Guardian angel (Hyunlix)

20.

Felix utíkal ze studia přímo do kantýny a vyhledával všechny ostatní.
Hyunjin už samozřejmě seděl na svém místě a v klidu si jedl.
Nutno dodat, že dnešní zkouška se obešla bez hádek.
Což nemůžu říct, že se to ještě nemůže stát.

„mám hlad” Felix padl Chanovi na záda a málem mu přimáčkl obličej do jídla. Starší lehce zakňucel a snažil se držet vší silou, aby se to opravdu nestalo

„jestli máš hlad, tak se o mě neopírej a běž si pro jídlo” Chan se narovnal a Felix s ním. Mladší našpulil rty a opravdu odešel k výdejně.

„co je? Proč nejíš?” Minho se podíval na Hyunjina, který se zaprdl a koukal před sebe

„máme čekat, že z Felixe zase něco vypadne?” Jisung se uchechtl. Ne, že by je to nějak obtěžovalo. Všichni mají rádi, když se okolo děje nějaké drama a klidně i v okruhu přátel.

„asi” Hyunjin si povzdechl. Nevěděl, jak se cítit. Felix se opravdu jeví, jako hodně dobrý člověk. Tak proč tomu vyšší nemůže podlehnout. Proč ho nenechá, aby mu vlezl do života.
Proč?
On ví.
Když poprvé viděl ten velký a vřelý úsměv, vzpomněl si na svoji matku. Taky se na něj takhle usmívala. Taky se o něj starala a zajímalo ji, jak se měl, nebo co ho trápit.
Hyunjin se bál, že když podlehne, tak mu bude ublíženo. Že Felix odejde a s tím i všechno to pěkné.
Nakonec si to sám uvědomil. Uvědomil si, že je zbytečné ho nenávidět. Naopak se jen brání a snaží se, aby neskončil stejně, jako předtím. Sám, na všechno sám.

Teď jen lehké odbočení. Minho samozřejmě věděl, že jeho nejlepšímu kamarádovi umřela máma, ale už nevěděl, co se děje dál. Hyunjin mu neřekl, že ho jeho otec drezůruje a je na něj téměř jako na cizího, nebo na vojáka.
Proč?
Prý je moc emoční. Že by neměl ani brečet, protože to kluci nedělají.
To také není pravda. I opravdový muž brečí. Neznamená to, že je slabý, ale že má city.

„nebylo by lepší nám to říct dříve, než Felix? Vyhneš se trapnému momentu” Chan se divál na Hyunjina, který se lehce zamyslel. Měl jim to říct?
Měl jim říct, že jde s Felixem ven?

„když já nevím”

„nic ti to neudělá. Chan má pravdu, je lepší to říct sám, než to poslouchat od někoho jiného” Minho poplácal vyššího po zádech. Všichni na něj koukali a čekali, jestli se Hyunjin rozhoupe a řekne jim to.
Brunet se naklonil a podíval se, jak je na tom Felix. Ten vypadal, že si ještě stále vybírá své jídlo, takže měl dostatek času

„já.... Jdu s Felixem ven”

„ven?” Jisung vyhrkl a vyvalil oči. Teď už byl opravdu překvapený. Nečekal, že se to stane. Na druhou stranu Chan o tom už věděl a Minho, no ten cítil, že se stal menší pokrok
„byl jsi donucený?”

„ne. O něco jsem ho požádal a on si stanovil podmínku. Ta podmínka je, že spolu jdeme ven. Co víc říct. Něco za něco” Hyunjin se cítil trochu nesvůj. Ještě stále má k Felixovi jakýsi odstup. Teď jen přežít celou tu schůzku, večeři s jeho otcem a všechno se vrátí ke starému.
Proč něco měnit, že?

„oh, jistě. O co jsi ho žádal ty?” Jisung se zvědavě zeptal. Potřeboval vědět každý detail a to co nedostane z Hyunjina, určitě vytáhne z Felixe.
Tedy, aspoň si to myslel. Ale Felix je taky velký tajnůstkář.

„nic důležitého. Jen jsem ho požádal, aby semnou šel pozítří na večeři”

„jenom? A on tě pozval ven? Co to je za manévry?” Jisung nechápal, proč si Felix neřekl o větší cenu. Proč jen tohle.