Guardian angel (Hyunlix)

10.

„dost dobře si pamatuju sametový doket a strukrůru peří. Jako kdyby mě objímala velká hebká křídla” Hyunjin si mumlal sám pro sebe, když si dával dlouhou sprchu
„asi už jsem blázen, ale jako kdybych se toho doteku na těle nemohl zbavit a pořád tu byl”
Vyšší blondýn byl lehce mimo. Nedokázal pochopit, co se to vlastně stalo. Všechno bylo ve tmě, od toho co ho Felix objal, tak je všechno zapomenuto.
Nic neviděl, jen něco zářivě bílého než odpadl.
Možná by si měl najít odbornou pomoc. Na blázna by to stačilo. Zavřeli by ho na psychinu a on by se z toho stejně zbláznil daleko víc.
Přesto je tu spíš ta věc, že ho Felix zachránil.

Zapomeňme na to, že cítil něco neobvyklého a měl za to, že to byl anděl. Důležité je, že i přes veškerou odpudivost a nenávist, ho Felix zachránil. Kdokoliv jiný, by jen křičel strachy a nechal by ho srazit. Jenže blondýn za ním utíkal a ještě nastavil své tělo.
To chce kuráž.
Je tedy možné, že auto zastavilo, nebo ho stihl nějak odtahnout?
Sakra, to je zase situace.

Má ho Felix rád, že ho utíkal zachránit?
Co se to sakra děje?

„agh.. Od doby, co je tu ten blonďatý skřet, tak je můj život vzhůru nohama” Hyunjin zastavil vodu a omotal si ručník okolo pasu. Vylezl ze sprchového kouta a šel před zrcadlo. Své tělo opřel rukama o zrcadlo a hleděl na sebe.
„je tohle snad jen nějaký hodně špatný sen?”

„kde je Hyunjin?” z kuchyně se ozval starostlivý hlas. Pravděpodobně to byl Minho, který právě vtrhl do bytu, jako velká voda a tím vyděsil Felixe, který si vařil uklidňující čaj. Asi bude potřebovat silnější odvar

„v koupelně” Felix knikl. Minho vypadla, jako kdyby měl co nevidět někoho sejmout a blondýn jen doufal, že to nebude on.

„jak dlouho tam je?”

„já nevím, asi okolo půl hodiny. Dýl ne. Děje se něco?”

„ty se mě ptáš? Jeho málem srazí auto a ani jeden z vás mi nic neřekne. Co kdyby se mu něco stalo?!” Minho chytil tik do levého oka a Felix se začal krčit. Neměl rád, když na něj někdo křičí

„ale nic se mu nestalo”

„to je jedno, jde o princip!”

„tak na mě nekřič” Felix se zamračil, jak se mu začal třást spodní ret. Na tyhle věci byl hodně slabý.
Když si zpětně vybaví co se vlastně stalo, tak se mu zúžil žaludek a chtěl brečet. Sám na přechodu umřel, nechtěl aby se to stalo i někomu jinému, když to může nějak ovlivnit.
Felix nechal čaj čajem a odešel do pokoje. Dveře za sebou zavřel a šel si lehnout do postele. Zalezl si pod deku a nechal téct neposedné slzy, které chtěly ven i s veškerýma emocema.

Teď by si každej řekl, že je to slaboch, ale má vlastní důvody.
Umřít a poté se vrátí na zem jako anděl a ne člověk. Není to nic příjemného.
Nemá rodinu a jediné co musí, je lhát a vykonat svůj úkol. Už se mu čas nehezky zkracuje.

„co tu křičíš, jak na lesy?” Hyunjin vylezl z koupelny a viděl, jak Minho stojí uprostřed místnosti a kouká na zavřené dveře od pokoje

„asi jsem neměl”

„proč?”

„nevěděl jsem, že je to taková citlivka” starší našpulil rty a povzdechl si

„citlivka? Slabé slovo. Je divnej” Hyunjin šel ke kuchyňské lince a vzal si hrnek s čajem, který si dělal Felix pro sebe. Ale co už.
Hyunjin upil a cítil nahořklou chuť bylinek. Nechápal, jak tohle mohl blondýn pít. Hrnek odložil zpět na linku a svoji pozornost vrátil k Minhovi