Guardian angel (Hyunlix)

13.

Hyunjin i Felix momentálně procházeli obchod a měli namířeno k barvám na vlasy.
Za nějakou dobu vyšší držel v rukách dvě barvy a prohlížel si je.

„myslel jsem si, že si zajdeš ke kadeřníkovi, proč to chceš dělat sám?” Felix na staršího koukal dost zmateně. Nebylo by lepší to udělat u odborníka?

„chci to udělat sám večer. Na co vyhazovat peníze za kadeřníka? Zaplatíš mi to?” Hyunjin měl na tváři úšklebek, který naznačoval, že si opět myslí něco o veverkách.

„ah” Felix si povzdechl. Bylo to tu znova. Co měl dělat? Říct mu, že klidně?
Sam se podíval do peněženky a byl překvapený tím, že je tam víc, než bylo.
Když mu to zaplatí, nepohne se z místa a zůstane jako ten zazobaný harant
„jestli chceš, koupím ti barvu, ale kadeřníka nezaplatím. Nejsem Rothschild”

„to zní jako plán. Fajn” Hyunjin strčil Felixovi do rukou světle hnědou barvu. Felix se na něj nehezky podíval a barvu mu vrátil

„tuhle ne. Tu tmavší”

„jsi si jistý?”

„naprosto. Bude to vypadat dobře. Teď nezdržuj a pojď”

„máš hlad?”

„ani ne, ale aby dlouho nečekali” Felix vzal barvu a vzdaloval se od vyššího

„ne? Tak těšíš se snad na to, až si sundáš roušku a ukážeš se Chanovi?”

„o čem to sakra mluvíš?” blondýn se zastavil a otočil se na Hyunjina. Očividně neměl dobré úmysly

„všiml jsem si, že se před Chanem snažíš schovávat. Nejsi ani trochu nachlazený. Pod očima kruhy nemáš a jediné co, tak takhle zůstáváš v jeho blízkosti. Nejsem slepý. Ráno jsem tě viděl, držel jsi v ruce roušku a váhal jsi, jestli jo, nebo ne. Znáš ho snad? Proč Chan vypadá, že on tě zná?”

„nešťourej se v něčem, o čem nic nevíš. S Chanem se neznám a i kdyby, tak tobě do toho nic není. Teď pojď, nebo si to rozmyslím a na hlavě místo hnědé, budeš mít růžovou” Felix byl lehce napružený, ale nesměl dát najevo jeho vztek. Nesměl se chovat nehezky. Musel se chovat, jako kvalifikovaný anděl. Jinak by přeci neměl svatozář.

🕊️

Felix byl na Hyunjina značně naštvaný a celou cestu do bistra na něj ani nepromluvil. Šel sice vedle něj, ale všímal si okolí. Neměl náladu na vyššího, který byl jako aprilové počasí. Jednou byl hodný, až to Felixovi nesedělo, a pak byl zase na tečku mezi oči.
Felix se začal obávat, že s takovou se nikam nedostane.
Hyunjinova osobnost asi hapruje. Měl by si promluvit s Minhem? Třeba bude vědět víc. Ale nebude to moc nápadné? Co na něj zkusit stejnou taktiku, jako na Jisunga? Třeba mu něco řekne.
Tolik otázek a žádná odpověď.
Felix v sobě začal ztrácet víru víc a víc. Obava toho, že to nezvládne byla větší a větší.
Má tolik co dohnat, ale málo času. Jak by do toho měl asi zařadit ještě sebe a svoje přání?
Tu jednu věc, kterou si za života přál, ale nestihl to uskutečnit. Sám si opravdu, ale opravdu nepamatuje, co to je. Ještě aby přemýšlel nad tímhle.

Ticho mezi nimi bylo ještě, když došli k bistru. Felix se nehodlal dívat na vyššího. Prostě ho nechal vejít prvního a šel přímo za ním, aby trefil ke stolu, kde byli jejich kamarádi.
Felix v ruce drtil popruh od batohu a snažil se nějak uklidnit. Nasadit milý, přívětivý úsměv a nikoho nepohoršit.
Jo, tak to asi ne.
Nebyl toho hned tak schopný. Ovšem byl rád, že se konečně dostal někam, kde ostatní zná.
Pomineme ten fakt, že by si měl sundat roušku.
Hyunjin na to samozřejmě kapl a viděl, že ho za to teď mladší přímo nesnáší, ale dělalo mu to značnou radost. Měl rád, když mohl někoho pošťuchovat a tomu dotyčnému, to třeba ublíží.