Guardian angel (Hyunlix)

50.

„co to vymýšlejí?” Felix koukal na ty dva, jak spolu sedí na gauči a o něčem diskutují. Dokonce mu ušel ten fakt, že Chan v ruce drží jeho pírko.
Ano ano, stále na ně koukal, aby věděl co se děje.
Aby věděl, jak si Hyunjin vede.
Bylo to to jediné, co mohl dělat.
Sledovat Chana s Hyunjinem. Občas se podíval domů na svoji rodinu, která se už tak nějak lehce zpamatovala z toho, že jejich syn umřel.
Nevěděl, jestli měl být šťastný, nebo brečet, že na něj zachvilku zapomenou úplně.
Jeho teď probuzené srdce to snáší opravdu špatně.

„řekla bych že vím, co to tam vyvádějí.” žena ve středním věku, si sedla vedle něj a koukala tam, kam koukal teď Felix. Na ty dva.
„ale to je tajemství.” lehce se zasmála. Vypadala milé a hrozně podvědomě. Skoro, jako kdyby ji už někde viděl.
„nekoukej na mě tak, budu se stydět.” další smích a až pak mu to došlo. Hyunjin.

„jste...”

„ano jsem. Jsem Hyunjinova máma.”

„nevím, co říct.” Felix sklopil hlavu. Bylo mu líto, že jejího syna dostal do takových problémů.

„nemusíš říkat nic. Nakonec, já jsem ti vděčná, že jsi ho dostal ze spárů jeho otce a ukázal mu, že na jeho dřívějším chování, není nic špatného. Vždycky byl milý a hodný. Ale pak, když jsem ho začala sledovat od tud, tak jsem nevydržela ten pohled na to, jak se k němu vlastní otec chová a co z něj dělá. Byl jako květinka v prázdné zahradě, než z něj udělal silný strom, který pokácí jen ten nejsilnější. Vím, že to pro tebe nebylo jednoduché, ale jsem ti opravdu vděčná.”

„spíše jsem mu ještě ublížil.”

„ahh, dlouho jsi se vspíral tomu, aby jsi s ním nic neměl. Já vím. Nakonec, srdci stejně neporučíš a ono samo už ti napovídalo dříve, že k němu něco cítíš.”

"měl jsem strach, že to nakonec dopadne špatně a ono se to stejně stalo. Nechtěl jsem, aby to skončilo takhle. Nikdy jsem neměl v úmyslu mu ublížit.” byly to snad opět slzy? Ano, mladší nedělá nic jiného, než že jen pláče, stejně tak Hyunjin.

„já vím, že ne. Nikdo ti nenadává za to, že to skončilo takhle.”

„proč nemohl zapomenout stejně, jako ostatní. Proč on a Chan si mě pamatují?”

„máš v jejich srdci výjimečné místo. Není lehké aby na tebe zapomněli. Ani když jsi anděl. Stále pro ně hodně znamenáš. Nezapomeň, že Chana jsi opustil už podruhé a Hyunjin. Ten se do tebe doopravdy zamiloval, jinak by zapomněl taky.” žena koukala na svého syna, kterého držel Chan za ruku a lehce se usmíval. Věděla, že zachvilku něco přijde. Věděla o tom pírku, které teď hraje hlavní roli.
„nechal sis tam jízdenku na cestu zpět. Víš o tom?”

„nechal?” Felix byl zmatený. Co tam nechal?

„vydrž ještě chvilku a uvidíš. Jen pro mě udělej jednu věc. Až znovu potkáš Hyunjina, tak mu řekni, že ho mám ráda a dávám na něj pozor.”

„řeknu mu to, ale nic nechápu. Není přeci možné, abych se vrátil na zem.”

„pleteš se. Možné je všechno, stačí věřit.” Hyunjinova máma se na Felixe usmála, zvedla se a dala se na odchod. Nechala Felixe zmateného sedět na mraku.
O čem to mluvila?
Jízdenka na cestu zpět?
Blondýn zatřepal hlavou a snažil se na to nemyslet.
Kdo ví, co se nakonec stane.

Jeho oči ovšem stále koukaly na Chana s Hyunem. Vypadali, že něco spolu řeší. Nemá být dneska to představení?
Půjdou?
Bude se moct Felix podívat na Minha, jak tančí?
Nebo ne?
Co se to s níma děje?
Proč Chan zavírá oči? A proč sakra může slyšet jeho hlas?