„teď mě pozorně poslouchej. Každý anděl má svůj úkol. Tvým úkolem je, abys ho napravil, jinak to dopadne špatně a chlapec půjde do pekla. Nic pěkného by ho tam nečekalo. Ještě stále je čas na nápravu"
Felix si po těchhle slovech jen povzdechl. Nech...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Felix procházel kampusem, než se dostal ke kolejím. Byl dost zmatený, co tu vlastně dělá. Nikdo mu neřekl, že bude bydlet mezi studenty. Má to snad nějakou spojitost s tím, co má dělat? Ulehčí mu to práci? Kdo ví.
Anděl bez křídel a svatozáře přišel před dveře bytu, kde měl pravděpodobně bydlet. Teda aspoň podle toho, co je napsáno na klíči. Nacházel se na dlouhé chodbě asi ve třetím patře. Cítil se unavený a ještě hůř, cítil se divně. Má se nastěhovat někam a nemá s sebou ani věci. Jde prostě na prázdno. Dveře odemknul a vešel do bytu. Slušně si sundal boty, protože ani v Austrálii nikde nechodil obuty. Nikde, tím myslím dům či byt. Bylo to značně neslušné. Blondýn se rozhlížel okolo sebe. Nebylo to nic velkého. Malá kuchyňka, další místnost byla pravděpodobně pokoj a pak už jen koupelna. Jenže se tu nacházelo dost věcí a byt nebyl zrovna uklízený. Jako kdyby vlezl do špatného. Felix se tedy ještě ujistil, že je tam kde má být a poté tedy opravdu vyšel vstříc bytu. Bylo už pozdní odpoledne a tohle byla jediná věc, kterou si musel vyřídit.
Nastěhovat se do bytu na kolejích. Jak vtipné. Byl to jako nějaký špatný vtip. Očividně nebude bydlet sám a to ho znepokojovalo. Co když se stane v jeho přítomnosti něco neobvyklého? Jak to potom bude vysvětlovat? Co řekne? "víš no, to se ti asi něco zdálo. Spal jsi dobře? Nejsi unavený?"
Ne. Na tohle opravdu nebyl připravený. V nebi nebyl tak dlouho, aby zvládl tohle všechno. Není to jako život normálního člověka. Felix má značné schopnosti, které se mohou během spánku projevit. Co když se najednou objeví jeho křídla a ten člověk je uvidí? To by byla opravdu nepříjemná věc. Vysvětlovat tohle by byl celkem záhul. Proto Felix začal mít strach. Nebylo to dobré. Nelíbilo se mu to.
Svoji hlavu zaklonil, aby se díval nahoru a poraženě si povzdechl
„je to tvůj úkol, tak to nepokaž" hlas se ozval okolo něj. Nebyl si jistý, jestli to bylo slyšitelné jen pro něj, ale věděl, že je to mířené na něj. Opravdu byl hlídaný, jako malé dítě na hřišti. Hraj si, ale jen přiměřeně. Kdežto tohle byla povinnost. Musel povinně splnit svůj úkol, aby se mohl vrátit a nic nepokazil.
„někdo se ti sem asi vkradl" hlas, samý hlas. Felix si už připadal jako blázen. Ještě nebyl schopný se hnout z místa z kuchyně, kde se sekl a už sem někdo přišel. Tentokrát to nebylo jen v jeho hlavě a hlas byl dokonale slyšitelný pro jeho uši. Byl to člověk.
„to asi bude ten, co se sem měl dneska nastěhovat" odpověděl mu druhý a Felix nasucho polkl. Právě teď slyšel svého spolubydlícího. Nebyl z toho dvakrát nadšený, protože ten hlas zná. Vždyť ho ještě dneska poslouchal a koukal na tu osobu. Měl mít společný být s Hyunjinem.
„nastěhovat? Nic jsi mi neřekl"
„zapomněl jsem. Co se dá dělat" Hyun pokrčil rameny. Sundal si boty a vešel. Druhý šel samozřejmě s ním. Felix se na ně opatrně otočil a mohl spatřit dva ve stejném věku. Jeden byl ovšem vyšší než ten druhý. Dlouhé blond vlasy, asi tak nějak podobně, jako Felix. Neutrální výraz, který mluvil za vše. Prosím pěkně, tohle byl Hyunjin. Kdyby vás to zajímalo. Druhý s ním byl menší postavy, hnědé krátké vlasy. Velké tváře a velké oči. Vypadal jako veverka. Přesto se zdálo, že byl věkově blíže k Felixovi.
