Guardian angel (Hyunlix)

19.

Je to přece výhoda, ne? Být více s Hyunjinem.
Poslouchat více nehezkých věcí a zažívat peklo.
Je to to jediné, co si kdy Felix mohl přát.
Nic jiného ho tolik nelákalo, jako tohle.

„jsi si jistý, že to zvládneš?” Chan se optal Felixe, když spolu stáli před dveřma do studia. Hyunjin už byl samozřejmě uvnitř a čekal na menšího blondýna, kterého lehce zdržoval Chan

„neboj. Navíc to má výhodu. Jsem osvobozen od některých přednášek, abych měl více času” Felix se usmál a svíral v rukách svoji tašku. Byl připravený na to, že se zachvilku bude potit před zrcadlem.

„to tě nejvíce těší? Myslel jsem si, že čas strávený s Hyunjinem” starší se zašklebil, když podotýkal na ten fakt, že má Felix Hyunjina rád

„hyung, víš jak to je. Musím se nějak přiblížit, jinak ani nevím, co se stane”

„jen tě škádlím” Chan poplácal Felixe po rameni a lehce se usmál
„hlavně si neubliž”

„to bylo nezbytné, Channie”

„já vím, ale i tak. Pořád mám o tebe strach. Ať se mají věci, jak chtějí” Felix si povzdechl. Bylo milé tohle slyšet. Zahřálo ho to u srdce. Bál se, že až bude muset odejít, tak to bude hodně bolestivé

„dobře” pihatý blondýn rychle obejmul svého hyunga. Zbožňoval to teplo, které ze staršího sálalo.
„půjdu dovnitř, ať moc dlouho nečeká. Kdo ví, co za keci zase bude mít a Jisungovi řekni, ať moc nespekuluje, jinak řeknu Minhovi, že ho má rád”

„neboj, řeknu mu to” Chan se uchechtl a mladší se odtáhl. Ještě chvilku na Chana koukal, než se zhluboka nadechl a otevřel dveře
„uvidíme se později”

„jo, později” Chan kývl hlavou, zamával na mladšího a šel si po svých.
Felix taky.

Vešel do místnosti a zavřel za sebou dveře. Porozhlédl se a spatřil Hyunjina sedět na zemi před zrcadlem.

„jsi plný sám sebe, že se musíš pořád prohlížet?” Felix houkl do prostoru a položil svoji tašku do rohu místnosti

„nejsem ty” vyšší opáčil a zvedl se.
„máme několik dní, na vymýšlení choreografie. Myslíš, že to zvládneš?”

„a co ty? Zvládneš to?” Felix se na něj otočil a šel blíže

„záleží na tom, jak budeš spolupracovat”

„jak jen nejvíc budu moct” blondýn pokrčil rameny protáhl se
„nebudu ti dělat problémy a ty to víš. Tak se mě tak hloupě neptej”

„jen se ujišťuji”

„fajn”

„fajn?” Hyunjin nadzvedl obočí. Nevěděl, co to mělo znamenat. Popravdě ani netušil, jestli to chce vědět

„jo, fajn. Co? Vadí ti tahle odpověď? Promiň mi to tedy. Jsem srozuměný s tím, že se jen ujišťuješ. Je to lepší? Ahh” Felix obešel vyššího a začal se více protahovat, aby ho později všechno nebolelo

„jsi poměrně drzý, na to že máš semnou trávit více času, než je zvykem” Hyunjin si založili ruce na prsou a sledoval mladšího, jak si protahuje nohy.

„copak mě to má zastrašit? Nebuď tolik povýšený, nejsi zase tak strašidelný, jak si každý myslí” Felix si sedl a roztáhl dohy od sebe. Dlaně položil na špičky chodidel a svůj trup začal více tlačit na zem.

„nebo si jen nechceš přiznat, že se mě bojíš”

„měl bych? To bych ti přece neřekl, že tě mám rád a nedal bych ti pusu. Nemyslíš?” Felix se ušklíbl.
Chvíli čekal na nějakou reakci ze strany Hyunjina, ale nic se nedělo.
„přišel jsi o slova, nebo na to nemáš co říct?”
Blondýn se narovnal a otočil na Hyunjina, který stál na místě, ale už neměl na tváři ten uličnický a povrchní výraz. Naopak vypadal, jako kdyby byl bez emocí a jen se stal kamenem.
„že nedostaneme v životě vždy, co chceme, je někdy obrovské štěstí, Hyunjine. Nenuť mě se k tobě chovat stejně, jako se ty chováš ke mně. Ani jeden z nás si to nezaslouží a ty to víš”
Felix se postavil
„zamysli se trochu. Začal jsi mě nenávidět bez důvodu, jen co jsi mě uviděl, přesto jsem ti nic neudělal. Nikdy jsem ti neublížil a i tak se ke mně chováš takhle. Nemyslíš si, že soudíš lidi moc rychle? Nejsem jako ostatní, kteří se tváří jako někdo, kdo ti v životě bude obrovskou oporou, ale nakonec ti ublíží. Zkus se na mě dívat, jako na kamaráda. Na někoho, kdo ti může pomoci, když budeš potřebovat. Na někoho, kdo o tobě neřekne, že jsi blázen, když přijdeš opět s tou věci o andělech. Hmm? Chci toho snad moc?”