Guardian angel (Hyunlix)

11.

„není to dobře? Jsi nemocný?” Jisung se starostlivě koukal na Felixe, když se všichni slezli na chodbě ve škole.
Ne že by Felix šel s Hyunjinem.
Odcházel opět dříve a narazil na Jisunga a spol, který si až teď všimnul, že je Felix lehce jiný
„ah moment. Kde máš pihy?”

„potřeboval jsem zamaskovat kruhy pod očima. Jsem nějaký nachlazený a necítím se nejlépe” lhal. Chtěl se konečně přestat vyhýbat Chanovi. Už ho přestala bavit hran a schovávanou. Chtěl být se všema

„ale na to nepotřebuješ zakrýt celý obličej make-upem” Jisung si povzdechl. Má Felixovy pihy rád. Byl zklamán, že to Felix udělal

„je to pořád lepší, než vypadat jako mrtvola. Nemyslíš?”

„no tak, co si budeme. Pro tebe by i plastická operace byla málo” Hyunjin si odfrkl, když zrovna přišel. Měl pocit, že byl včera večer až moc měkký a teď to potřeboval dohnat.
Felix se na něj nehezky podíval a měl sto chutí mu nakopat zadek.
Už si myslel, že se včera stal nějaký pokrok, ale asi ne.

„ty mi taky můžeš políbit zadek”

„je to jen na chvíli. Myslím si, že až nebude Felix nachlazený, tak to přestane používat. Neboj” Minho poplácal Jisunga po rameni.
I přesto, že Minho Felixovi nic neudělal, tak k němu mladší choval celkem respekt a měl trochu strach.
Ještě stále se nepřenesl přes to, že na něj křičel kvůli Hyunjinovi. Vždyť se nakonec nic hrozného nestalo. Hyunjin je živý a zdravý. Co víc si přát?

„hyung má pravdu. Je to jen na pár dní. Až se budu cítit líp, tak to poznáš” Felix se usmál, aby jediné co bylo vidět, byly jeho oči. Okolo nich se mu vytvořily vějířky, které naznačovaly, že se mladší usmívá

„rozhodil tě ten včerejšek? Říká se, že člověk může onemocnět i ze šoku” Chan hleděl na zamaskovaného Felixe a pořádně si ho prohlížel. Bylo to poprvé, co ho viděl zpříma, ale pořád měl schovaný obličej. Bylo to zvláštní. Chan si začal myslet, že je to kvůli němu, ale mladší tentokrát neutekl. Něco mu nesedí.
Felix, Felix, Felix.
To jméno ho neustále strašilo. Dokonce už i párkrát v noci brečel, po tom co se Felix nastěhoval na kolej.
Všechny vzpomínky se mu vybavily a nejhorší je, že si jsou až moc podobní.
Jméno, pihy, hlas, oči, Australan.
Bylo to snad možné?

„hmm, trochu” Felix pokýval hlavou. Až teprve před spaním si pořádně uvědomil, co se stalo. Byl roztřesený. Co by se stalo, kdy Hyunjina přejelo auto? Umřel by?
Neměl by nad tím přemýšlet.
Celou dobu tak nějak nebral celý incident vážně. Je přeci anděl a jemu se nemůže nic stát. Až pak si uvědomil, že vlastně nešlo o něj, ale o vyššího

„poděkoval ti vůbec?” Minho se zamračil na Hyunjina. Věděl, že není možné, aby tohle dostal někdo z Hyunjina násilím. On musí chtít sám.

„jo, poděkoval”

„už jsem si myslel, že si zahraje na nevděčného haranta”

„no dovol” vyšší si založil ruce na prsou a na Minha se koukal dosti raněně. Samozřejmě to jen hrál.

„nedovolím”

„tak už stačí. Ať se stalo cokoli, je to za nimi. Teď už jen, po škole chceme jít do bistra, nechceš jít s náma, Felixi?” Chan koukal na pihatého anděla s nadějí v obličeji. Felixovi ho začalo být líto. Ani nepostřehl, že se mu zaslzely oči a jedna neposedná kapka opustila jeho oko.
„nemusíš jestli nechceš” Chan se vyděsil, když viděl co se děje. Nechápal, proč Felix začal brečet.
Mladší pouze zavrtěl hlavou. Chtěl jít, ale znamenalo by to, že by si musel objednat a sundat si roušku, aby se najedl. To nemohl riskovat. Nebo aspoň ne teď. Možná až si bude jistý, že dokončil svůj úkol a nic mu nehrozí

„odpusť” Felix posmrknul a setřel si slzy, které mu částečně níčily make-up.
„já... Já musím jít”
Blondýn byl na tom hodně špatně. Měl se starat o Hyunjina, ale do cesty mu přišel kamarád, kterého nějakou dobu před svojí smrtí neviděl. Takže je jasné, že ho to dostane.
Když se teď, ale vzdá, tak si ubere den na nápravu Hyunjina. To nemůže
„uvidíme se po škole” Felix zašeptal Jisungovi a odešel. Věděl, že na něj se tak nějak může spolehnout. Mohl to říct všem, že? Ale cítil, že Jisung ho aspoň trochu podpoří. Když ne teď, tak potom.

„co říkal?” Minho se zvědavě koukal na Jisunga, který mu s radostí odpověděl. Jak jinak

„že půjde s náma”

„ale proč brečel?” Chan si povzdechl. Měl divný pocit. Když ze začátku přišel, tak se mu vyhýbal. Nebo se snažil, aby na něj nebylo vidět. A když už zůstal v jeho přítomnosti, tak se rozbrečel.
Ledaže...
„mám pocit, že jsem narazil na něco neobvyklého”

„taky jsi viděl anděla?” Hyunjin se křivě usmál a čekal na odpověď. Byl tím snad už posedlý

„mohlo by být. Ale obávám si, že si jen něco nalhávám”

„vy dva” Minho na ně ukazoval varovně prsten
„vzpamatuje se, nic takového, jako andělé není”

„mám pocit, že se pleteš” Hyunjin si vzpomněl na krátký rozhovor s Felixem, který mu lehce otevřel oči a on se snažil se více zamyslet.
„je tu víc neobvyklých věci, než to vypadá”

„kdo ti to zase řekl?” Minho si začínal myslet, že se jeho nejlepší kamarád zbláznil. Každopádně byl překvapený tím, co mu na to odpověděl

„Yongbok”

„Felix? Ty jsi s ním mluvil?” Jisungovi se vytvořily v očích malé jiskřičky štěstí. Že by pokrok?

„jo. Včera, tak trochu. Nemohl jsem spát a on očividně taky ne. Nic vážného. Bylo to pár vět” Hyunjin pokrčil rameny

„oh, konečně jsi ho neudeřil argumentem o jeho rodině. Jak milé” Minho byl také překvapený, že byl Hyunjin schopný mluvit s Felixem

„pro jednou. Stále je to zazobaný harant, který si myslí, že emocema dostane všechny do kolen”

„Hyunjine stačí. Nic nevíš. Ten kluk žádnou rodinu nemá. Je sám. Nemá ani sourozence. Ten muž v saku a bílých rukavicích byl někdo, kdo mu jen pomohl. Očividně žil někde, kde byl mezi lidma, ale ne se svojí rodinou, protože žádnou nemá. Měl by ses nejdřív ujistit, než něco vypustíš z úst. Akorát mu tím ubližuješ. Snažil se s tebou kamarádit. Nakonec zjistil, že na tebe se nedá jít podobném, ale že si tvoji pozornost musí získat jako tvůj nepřítel. Nehledě na to, že ti zachránil život.... Prostě si s ním nezahrávej” Minho už měl plné zuby toho, že mladšího neustále urážel. Co je moc, je moc.
Rodina je velice citlivé téma a Felix i přesto, že ho to bolí, tak se snaží usmívat. Snaží se to přejít.
Minho věděl, že je Hyunjin opravdu zlý, ale uvnitř sebe je milý a laskavý. Nemůže být takhle zahořklý na vždy.

„nevěděl jsem..”

„a víš proč? Protože jsi mu nedal šanci. Teď s tebou bydlí. Myslel si, že mu později budeš oporou. Ale když se na tede tak dívám, tak se obávám, že ho zlomíš ještě víc a on odejde. Nebude tady chtít být. Ale dělej jak myslíš. Když si myslíš, že to zvládneš sám tímhle způsobem, tak jen pokračuj. Nakonec uvidíš, že jsem měl pravdu.... Zase”

Doufám, že máte pěkné pondělí, nebo jste aspoň měli.
Vím, že na tomhle dní není nikdy nějak nic pěkného, ale tak já doufám, že pro někoho ano 🥰

Jinak se omlouvám za chyby, později se pokusím to celé přečíst a opravit 😊

Love you 💕