekl o pomoc. Proto se prostě nějak vydal podle mapy a buď tam dojde, nebo ne. Jiná možnost není.

Felix šel rychlou chůzí a rozhlížel se. Dával pozor na to, aby šel kam měl. Přesto zapomněl koukat před sebe a to mělo za následek, že do někoho narazil.
Dotyčný otráveně zavrčel a podíval se na Felixe, který teď seděl na zadku na zemi. Ani neknikl když padal. Přišel na to, že každý jeho nepatrný pád, je jako pád do peřin. Jak milé.

Když blondýn zvedl hlavu, tak zjistil, že jeho každá cesta stejně povede k vyššímu. Jistě že narazil do Hyunjina. Jak rád by se mu teď vyhnul, ale pozdě.

„koukej kam jdeš" Hyunjin se zamračil, ale ani nenatáhl k Felixovi ruku, aby mu pomohl se zvednout.
Přesto Felix ji k němu natáhl. Chtěl vědět, jak moc bude těžké z tohohle, udělat slušnou verzi.
Ovšem, že se Hyunjin nenamáhal, aby mladšímu pomohl. Felix si jen povzdechl a zamlel prstama. Naznačoval tak, aby vyšší konečně udělal, co měl. Jenže stále nic.

„já mu pomůžu" Jisung veselé přihopkal a chytil Felixe za ruku. Vytáhl ho na nohy, ale nepouštěl ho.
„Chane!!! Dělej dokud tady stojí, jinak budeš mít zase smůlu!!"

„oh Bože, sakra" Felix zašeptal a dostal mentálně pohlavek

„nerouhej se" Felix jen kývl hlavou. Věděl přesně, co to bylo. Jenže, teď by měl vymyslet, jak se od tud dostat, aby Chana nemusel potkat.
Felix vytrhl svoji ruku a omluvně se podíval na Jisunga. Ten už tak nějak tušil, že něco přijde

„promiň, ale musím jít. Zachvilku mám hodinu a nerad bych přišel pozdě" Felix se křivně usmál. Dokonce už zahlédl i Chana, který si to mířil přímo k ním. Musel hodně rychle pryč.

„kdybys byl aspoň trochu jako tvůj spolubydlící, tak by to bylo daleko lepší" Minho plácl Hyunjina po rameni a ten se nedíval zle na Minha, ale na Felixe. Hlavou mu proběhlo pár myšlenek, kdy si říkal, že mu mladší blondýn bude na obtíž.

„jako on?" Hyunjin si odfrkl, ale to už se Felix rozhodl, že musí utéct. Chan byl až moc blízko. Mladší jeho přítomnost cítil na sto honů.

„nechci abys byl jako já, ale mohl by ses trochu chovat. Já jdu" Felix zamával a už byl v tahu.

„jsem tu" Chan došel, ale pozdě. Zase.

„hyung. Já už fakt nevím. To ho mám svázat a hlídat ho jako vězně, abys ho mohl vidět? Nemůžeš chodit trochu rychleji? Ty než sem doneseš svůj těžkej zadek, tak už je zase pryč" Jisung si povzdechl a koukal na Felixova záda. Bylo zvláštní, že vždycky když se měl objevit Chan, tak utekl. Kdo ví proč, že?