Guardian angel (Hyunlix)

27.

Felix dělal všechno pro to, aby se všem vyhnul. Úplně všem. Už je to víc jak týden, co s nikým nemluvil.
Otráveně sedává na přednáškách. Nechodí na jídlo do kantýny a když se na něj Hyunjin snaží mluvit, tak vždycky někam hned odejde.
To samé s Chanem.
Pakliže má odejít, tak by měl dělat všechno pro to, aby nikomu později nechyběl.
Jenže, Chan ho zná a ví, že se Felix dokáže zaprdnout a s nikým nemluvit dost dlouho.
Jenže už i teď to bylo přes čáru. Sám cítil, že je osamělý, jako kůl v plotě a potřebuje nějakou společnost.
Začíná mít divoké sny, kde se mu obvykle něco stane a nedopadne to dobře.
Dostál několik imaginárních pohlavků, které bolí asi tak stejně, jako ty opravdové.
Sem tam mu hapruje tělo a objevují se mu křídla. Obvykle v noci a k tomu se teď dostáváme.

Felix uprostřed noci ospale vylezl z postele. Hyunjin byl pravděpodobně u Minha, takže měl byt pro sebe.
Byl tak moc unavený a znuděný, že se nedokázal kontrolovat.
Asi tak stejně, jako v ten den, co za ním přišel Chan a viděl ho s křídli.

Blondýn si to mířil do kuchyně, aby si udělal něco k jídlu a zahnal ten hlad, který ho probudil a vytáhl z postele.
Ještě stále měl napůl přilepené oči k sobě.
Vytáhl jeden balíček nudlí, dal ohřívat vodu a nudle dal do misky.
Unaveně čekal, až je bude moct zapařit.

Mezitím se otevřely dveře, o čemž Felix nevěděl, protože jediné co slyšel, tak byla rychlovarná konvice.
Sám se opíral o kuchyňskou linku a přišel si nějaký nestabilní. Jako kdyby ho něco táhlo dozadu.

„co to?” Felix se otočil za hlasem a když spatřil Hyunjina, tak nechápal jeho reakci. Tedy do té doby, dokud se vyšší neposadil na zadek a vyjeveně nekoukal na Felixe, který měl na zádech pár andělských křídel.

„pil jsi?” Felix nadzvedl obočí, když sledoval Hyunjina, který jen pokroutil hlavou. Nedokázal pochopit, co se to děje a proč se to děje. Měl snad halucinace
„tak co je?”

„ty eee” Hyunjin na něj ukazoval prstem a měl pocit, že je něco špatně
„já.. Emm...vím, že jsem nic nepil...c-co to je?”

Felix se opatrně prohlédl. Ruce dal před sebe. Tam nic neviděl, proto více sklopil hlavu a až pak pochopil, proč je Hyunjin v tomto rozpoložení.
Křídla.
Jak se to stalo? Felix pootevřel ústa a podíval se na Hyunjina, který stále nepobíral situaci.
Nehledě na to, že blondýn cítil kopanec do zadku, který ho srovnal se zemí. Momentálně teď mohl líbat podlahu.
Copak si s ním nebe zahrává? Ano. Ani jim se nelíbí, jak se Felix zachoval, takže ho teď stavějí do tíživé situace. Ale to znamená, že mu později nic nemůžou.

Felix se pomalu zvedl na lokty a povzdechl si.

„vždyť jsem sakra nic neudělal, tak za co mě trestáš!?” Felix zvýšil hlas, ale dostalo se mu akorát tak pohlavku
„fajn. Kdo za to bude zodpovědný?”

„ty. Teď zvedni tu svoji zadnici a chovej se tak, jak máš. Tvým prvním úkolem je, abys vysvětlil svému opatrovanci, co se to před nim děje a aby tě pochopil. Do té doby, nemáš nad svým tělem kontrolu. Hodně štěstí”

„co? To nemyslíte vážně!” Felix se naštvaně zvedl ze země a šel pomalu k Hyunjinovi.
„měj mě za blázna, ale nejdříve mě nech mluvit. Ano?”
Hyunjin na něj koukal s otevřenou pusou a jen kývl.
Felix si sedl naproti němu na zem
„nejdřív bych ti chtěl říct, že se ti to nezdá”

„v-vážně?”

„no byl bych radši, kdyby jo. Ale ne. Tohle co vidíš je reálný. No ummm. Už jsi mě takhle párkrát viděl. Já... Věříš na strážný andělé?” Felix si okusoval spodní ret a doufal, že to půjde hladce