Guardian angel (Hyunlix)

41.

„nebudeš semnou mluvit?” Hyunjin se podíval na Felixe, když spolu šli zrovna parkem.
Menší měl ovšem hlavu plnou něčeho jiného. Nějaká hádka mu z hlavy vypadal, jen ho trápilo, jak teď předělá celý plán, který měl předem vymyšlený.

„nevím, asi nemám důvod” blondýn pokrčil rameny a ani se nezastavil. Neustále koukal před sebe a snažil se na něco přijít. Kolikrát téměř zapomněl na to, že Hyunjin jde s ním

„poslyš, promiň. Omlouvam se za to, jak jsem se zachoval. Jak včera, tak dneska znova”

„budeš se mi jen neustále omlouvat?” poslouchal jen samé omluvy, ale nikdy neviděl to úsilí, které by mu nazančilo, že to vyšší opravdu myslí vážně.
„ještě nikdo ti neřekl, že činy jsou více, jak slova? Kašli na to. Budu dělat, že se nic nestalo.”

„myslíš to vážně?” měl by být Hyunjin překvapený? Nakonec, může být rád, že se Felix rozhodl takhle.

„naprosto.” Felix pokýval hlavou a rozhlédl se okolo
„a teď neruš, přemýšlím”

„wow, nestačím se divit”

„jasně jasně” Felix mávl rukou. Pomalu ani nevěděl, co starší říkal, protože ho moc neposlouchal a koukal do dálky na děcké hřiště, které se zdálo dosti plně. To mu nahrávalo do karet.
Nebylo to zrovna to, co Felix chtěl, ale byl to začátek a zbytech hodí na Chana. Někdo to za něj udělat bude muset, když tu nebude až se Hyunjin uzdraví.
„jdeme tamhle” Felix ukázal přesně tam, kam koukal. Bylo mu jedno, že vyšší nechápal, co tam budou dělat. Hlavní je, aby s ním šel a neměl hubu plnou keců. Už toho dneska bylo dost.

Hyunjin se držel stále vedle něj a dělal přesně to, co mu bylo řečeno. Neruší.
Sem tam bylo slyšet nemotorné klopýtnutí, ale nic velkého.

Společně došli k děckému hřišti a sedli si na lavičku.
Když si Felix všechny prohlédl, byl si jistý, že přišli ve správný čas.

„vypadá to, že je to školka” Felix se usmál a doufal, že si z toho pohledu Hyunjin něco vezme.
Jako třeba to, že mu mladší chtěl ukázat, jak to chodí.
Mohl být aktivním učitelem, který si s níma bude hrát, nebo být ten, který si sedne na lavičku a jen je bude pozorovat. Což asi nebude jeho případ
„jsou roztomilí. Třeba budeš brzo také v této pozici. Jako mladý učitel.”

„nezapomněl jsi?”

„ne. Je to tvůj sen a tvoje představa o budoucnosti. Chci ti pomoct se k tomu dostat blíže. Pokud umíš, tak děti zabavíš a zároveň si vydobiješ respekt. Děti jsou upřímná stvoření, takže ti nebudou lhát do očí, jako dospělí lidé. Obvykle se jim nechce chodit spát, ale když je dobře unavíš, tak je nebudeš muset přemlouvat. Popravdě, můj plán byl jiný, ale nehodí se to. Ne, když máš ruku v sádře. Tak můžeš aspoň koukat na to, jak to chodí”
Nevysvětlil to krásně? Hyunjin nevěděl, kam dřív koukat, jestli na mluvícího Lixe, nebo na děti.
Bylo milé koukat, jak si tam hrají a užívají děctví.
„já vím, není to nic moc, ale pořád lepší, jak nic”

„to je pravda” Hyunjin pokyval hlavou a nevěděl, jak se cítil. Felix se podle něj choval divně. Jednou je na něj naštvaný a pak s ním mluví normálně.
Ne, že by se vyšší vzpamatoval z toho, že mu slovně ublížil.
Byla blbost, aby si Hyunjin přiznal, že k Felixovi něco cítí?
Teď bude jen koukat, jak ho mladší obchází a nebude poslouchat to, co má na srdci.
„jsem rád, že si to pamatuješ”

„jsem někdo, kdo si takové věci pamatovat musí”

„říkáš to, jako kdyby to nic nebylo” vyšší si povzdechl. Co by měla jako čekat? Felix k němu bude upřímný a zároveň uzavřený.
Nevěří na to, že by mohl mít měkoho rád. Nepočítáme Chana, tam se nic nezměnilo.
Ale teď? Jeho srdce bije, bolí a má pocit, že mu brzy vyskočí z hrudníku.
Byl to zvláštní pocit po čtyřech, nebo pěti měsících.
Mohl se cítit jako člověk, ale nebyl.