Guardian angel (Hyunlix)

39.

„jsem zpátky!” Felix houkl do bytu. Místo odpovědi se mu dostalo jen smíchu. Vypadalo to, že jsou v pokoji a vůbec nezaregistrovali Felixův příchod.
Mladší si sundal boty, lehkou bundu a šel přímo do pokoje.
Dveře byly otevřené. Felix se zastavil mezi futrana a sledoval ostatní. Seděli na posteli a něčemu se smáli. Vypadalo to, že se bavíjou. Mělo smysl je vůbec rušit?
Blondýn zavrtěl hlavou a vzpomněl si, že by měl udělat něco k jídlu. Něco, co Hyunjin potřebuje a jemu to neuškodí.
Felix tedy nerušeně odešel od futer přímo ke kuchyňské lince.

Chvilku okolo koukal a přemýšlel, co by.
Nechtěl je moc rušit a na druhou stranu, když neslyšeli jak volá, tak je asi jen tak nevyruší.
Blondýn přešel k lednici, aby vytáhl nějakou zeleninu, jako přílohu. Neměl v úmyslu krmit Hyunjina jen zeleninou. Na tom by asi dlouho nepřežil.
Vytáhl ještě nějaké maso a všechno to položil na linku.
Ze skříňky vytáhl rýži a dal jí vařit.

Poté nakrájel maso a naložil, než ho dal smažit.
Umyl zeleninu, nakrájel a naskládal na talíř.
Naložené maso dal konečně na rozpálenou pánev a vůně se rozlezla po celém bytě.
To je přeci normální, ne?

Felix byl do činnosti tak moc zabraný, že nevnímal okolí a snažil se nic nepřipálit.
Pomalu ani nepocítil, že se okolo jeho pasu omotal pár rukou. Felix sebou překvapeně cuknul a otočil hlavu, aby viděl na narušitele.

„co to děláš?” Blondýn měl trhané dýchání. Vůbec to nečekal.

„co by? Objímám tě a poslouchám tvé bijící srdce. Je to příjemné” Hyunjin se usmál a dlaněma hladil Felixovo břicho. Nebo aspoň jednou. (a/n: vždycky zapomenu, že má ten dlouhá ruku v sádře😅)
Mladší samozřejmě strnul v pohybu, bylo to pro něj až moc pozornosti a doteků na jednou.

„ne, je to divné” mladší vydechl a snažil se znovu soustředit na vaření. Ani nevěděl, jestli měl od sebe staršího odstrčit, nebo ne.
Na jednu stranu to bylo příjemné. Na druhou, no. Jeho srdce bouchalo více, než předtím a hrudník se mu začal opět svírat.
Skoro, jako kdyby měl dostat záchvat paniky. Ovšem, nic takového se nestane.

„proč myslíš? Mně se líbí ta myšlenka, že bys byl jako my” Hyunjin věděl, že si musel dávat pozor na jazyk, proto to řekl takhle.
Navíc, Seungmin s Jeonginem seděli na gauči a potichu je sledovali. Tedy potichu úplně ne, neustále si tam něco šeptali a chychotali se.

„jo. O tom můžeš akorát tak snít”

„můžu? Myslím si, že by to byl pěkný sen. Ty, já. Hmmm?”

„co to předvádíš? Snažíš se semnou flirtovat?” Felix se k němu otočil čelem, tudíž staršího ruce má na zádech.
„mám se začít červenat? Má mi to rozbušit srdce ještě víc?”

„možná. Funguje to?” Hyunjin se ušklíbl

„ne” Felix zavrtěl hlavou a chtěl se otočit zpět, aby mohl pomíchat maso. Jenže byl zastaven.
Hyunjin přiložil ucho k jeho hrudníku a zaposlouchal se.

„já bych řekl opak, Felixi”

„takže za to vážně můžeš ty” mladší si šeptal pro sebe a otočil se
„když říkáš”

„ale no tak” vyšší opřel bradu o Felixovo levé rameno a začal ho znovu hladit
„víš, že se nic nestane, když to přiznáš”

„to těžko říct. Může se stát a to bych byl opravdu nerad” Felix konečně pomíchal maso, než by se začalo pálit.
Též se snažil ignorovat ten fakt, že jeho hruď je ve větší bolesti, než byla. Toho se asi jen tak nezbaví, když bude Hyunjin v jeho přítomnosti.

„máš mě rád?”

„cože?” Felix vyvalil oči. To bylo nečekané a náhle

„jen se ptám”

„já...”

„Minho říkal, že je to dost pravděpodobné, soudě podle tvé včerejší reakce a tomuhle” Hyunjin položil jednu svoji dlaň na místo, kde by měl mít Felix srdce

„a co když? Vadilo by to?” mladší vypnul sporák, kde měl maso a mezitím se dodělávala rýže.
Otočil se zpět na Hyunjina, chtěl vidět do jeho tváře, když už jsou u tohohle tématu. Vzpomínka na to, že včera brečel kvůli tomu, že i kdyby chtěl, tak není člověk, aby mohl milovat, se mu vynořila v hlavě.

„nevím. Mně asi ne, ale co ty?”

„Hyunjine, já nic. Tady nejde o mě, ale o tebe. Ať už to budu cítit jak chci, tak nikdy nebudu mít dostatek času, abych tě mohl mít rád. Moc dobře to víš. Navíc, nemůžu”

„kašli na pravidla. Naslouchej srdci, navíc tvé srdce říká úplně něco jiného. Začalo bít jako splašené, už to není jednou za dlouho dobu, už je to pravidelnější” vyšší měl pravdu. Felixovo srdce se památlo. Z mrtvého kamene, se stalo tohle, přesto to z něj nedělá člověka

„Hyunjine, ale tady přeci vůbec nejde o to, co říká mě srdce. Když to nechám zajít dál, tak nakonec ti ještě ublížím. Ty moc tobre víš, že ti ublížit nechci.....”

„Feli..”

„ne. Prosím, přestaňme on tom mluvit. Teď na to nemám náladu” Felix ho hodně rychle utnul. Nechtěl nic slyšet. Všechno bylo špatně. Měl příležitost splnit si to, co nestihl za život, ale proč by měl ubližovat ostatním. Proto se tomu tak moc bránil.
„je hotové jídlo. Můžete se najíst” vařič rýže zrovna zapípal. To bylo znamení, že by Felix mohl odejít.

„nebudeš jist s náma?”

„ne. Jedl jsem s Chanem. Najezte se sami, půjdu si lehnout. Jsem unavený”

„proč se tomu tolik bráníš?” Hyunjin se zeptal, když se mu mladší vzdalovat. Byl jen v půlce místnosti, kousek od gauče.

„čemu?” Felix nadzvedl obočí

„lásce. Není to to, co chceš? Aby tě měl někdo rád a staral se o tebe? Dával ti něhu a pocit bezpečí? Aby ses každé ráno mohl probudit v hřejivé náruči a být osypaný polibky? Abys mohl cítit pocit štěstí a připadal si konečně celý?”

„Hyunjine stačí” mladší drtil v ruce lem trika a snažil se vyššího zastavit, než to bude horší. Tahle slova mu doslova ubližovala.
Bolelo to. Všechno co vypustil z úst, bylo jako kudla, která se mu zapíchávala hlouběji a hlouběji do srdce

„proč? Bojíš se pravdy? Bojíš se plnit si vlastní sny a potřeby. No a co, že zachvilku odejdeš, ještě pořád je tu měsíc. Sice ne celý, ale je tu. Když budu vědět, že budeš po mém boku, tak je mi to jedno. Je mi jedno, že nakonec budu já ten ublížený. Prosím otevři oči a přemýšlej. Je to opravdu tak těžké, aby ses více otevřel a podal se tomu? Nakonec zjistíš, že je to to nejlepší, co jsi mohl za svůj život zažít. Proč neuchopit příležitost za vlasy a využít té příležitosti, která se ti naskytla. Neprožívej tu bolest sám”
Proč to bylo tak pravdivé? Ale proč to bylo zároveň tak bolestivé pro obě strany?
Proč i Hyunjin začal cítit to, co by neměl?

„prosím, přestaň s tím. Jen mi ubližuješ”

„proč mám pocit, že se tu děje něco vážného?” Jeongin se naklonil k Seungminovi a ten jen pokýval hlavou na náznak souhlasu.

„taky to vidím. Ještě jsem takhle Hyunjina nezažil”

„Felixi, já to ale myslím vážně. Dej tomu šanci. Zapomeň na to, co by se mohlo stát. Tady jde o tebe, ne o ostatní. Chápu, je tu určitý rozdíl, ale pořád je to to samé. Srdci neporučíš”