Guardian angel (Hyunlix)

8.

Felix si to šel školní kantýnou ke stolu, aby si mohl v klidu sníst své jídlo.
Hlavou se mu honilo tolik myšlenek a když uviděl Hyunjina, tak dokonce i jeden nápad, který dokáže vyššího pobouřit a ukáže svoji pravou stránku, kterou se Felix snaží vidět na vlastní oči.
Po onom incidentu na chodbě by se měl nejspíše bát, ale no tak, bydlí spolu v jednom bytě.
Take když pomineme ono neustále narážení na jeho rodinu. Za což by se teď mohl mstít, ale to on nedělá. Jen jde probudit lva, který si v klidu spí.
Ne na dlouho.

Felix se za svůj ne dlouhý život, naučil celkem dost. A to lumpárnama počínaje, které vždy vypadají jako nehoda. Navíc, jeho nevinný obličej, tomu dost napomáhá.
Nachvilku zapomeňme na to, že je anděl.
Teď je někdo, kdo prahne po dokončení svého úkolu, aby mohl zpátky.

Hyunjin seděl na kraji, tudíž byl snadný cíl. Felix si to šel pomalu a lehce se usmíval, přitom se díval na Jisunga, který seděl vedle vyššího. Takže přestal dávat pozor na cestu.
Když už byl pár kroků od Hyunjina, tak naschvál udělal špatný krok, který zapříčinil, že si zakopnul o vlastní nohu a tác s jídlem letěl na Hyunjina, který rozhodně nemá rychle reflexy.
Felix klečel na zemi na čtyřech a na tváři se mu vytvořil šibalský úsměv.
Byl se sebou spokojený, až na tu druhou část, kde si to pěkně odnese.

„aaa!!! Co to děláš!? Čum pod nohy!” Hyunjin se zvedl a za paží zvedl I Felixe, který se začal tvářit smutně a lítostivě. Jeho obličej nabral na nevinnosti, když se na něj Hyunjin díval

„nechtěl jsem” Felix zašeptal. Přesto to nemyslel vážně. Kdyby nechtěl, tak okolo něj jde obloukem.

„koho to zajímá?! Podívej se, cos udělal!” pravda Hyunjinova bílá košile to odnesla pěkně. Najednou nevypadal tak čistě.
„děláš to naschvál? Máš málo pozornosti? Nebo chceš abych se k tobě začal chovat tak, jak k ostatním?”

Felix mlčel. Bylo to nějaké slabé. Čekal to daleko horší, ale i tak nevěděl co říct

„tak sakra mluv!” Hyunjin ho chytil pod krkem za triko a koukal mu přímo do očí. Jako kdyby se tam něco snažil vyčíst. Ovšem pravda byla jinde, snažil se ho jen zastrašit.
„chceš abych ti ze života udělal peklo? Stačí říct, nemusíš se o to tak vehementně snažit” úšklebek, který zvedal Felixovi žaludek. Přesto teď si nemohl dovolit změnit svůj výraz.

„promiň” Felix se zadíval dolů. I když to bylo celkem těžké. Byl staršímu tak blízko

„na nějakou omluvu ti kašlu” Hyunjin ho pustil a silou odstrčil. Felix měl co dělat, aby to ustál a nepadl na zadek
„zmiz mi z očí, než ti udělám něco horšího”

„jo? A co přesně?” Felixův levý koutek se zvedl. U stolů, kde seděl Hyunjin nikdo nechápal. Minho i Jisung znali Felixe, jako milého člověka, který se do ničeho neplete. Ovšem asi neznali jeho druhou stránku.
Ale tak, žádná stránka přece není. Musí vyzkoušet Hyunjinovu trpělivost a přijít na to, jak ho zkrotit.

„vážně to chceš vědět?” vyšší začal dýchat daleko rychleji a zlost se mu zračila v obličeji.
Než stihl Felix nějak odpovědět, Hyunjin ho odtáhl z kantýny pryč.
Za nedlouho cítil tvrdý naráz a chladnou stěnu na zádech.
Lhal by, kdyby řekl, že ho to tentokrát nebolelo. Bolelo a byl dost překvapený.
Chodba sice byla prázdná, ale Felix by se nedivil, kdyby se sem teď všichni nahrnuli a sledovali ono divadlo, které spolu nacvičovali.
„koleduješ si. Myslíš si, že si semnou můžeš jen tak zahrávat?”

„no, snažím se o to. Co dodat” Felix pokrčil rameny. Jeho oči se snažily neopuštět Hyunjinův obličej
„co teď uděláš? Budeš mě šikanovat?”

„možná, ale nejsem si jistý, jestli mi to ta tvoje roztomilá tvářička dovolí. Každopádně být tebou, tak si dám bacha. Nevíš co ti můžu udělat”

„hah” blondýn se uchechtl, ale stále na svém levém rameni cítil tlak Hyunovy ruky
„už ne zazobaný spratek, ale roztomilý? Neměníš své názory nějak rychle?”

„nenuť mě tě přetrhnout, jako hada!”

„co se to tam děje? Hyunjine, co to děláš?” Minho chytil vyššího za ruku a odtáhl ho od Felixe, který se začal tvářit, jako že mu Hyunjin ubližoval.
Hyunjin se ještě jednou podíval na blondýna a nemohl uvěřit vlastním očím.

„ty jsi mi ale herec” Hyunjin si odfrkl. Jenom přeci, ještě před chvílí byl Felix plný statečnosti a drzosti. Teď? Vypadá jako neviňátko.

„děje se něco?”

„právě na čas hyung” Jisung se usmál a odhopkal za Chanem. Chytil ho za ruku a táhl k těm třem. Všichni stali na jednom místě, jako banda podivínů a koukali z jednoho na druhého. Ovšem kromě Felixe, který měl sklopenou hlavu a lehce se schoval za Hyunjina, který mu teď sloužil jako dobrý štít. Nemohl se před Chana postavit v celé své kráse

„zda se, že se Felix stal Hyunjinovou novou obětí” Jisung pokrčil rameny, ale aspoň odpověděl na Chanovu otázku. Ten se jen nehezky zamračil a sledoval Hyunjina, který jen protočil očima. Klasika.
Všichni byli zvyklí na to, že si vyšší vždycky najde nějaký nový terč, do kterého se bude trefovat.
Jen nebylo hezké, že je to tentokrát jeho vlastní spolubydlící.

„slyšel jsem, že jsi ve svém opilém stavu viděl anděla. Musel jsi být na mol víc, než jsem si myslel” Chan změnil téma, protože se nechtěl rýpat v tom, co ti dva mají mezi sebou. Ne do té doby, dokud se opravdu nestane něco, co překračuje čáru.

„ah. I ty? Co máte za problém? Říkám vám, že jsem ho vážně viděl” Hyunjin si založil ruce na prsou a nafoukl tváře. Byl dosti dotčen

„a nezkoušel jsi se zamyslet, jak ten anděl vypadal?”

„vlastně...” Hyunjin se zamyslel a u toho si kousal vnitřek tváře. Očima koukal na trop a snažil se, si vzpomenout
„... asi jako Fel.... Ne, ne, ne” Hyun se otočil na Felixe a pořádně si ho prohlédl

„co na mě tak čumíš?” Felix zkřivil rty a zvedl levé obočí

„pamatuju si, že jsem viděl svatozář a velká bílá křídla. Tvář jsem neviděl moc zřetelně, protože mě to oslňovalo. Musel jsem být teda pěkně ožralej, že jsem tě viděla, jako anděla” vyšší zatřepal hlavou. Nebylo to přeci možné. Muselo se mu snad jen něco zdát, že?
Ne tak úplně, ale Felix byl rád, že to pobral takhle.
Možná proto nebyl potrestaný. Protože si Hyunjin nepamatuje úplně přesně, co se stalo. Nebo jestli viděl anděla.

„zaraž. Říkal jsem ti, že jsem tam byl jen já. Ty jsi si musel mlét to své. Jsi asi úplně mimo” Felix Hyunjina odstrčil a odešel. Na nikoho se nepodíval, prostě šel dál. Když procházel okolo Chana, tak měl sklopenou hlavu, ale nijak ho to nezastavovalo.
Stejně už mohl jít na kolej a přemýšlet, jak napraví Hyunjina.

„sakra, nevěděl jsem, že je takhle drsnej” Jisung sledoval Felixe jak odchází a pak se podíval na ostatní
„teď ale popravdě. Líbí se ti?”
Menší mířil svoji otázku na Hyunjina, který se málem udusil vlastní slinou

„zbláznil jsi se? Kde na takové věci chodíš?”

„hmm. Jen že, já jsem slyšel úplně něco jiného, když ji ho držel namáčknutého na zdi a ještě když přidám ten fakt, že ten tvůj anděl byl Felix. Nevíš, že opilí lidé, jsou dost upřímní? Vůbec bych se nedivil, kdyby se ti líbil”

„ani kdyby byl poslední na téhle planetě...”