Magie Prvních

Smrt

Chci upozornit, že tento příběh je pokračování, pokud jste si to už nepřečetli v popisu příběhu. První díl je Magie v nás. Díky rozarka ;-)

Liliana seděla na židli v nemocnici. Bála se, hrozně se bála. Co se stane? Co když to nepřežije? Vedraly se jí slzy do očí ani o tom nevěděla. Z operačního sálu vyběhl doktor. Vstala a rychle k němu mířila, ale nevšímal si jí. Něco křikl, nerozuměla mu. Až potom jí došlo, co to znamená.

„Potřebujeme pomoc!" Lily zbledla. Otočila se o sto osmdesát stupňů a chtěla běžet do sálu, ale někdo ji chytil a vedl zpět. Brečela, hystericky brečela, ale bylo jí to jedno. Za něj to stálo. Do sálu vběhlo několik chlapů v bílé a něco pokřikovali. A najednou se ozval ten šílený zvuk. To vysoké táhlé píp. Nekončilo. Vrývalo se jí do myslí a začala si myslet, že přichází o rozum. Zhroutila se na zem. Ten doktor ji chytil a odvedl k židli, na které seděla. Vyšel i druhý. Došel za Lilianou a položil jí ruku na rameno. Vzhlédla, ale věděla, co řekne, nechtěla to slyšet. Prostě nesmí! Koukala se mu do smutných očí plných vyčerpání a smutku.

„Je mi to líto." odmlčel se. Lily sklopila zrak. Tohle je jen sen, prosím tohle je jen sen! „Je mrtvý."

„Štefane!" vykřikla a dala si hlavu do dlaní.

Lily otevřela oči. Byla zpocená a třásla se. Jistě proto, že Barbora otevřela na noc okno.

„Bože můj." chytila se za čelo a snažila se to rozdýchat. Vlasy měla vytahané z copu na noc. Vypadala jako strašák, ale větší byl ten sen.

Potichu došla do koupelny. Nejdřív nemohla otevřít oči. Bylo tam moc světla. Naštěstí se rozkoukala velice brzy.

„Sakra." prohrábla si vlasy a opřela se o umyvadlo. Umyla si obličej, což ji trochu probralo, ale ne moc.

„Kdopak to vstal?" zeptal se někdo. V malé místnosti nikdo byl. Dívala se všude možně, ale nevěděla, kdo to mluvil. Začala si myslet, že má sluchové halucinace. „Tady jsem." podívala se do zrcadla. Byl tam. Málem začala křičet.

„Co chceš?" zašeptala, protože to bylo jediné, co dokázala v tu chvíli udělat.

„Nic, jen kontrola." odpověděl. Zamračila se na něj, vzala první, co měla po ruce, což byl hřeben, se kterým mrskla o zrcadlo. Rozbilo se. Střepy jí trochu pořezaly ruku, ale ona si nevšímala ničeho, jen vstávající postavy ze střepů. „Díky, to nemuselo být." Prosím, už ne. Prosila kohokoliv. Měla s ním to potěšení jednou a to jí stačilo.

„Jděte pryč!" zakřičela. Viktor se zasmál, udělal krok k ní, ale otočil se na kohoutek. Ukázal na vlnící se pramen vody, který pomalu mířil k němu. Vrhl na ní nevěřícný pohled.

„To fakt?" luskl, voda změnila barvu na rudou a vyrazila k ní. Kousek před obličejem se zastavila. Vypadala jako had, který ji sleduje a čeká na signál, aby ji kousnul.

„Ať s tím uděláte cokoliv, stejně vám to nepomůže." zasyčela. Viktor si ji prohlížel možná znuděně.

„Víš Liliano," začal se svým zřejmě nacvičeným proslovem. „ty jsi zvláštní. Nejsi ani čarodějka, víla ani První. Jsi něco mezi. Mám nabídku. Zbavím tě toho menšího problému s tvou mocí. Budeš jako každý jiný. Budeš čarodějka. Není to lákavé? Budeš si moci vyměnit živel. Třeba za vítr nebo oheň. Bude to jen na tobě. Stačí, když přijdeš ke mně a já tě toho zbavím." Lily se zarazila. O čem to mluví? Ona je čarodějka! Není víla ani První, co je to za blbost?

„Ne!" sahala po dveřích, aby vyběhla z koupelny. Viktor k ní přišel ještě blíž. Chytil ji za rameno. Zkřivila tvář bolestí, skoro jí rozdrtil rameno. Všimla si, že má úplně černé oči. Stejně jako Teodor. Jen vlasy byly trochu jiné. Teo je měl vlnitější. „Nesahejte na mě!" vykřikla a ohnala se rukou. Její pravou chytil svojí levou. Snažila se vykroutit, ale nešlo to.

Po pěti minutách snažení to vzdala. Viktor se jen blbě usmíval, ale nepovolil, ba naopak jí už drtil ruku. A už se ho ani nebála. Cítila jen vztek.

„Vím, co děláte. Vězníte Samuela a ubližujete mu. Slyšela jsem vás se o mně bavit. Mám svoji moc pod kontrolou." Viktor zvedl obočí, následoval jeho hnusný smích. Už toho měla tak akorát dost. Chtěla mu jednu vrazit. Vždyť tohle nebylo už možné! Musel to být sen, ale ten by byl milý a už by skončil. Tohle byla realita.

„Slečna je slídivá. No co? Ano, Samuel je u mě, ale každý den má otevřené dveře. Mohl by jít ven, ale nejde." V Lily narůstal vztek.

„Protože nemůže! Kolem je bariéra, která mu brání v odchodu!" pokrčil rameny.

„Liliano, nemáš nejmenší ponětí, o čem mluvíš. Ani nevíš, kdo jsou První. Poradím ti. Když začneš strkat nos do cizích plánů, možná tě to překvapí víc, než bys chtěla." 

„No do háje." Zvedla se do sedu. Zdál se jí dvojitý sen. Žasla nad tím, že se jí stále zdají sny. Už to bylo otravné. Stále noční můry. Viktor, Štefan... ale nikdy ne Christian. 

Tak co říkáte na první kapitolu? Dokonce i já jsem se trochu lekla, ale nebojte.

Chtěli byste, aby spolu Lily a Štefan chodili pořád, nebo aby se mezi nimi něco stalo? Je tu někdo fanoušek Christiana? :-D