Guardian angel (Hyunlix)

37.

Jsem zpět. Nebylo to zase tak dlouhé ne?
Pro mě teda ano, táhlo se to strašně pomalu. Normálně jsem měla kolikrát chuť zapnout ten wattpad, napsat kapitolu a publikovat ji.
Až tak moc mi tahle aktivita chyběla.
Každopádně, jak jsem slíbila a já se snažím sliby dodržet.
Jsem tu jak na bílém koni s novou kapitolou.
Tak si ji užijte a omlouvám se za případné chyby, nebo překlepy💕
(i přesto že jsem měla důležitější věci na práci, tak jsem po večerech a ve volném čase napsala tuhle kapitolu. Ale pšššt 🤫
Hlavně to bude nejspíše tím, že ve vyhrazené dny, které jsem potřebovala na něco jiného, tak udeřila krásně silná alergie a nemohla jsem se z toho dostat. Miluju jaro)

Zamotané. Ve všem začal být zmatek.
Felix seděl v koupelně, opřený o dveře a brečel.
Nechápal to. Nevěděl, jak mohl Hyunjin jen tak vypustit z úst tohle. Jasně, je svým způsobem mrtvola, ale stále má city.
Kdyby ho Hyunjin nenachytal s křídlama, tak by teď nemusel zažívat tohle.
Nemusel by poslouchat narážky na realitu. Na to, že vlastně není ani pořádně člověk. Že nemá nárok na to, aby mohl někoho milovat. Na to, že tohle brzy skončí a on odejde.
Chtěl, aby to skončilo co nejrychleji, aby se nemusel trápit tak dlouho.
Celé tohle byl jeden velký zmatek. Jak jen to všechno napravit?
Byl za tu dobu první, kdo byl nechtěně uražen Hyunjinem. To byl pokrok ne?
Jistě, pokud nebude ubližovat ostatním, tak možná ano. Jenže Felix ať už vypadá, že je silný. Opak byl pravdou.
Už pomalu nezvládal schovávat to, že ho to mrzí.
Ještě horší je, že ta bolest neustupuje. Pomalu ho to ubíjí. Brzy bude bez energie. Bude cítit neustálou bolest.
Pakliže si ale nepřipustí důvod, proč to tak je, tak by to mělo odeznít ne?
Všechno by mělo být fajn.
Buďme k sobě upřímní.
Nebude to fajn. Nenastane žádná změna.
Všichni víme, co se s jeho srdcem děje. Jen on ne.

Ovšem, že nechtěl vypadat jako slaboch, ale stalo se tak.
On sám si nedokázal představit, že by jeho strážný anděl byl takový, jaký je on.
Úplně k ničemu.

Nechal Hyunjina ať si zlomí ruku. Podléhá pěkným slovům a milosti. Tomu, že se Hyunjin otevřel, ale nakonec to bude on, kdo bude zlomený.
On, který si uvědomí, že je na všechno pozdě.
On, který se zamiloval a poruší jedno z pravidel, za které ho bude čekat trest.

Je to on, který už nemá nárok na normální život.

„Felixi?” volání a klepání na dveře, ho přivedlo zpátky do reality. Lehce sebou cukl a setřel si slzy. Neměl náladu na to odpovídat. Nechtěl se teď nechat vytáhnout z koupelny, protože se tu cítil v bezpečí a věděl, že mu nic nehrozí
„já vím, že tam jsi” Hyunjin sice už neklepal, ale byl namáčknutý na dveřích, aby mohl poslouchat, jestli se tam něco pohne, nebo ne.
„omlouvám se. Ujelo mi to” ale co se bude dít, když to takhle bude často? Nakonec nebude nikdo, kdo ho zastaví a co? Řekne o Felixovi, že je mrtvola? Že je nelidská bytost?
Co víc se ještě může stát?
„nemusíš mi odpouštět, ale nebuď tam sám zavřený. Hmm? Všichni už jsou pryč, tak vylez. Můžeš mi začít křičet do obličeje, jestli se ti uleví”

„víš co by se stalo, kdybych byl člověk?” Felix zavzlykal. Bylo to něco, co ho trápilo. Kdyby byl živý, tak by to rozhodně snášel hůře a to o hodně víc.

„ale nejsi”

„to je přesně ono. Kdybych byl člověk, tak bych bojoval za to, aby jsi o mě měl zájem. Jenže nejsem, tak nemám důvod se snažit. Nemám důvod na tebe křičet, protože máš pravdu. Jsem jen mrtvola, nějak entita, nebo si tomu říkej jak chceš. Nemám nárok na to cítit to samé, co normální člověk”

„Felixi..”

„nech mě být. Jdi pryč” blondýn se rozbrečel ještě více. Slzy mu tekly proudy po tvářích. Vzlyky opouštěly jeho ústa a bolest se opět zvětšovala.
Nebyl schopný si uvědomit, co se to děje. Ta veškerá bolest, která byla jako trn v oku.
Proč to nepřestane?