Guardian angel (Hyunlix)

38.

Co si budem, za těch pár dní mi to chybělo. O to víc toho publikuju pro vás teď 😁

Felix opatrně otevřel oči, aby zjistil, že všude okolo něj, je tma.
Bylo mu těžko a stále se s ním motal celý svět. Nemohl to zastavit.
Krk měl celý vyschnutý, měl tam snad Saharu.
Ovšem, když si jeho oči zvykly na okolní vlivy, tak zjistil, že Hyunjin sedí před gaučem a sleduje televizi. Takže, jen přeci tu bylo nějaké to světlo, které osvětlovalo část místnosti.

Felix se s lehkým zakňučením posadil. Cítil, že nemá vůbec žádnou energii. Byl unavený a jako kdyby ho někdo zbil.

Vyšší se na něj otočil, aby zjistil, jestli se mu to jen zdá, nebo je mladší opravdu vzhůru.
Bylo by to tedy podruhé.
Poprvé Felix moc nevnímal. Vzal si prášek, zapil ho a znovu usnul.
Teď už to ale vypadá, že je v lepším rozpoložení.
Hyunjin natáhl levou ruku nahoru, aby se dotkl Felixova čela. Musel zjistit jak na tom je.
K jeho překvapení měl Felix stále teplotu.
Nechápal to. Jak si tohle má jako vysvětlit?
Dostál prášek na zmírnění a stále hoří. Každý jiný, už by na to byl lépe.
Je to snad tím, že není člověk a takové věci mu nepomáhají?

„jak ti je?” Hyunjin se optal a donutil Felixe, aby si znovu lehnul. Jenom přeci na něm bylo vidět, že se mu motá hlava a kdyby se teď zvednul, tak by ho Hyunjin zvedal ze země.

„divně.” Felix slabě zašeptal. Opravdu to pro něj byl divný pocit. Ani když měl chřipku, jako normální člověk, tak na tom nikdy nebyl takhle zle.
Cítil se, jako kdyby jeho tělo mělo zachvilku zkolaboval a jeho duše odejde. Přesto doufal, že se tohle nestane.

„jak divně?” Hyunjin se zamračil a chytil Felixe za ruku, aby ho trochu uklidnil.
Blondýnův dech byl trhaný a na tváři měl bolestnou grimasu, která naznačovala, že se nic moc nezměnilo.

„ja nevím. Není mi dobře. Bolí mě hlava a mám sucho v krku.... Bolí mě na hrudi a já nevím, je to divný.” Felix si povzdechl. Už ani nevěděl, jestli se má zajímat, co se mu to děje. Na co by jako přišel?
Možná na nic pěkného.

„divný? Máš pravdu, taky se mi něco nezdá...” vyšší si povzdechl. Měl to Felixovi říkat? Bude ho mít za blázna, že slyšel něco, co se neděje? Nebo si to Felix bude aspoň myslet?
Ale to vem čert, co si bude myslet. Je potřeba, aby to věděl.

„co tím myslíš?”

„tvoje srdce. Mám pocit, že jsem slyšel tlukot”

„tlukot?” Felix se zamračil a spěšně se posadil. Přišlo mu to divné. Přece jeho srdce nemůže bít. Je jen duše.
„to není možné. Nezdálo se ti něco?” Felix sledoval Hyunjina, než si odkašlal, aby mohl lépe mluvit
„moje srdce je jako z kamene”

„to jsem si taky říkal, ale dokonce jsem nahmatal i tep”

„tep? Vážně?”

„hmmm” Hyunjin pokýval hlavou
„cítil jsem tvůj tep. Bylo to zvláštní. Jsi si jistý, že se to opravdu nemůže stát?”

„jsem si stoprocentně jistý....” Felix si povzdechl a zamyslel se. Jak by se tohle mohlo jen tak stát?
„víš co? Zkus to znovu.” blondýn se položil a natáhl ke staršímu ruku. Snažil se zhluboka dýchat, aby uklidnil své tělo a jeho "tep" byl klidný a urovnaný.
Hyunjin omotal dlaň okolo Felixova zápěstí a palec přimáčkl na tepnu, která vede dál do dlaně.
Zavřel oči a soustředil se. V duchu si počítal sekundy od prvního tepu.

„jeden tep,” Hyunjin zašeptal a dál se soustředil. Za dalších necelých patnáct sekund znovu
„druhý........třetí..........čtvrtý....”