Guardian angel (Hyunlix)

54.

O několik dní později, kdy Chan "unesl" Felixe z Austrálie, aby si ho mohl vzít s sebou do Koreje, mladší z nich si vyřizoval papíry v sekretariátu. Aby se mohl ubytovat a nebyl žádný problém.
Let do Koreje probíhal samozřejmě dobře. Loučení doma bylo dlouhé, ale teď je konečně tady.
Stačí jen podepsat nějaké papíry. Převzít klíče od bytu, kde bude bydlet. Rozvrh a nějaké další papíry, které mu mají usnadnit život tu.

„kde je Felix?” Hyunjin zastavil Chana, když ho potkal na chodbě. Přišlo mu divné, že je tu sám. Dokonce mu ani nedal vědět, jak dopadl. Vyšší začal počítat s tím nejhorším a to nechtěl. Nechtěl si připustit, že by to Chan nezvládnul.

„slib mi, že nebudeš vyvádět, když ti to řeknu.” Chan měl neutrální výraz

„neříkej mi, že....”

„já se zblázním. Teď jsem zjistil, že máte nefunkční výtah. Na ty schody si asi nezvyknu.” Felix vyšlápl poslední schod a zadýchaně se opíral o svá kolena. Tašku s věcima položil na zem a vydýchával těch pár pater.
Hyunjinovi se rozzářily oči, když mladšího spatřil a až pak si všimnul, že Chan měl ke své tašce, ještě kufr, který mu nepatří. Jak se mohl nechat sakra jen tak napálit?

„Felixi.” Hyunjin vydechl a koukal na mladšího s naprostou radosti vepsanou ve tváři.
Blondýn se narovnal a podíval se před sebe, kde stál Chan s Hyunjinem.
Felix se zářivě usmál.

„ahoj.” ještě zamával, než si vzal znovu svoji tašku a rozešel se k nim. Ovšem, málem byl sražen k zemi, když se na něj vrhl vyšší a začal ho pevně objímat.
Felix se musel zasmát. Tašku opět pustil a své ruce omotal okolo Hyunjina, aby mu dal najevo, že není sám, kdo má radost z toho, že ho vidí.

„dal bych ti pusu, ale vypadalo by to divně, kdyby vylezl Jisung, který si nic nepamatuje.” Hyunjin šeptal Felixovi do ucha, přesto je Chan nemohl přeslechnout.

„tak si to nechte na byt.” nejstarší se zaksichtil, ale pohled na ně ho vždycky odměkčí. To štěstí, které okolo nich poletovalo. Zahřálo ho to u srdce.

„kde teď bydlíš?”

„s tebou.” Felix odpověděl, když se odtáhl a podíval se na číslo, které bylo na klíči.

„semnou?” Hyunjin vykulil oči. Proč? Nepočítal s tím?

„překvapený?” blondýn se uchechtl a ukázal vyššímu svůj klíč, aby dokázal, že nelže.

„ani nevím proč. Jsem rád.” Hyunjin vzal Felixovu tašku a rozešel se k jejich bytu, kde budou opět spolu.
Felix nemohl popřít, že mu tohle chybělo.
Celou dobu se modlil, aby se tohle stalo znovu a mohl takhle žít. Aby mohl být s někým, koho má opravdu rád. Aby měl po boku lidi, kteří pro něj hodně znamenají.

„AaAAaaa.” z Chanova bytu se ozval křik a vyběhl Jisung, který měl na tváři vystrašený výraz.
„Chan~aaaa, pomoc. Jsem rád, že už jsi zpátky. Pomoc mi.” Jisung vypadal, že se zachvilku zblázní.

„pavouk?” Felix zašeptal k Hyunjinovi, který vypadal, že ho to taky napadlo.

„nejspíš.” vyšší si pomlaskl.

„co se děje?” Chan postavil kufr před dveře od bytu, kam jde Felix s Hyunjinem a se zvednutým obočím se díval na Jisunga, který byl ve tváři značně bledý.

„byl jsem v koupelně a a a na zemi byl pavouk, koukal na mě, tak jsem na něj koukal zpátky. Pak se proti mně rozběhl a chtěl mě sníst.” Jisung se vrhl Chanovi do náruče a zároveň ukazoval na byt, kde by se měl pavouk nacházet.