Guardian angel (Hyunlix)

51.

19. listopadu 2020
Ráno.
Australie

Chan opustil letadlo a v zápěti i letiště.
Očima skenoval okolí a hledal někoho, koho zná. Kdo pro něj přijel, aby si nemusel volat taxi.
Chan měl přes rameno cestovní tašku a neustále koukal okolo sebe. Než zmerčil na parkovišti známou postavu.
Byl to jeho táta. Chan se pro sebe lehce usmál a šel za ním. Bylo očividné, že ho Bang starší neviděl.

„ahoj tati.” Chan k němu došel a položil tašku na zem, aby mohl svého otce obejmout. Bylo to normální. Neviděli se nějakou dobu a jeho rodiče už si mysleli, že se Chan na ně jen tak podívat nepřijede. Není to zrovna nejblíže, co si budeme vykládat.

„jsem celkem překvapený, že jsi doletěl zrovna teď, před zkouškáma. Nebude ti chybět čas?” starší se odtáhl od svého syna. Na tváři měl posazený úsměv a Chana si musel prohlédnout.

„neboj se, to zvládnu.” Chan se snažil ujistit svého táty, který vypadal, že má trochu starosti.

„měl jsi se vrátit až po zkouškách. To by bylo pro tebe lepší.”

„nemohl jsem, potřebuju si tady ještě něco vyřídit s Felixem.” to byla celkem i pravda. Až na tu část, že si potřebuje s ním něco vyřídit. Ale zase úplně nelhal.

„vážně? Stalo se něco? Nedávno jsem mluvil s paní Lee. Říkala, že Felix dělal rozdílové zkoušky, aby mohl za tebou do Koreje, na další semestr. Teď už jen čeká na odpověď. Měl by to vědět někdy teď.”

„jo, něco o tom vím. Říkal, že je dělal. Ale potřebuju s ním mluvit z očí do očí.” Chan si povzdechl, když si vzpomněl na to, že tohle je jeho jediná šance, jak blondýna zachránit, aby mohl žít normální život.

„to zní vážně. Nebudu se vyptávat dál, očividně nemáš v plánu mi říct, co se stalo.” starší poplácal svého syna po rameni
„ale určitě tě rád uvidí.”

„o tom nepochybuji.”

Po krátké konverzaci se svým otcem, konečně nastoupili do auta a mířili si to domů, aby si Chan mohl později odpočinout a připravit se na to, co ho čeká zítra. Byl nervózní. Co když to nedokáže?
Co když se Felixovi nakonec stane něco jiného?
Nemůže přeci jen tak zasáhnout do osudu, ne?

Chan si povzdechl a opřel hlavu o okýnko.
Začal pociťovat stres, který koluje jeho tělem.
Už to chtěl mít za sebou. Felixe držet u sebe a v bezpečí ho dostat do Koreje.

Chanův telefon zhruba v půlce cesty zabrněl a oznámil tak příchozí správu.
Což mohl čekat, minulost se opakuje. Nic moc se nezměnilo.
A nebyl překvapený, že mu píše Felix.

Felix

Mám dobrou správu, hyung🤭

Chan

Máš? Sem s ní.

Felix

Oh, ty jsi už vzhůru?

Chan

Dá se to tak říct

Felix

Neříkej mi, že jsi zase nespal 🤨

Chan

Spal jsem a teď čekám, co za dobrou správu máš😁

Felix