Guardian angel (Hyunlix)

31.

„co takhle jít do kavárny na něco sladkýho?” Hyunjin stál před kavárnou a stále držel Felixe za zápěstí, kterému téměř nevadilo, co se děje.

„kavárna?” Felix nadzvedl obočí a podíval se na ten podnik, který mu byl nepříjemně známý, nebo si to aspoň myslel.
„nevím jestli se mi sem chce, naposledy jsme tady udělali ostudu”

„myslíš, že si to budou pamatovat?” vyšší našpulil rty a přemýšlel, jestli teda nevymyslí něco jiného. Je pravda, že to bylo trochu nepohodlné, ale...
„moment, nebylo to bistro? Tady jsme spolu nebyli. Takže je to v pohodě” Hyunjin mávl rukou a dal se do chůze. Otevřel dveře a v tu chvíli pustil Felixe, aby mohl jít první.
Menší potichu poděkoval a vešel.
Kavárna vypadala útulně. Byla laděná do hnědé a krémové barvy.
Okolo byla cítit vůně kávy a sladkého.
Bylo to uklidňující prostředí, které potřebovali oba.
Ovšem Felix se snažil vypadat, že není překvapený. Bylo to zvláštní, že ještě pár dní zpátky se k sobě chovali, jako cizí.
Teď šli spolu do kavárny.
Sami.

Oba dva se posadili ke stolu, který byl na nejklidnějším místě. Mladší se ovšem snažil chovat přirozeně. Dokonce se snažil schovat tu bolest, která ho obklopuje. Tedy, nebyla to až tak velká bolest. Spíše, jako kdyby vás někdo mačkal. Ale stále to tu bylo. Byl to nepříjemný tlak, který se vytvářel okolo jeho mrtvého srdce. Vůbec nechápal proč.
Vždyť se s Hyunjinem začal normálně bavit až ráno. Což znamená, že k němu nemůže zákonitě nic cítit. Je to ošemetné, někomu na to stačí pár minut, aby se zamiloval.
Přesto se Felix snaží být realista a nepřipouští si to.
Navíc, nemohl vypadat jako slaboch, který by začal kňourat kvůli tomu, že ho tlačí na hrudi.
Cítil se hrozně hloupě.

„mají tu dobrý cheese cake. Jisung je sice otravný, ale ví co je dobrý. Můžu potvrdit, že je opravdu výborný” Hyunjin začal opětovnou konverzaci, aby řeč nestála.
Vytvořilo by se trapné ticho, a pak by z toho museli nějak ven

„opravdu? Ještě jsem ho neměl”

„co jsi to měl za život?” Hyunjin se podivil. V dnešní době téměř každý ví, jak to chutná. Prostě samý tvaroh, ale neskutečně vláčný a chutný

„jak se to vezme. Já raději zmrzlinu, ale klidně si ho tady dám”

„chodíval jsi sám na zmrzlinu?”

„obvykle s Chanem. Pak když odletěl, tak jsem přestal chodit. Nerad jsem někam chodil sám. Kamarádů jsem moc neměl, ale když se nějaký našel, tak si na mě neudělal čas. Takže tak. Ale to je pryč” Felix pokrčil rameny a vzal si do rukou nabídku nápojů.
Nechtěl tu jen tak sedět a mluvit bez činnosti. Jeho minulost, která mimochodem není tak stará, bylo nepříjemné téma.
Jak rád by teď žil a byl s Chanem v Koreji. Ne jako teď, jako anděl, který stejně zachvilku odejde

„to jsi měl až tak špatné dospívání?”

„vlastně. Spíše děctví, jak dospívání. Když jsem byl starší, tak semnou byl neustále Chan. Byl na mně moc fixovaný. Snažil se mě bránit, aby mi nikdo neublížoval. Očividně mu to zůstalo. Dost mě mrzí, že zašel až tak daleko, že byl hnusný i na tebe”

„zasloužil jsem si to. Lhát jsem a byl zbytečně zlý. Bez udání důvodu, jsem dělal, že tě nesnáším a myslím si, že nemusím znovu říkat proč. Doufám, že to můžeme hodit za hlavu”

„jsem tvůj strážný anděl, nemám důvod být naštvaný” Felix zašeptal. Asi nechtěl, aby je někdo slyšel, když říkal zrovna tohle
„dobře, nebudu lhát. Celkem mi to ublížilo, protože jsem ti nic neudělal. Každopádně, zapomeneme na to a pojďme se navzájem respektovat aspoň po tu dobu, co budu tady. Nebudu se zlobit, když budeš můj kamarád”

„to zní fajn” Hyunjin se usmál. Nemohl si nalhávat, že mu to neudělalo radost. Sice to nebylo poprvé, co slyšel Felixe říkat, že můžou být kamarádi. Ale je to poprvé, co to přijme. To je přeci naprosto dobrý začátek.

„to jsem rád” Felix odložil lístek a měl jasno, co si dá. Tedy kromě onoho zákusku, o kterém mluvil vyšší. A také proto, že u nich stála obsluha.
Asi není nutné popisovat, jak to probíhalo, že?
Každopádně, americano a cheese cake to jistí.

„ta hnědá ti sluší” bylo to poprvé, co si Felix pořádně prohlédl Hyunjina. Od té doby, co se obarvil, tak je to nějaká doba a pokud si dobře vzpomínám, tak tu noc byl vyšší pěkně hnusný.
Nicméně, Felixovi se líbilo, jak vypadal.
Byla to změna oproti blond. Vypadal lehce starší, ale dobře. Tak nějak přirozeně.

„díky... Vlastně je to kvůli tobě. Barvu si vybíral ty a abych se přiznal, tak ten den v tom obchodu, jsem přemýšlel” Hyunjin si nervózně okusoval spodní ret. Nevěděl, jestli to říct nebo ne. Cítil se trochu trapně, ale už to téma načnul

„o čem?”

„kromě toho, že jsem tě napadl kvůli Chanovi, tak jsem tak nějak uvnitř sebe doufal, že tě tu noc zatahnu do koupelny a pomůžeš mi s obarvením. Jenže se to zvrtlo”

„takže jsi chtěl udělal krok vpřed už dávno?” Felix naklonil hlavu a začal se cítit blbě. Jen ta vzpomínka, že ten den byl tak hrozně matoucí a nakonec to skončilo tím, že ho Hyunjin chtěl vykopnout. No, blondýn nevěděl, co si myslet.

„vlastně. Ano chtěl, ale pomalu. Však víš. Nechtěl jsem, aby to byla hodně náhlá změna. Nakonec jsem to pokazil. Přiznávám. Byla to hloupost a jen jsem ti ublížil. Teď když se dívám zpětně, tak jsem to měl udělat. Měl jsem držet pusu a pak tě požádat o pomoc. Nemusel jsi semnou tak dlouho bojovat” Hyunjin si povzdechl. Uvědomoval si, že se okradl o nějaký čas, který mohl trávit s mladším

„podívej. Všechno zlé, je pro něco dobré. Už se to stalo a nedá se to vzít zpět. To k životu patří. Každý děláme špatná rozhodnutí. Nic nemůže jít hladce, to by byl pak život až moc jednoduchý a rychle bysme se nudil. Ale už je to za náma, tak se vůbec nesnaž na to myslet” Felixe lehce zamrzelo ono zjištění. Vůbec by nebyl proti, kdyby za ním Hyunjin přišel, že potřebuje pomoct. Rád by to pro něj udělal. Nakonec by to nemuselo být tak špatné.

„asi máš pravdu. Zapomeňme na to, ale když se na tebe tak dívám, tak by ti hnědá taky slušela. Byl bys více roztomilý”

„neměl bych dělat změny. Vlastně si myslím, že ani nesmím. Ale kdybych měl tu příležitost, tak bych tu udělal a nechal bych se přebarvit. Nesedí mi v této pozici blond více?” Felix se chytl za konečky vlasů a snažil se se podívat. Sám osobně si myslel, že na anděla se blonďaté vlasy hodí

„jo, na tom něco bude. Ale co je to za pravidlo? Jsou to jen vlasy” Hyunjin našpulil rty a dělal, že je zklamaný. Jak rozkošné

„tam, kam se mám vrátit, tak se čas nemění. Nestárneš a už vůbec ti nedorůstají vlasy. Je to něco, co ti nedovolí změnu, protože za nějakou dobu, tě to omrzí a nebudeš schopný s tím něco udělat. Myslím si, že na jednu stranu je to dobrý pravidlo. Na druhou stranu, jsme všichni svobodní a můžeme si dělat co chceme, takže je to takřka omezování, ale v tomhle prostředí ne. Takže tak” blondýn pokrčil rameny a pomlaskl si. Popravdě, byl unavený tím, že musel dodržovat pravidla, která za svůj život neměl. Mohl si dělat co chtěl, ale teď už to tak není

„až odejdeš. Opravdu tu není žádná možnost, že tě ještě uvidím?”

„je tu jedna, ale radím ti, abys ji nechal přijít přirozeně. Jinak budu zlý. Takže ne, není tu žádná možnost, že bys mě mohl ještě vidět. Teda si to aspoň myslím. Každopádně, nemluvme o tom a nepřemýšlej tolik. Užívej si ten čas, který jsi chtěl semnou tak moc trávit”

„promiň. Jen mě to tíží. Najednou nechci, abys odešel. Chtěl bych, abys tady byl semnou pořád” bylo to srdce rvoucí. Posmutnělé oči. Rty, které si lehce okusoval, protože se snažil zahnat smutek.
Proč zrovna teď? Co bude dělat, až Felix odejde?
Menšímu se ho zželelo. Nedokázal se koukat na to, jak smutní. Tohle by se nemělo dít. Ne když celá hloupá bolest v oblasti hrudníku, se zvětšuje a zvětšuje. Není to nějaký obří rozdíl, ale Felix to rozhodně pociťuje.
Hlavně, že by bolest cítit neměl.
Bylo to něco divného.
Hodně divného.

„budu tady, jen mě neuvidíš. Budu na tebe dávat pozor. Tak jako teď, jen nebudu po tvém boku. Ale neboj se. Nakonec zapomeneš a pohneš se z místa. Postarám se o to, aby ti pomohli žít tvůj život správně”