Magie Prvních

Další mrtvý

Dívky došly do pokoje. Michaeli ještě svítil mobil s SMS.

„Ty mi píšeš?" zeptala se bývalá víla Larisy, která se zamračením zavrtěla hlavou. Následně se plácla do čela.

„Já mobil nechala u něj." Zamumlala naštvaně. „A ten pitomec se ani neuráčí mi ho přinést."

„Ahoj, předpokládám, že jsi Larisina kamarádka, protož tě tu má uloženou pod jménem a v seznamu kamarádky." Začala číst nahlas zprávu, kterou dostala z Larisina mobilu. „Mohla bys jí říct, že má u mě mobil a ať si pro něj přijde? Třeba dneska v parku, prosím." Dořekla větu a nevěřícně zírala na zprávu.

„Mám tam jít?" Michaela zvedla obočí.

„Chceš ten mobil nebo ne?" Larisa pokrčila rameny. „Klidně půjdu s tebou, ale měla by sis s ním promluvit." Larisa rozhodila rukama.

„Fajn, ale půjdeme hned, zavolej mi, že už jdeme." Michaela se zasmála, začala psát zprávu, kterou odeslala. Jako odpověď jí bylo jednoduché OK.

„Proč tu ještě není?" Larisa chodila sem a tam, ruce v kapsách a stále mrmlala jen tohle. Michaela se opalovala a užívala si poslední sluneční dny, protože byl říjen a teplo se sluncem už odcházeli.  

„Jsi tu teprve deset minut, uklidni se. Na toho pravýho se vyplatí čekat." Zasmála se.

„Jenže on není ten pravý a navíc já tady čekám na mobil, ne na něj, takže přestaň štvát." Zdvihla varovně ukazovák. Sedla si vedle své kamarádky.

„Vidím, že čekáš." Zasmál se někdo vedle nich. Kdo jiný než Tadeáš?

„Na svůj mobil." Odpověděla chladně a natáhla k němu ruku. Tadeáš pohlédl na Michaelu, která hned jak zachytila jeho pohled, začala couvat.

„Prosím, poslouchej mě." Poprosil ji, když Michaela úplně odešla. Larisa protočila oči. Bral to jako ano. „Ona je spolužačka, ty jsi ta, kterou mám rád, ne ona." Chytil ji za ruce. Chvíli se bránila, ale nakonec to vzdala.

„Proč tě objala?" zeptala se úplně klidně. Společně si sedli na lavičku, na které se ještě před chvílí vyhřívala Michaela.

„Je blbá. Měli jsme společně malovat, ale ona je taková...trochu zvláštní."skousl si ret. Larisa zavrtěla hlavou. Chytil jeden pramen a pevně ho držel. „Lariso, našel jsem to přání. Děkuji." Usmál se. Zčervenala a sklopila pohled dolů.

„Já to zahodila." Zamumlala, ale tušila, že to našel.

„Ne dostatečně." Zasmál se. A bylo ticho.

„Co si přeješ na narozeniny?" zeptala se s úsměvem na tváři. Rozzářili se mu oči. Naklonil se k ní a něco jí pošeptal, chvíli mlčela, ale nakonec kývla.

Michaela došla do školy a hned ji někdo vyděsil. Byl to Štefan, který za ní rychle běžel.

„Michaelo, musím ti něco říct." Doběhl za ní a popadal dech. „Je to důležité." Přikývla.

„Poslouchám. Je něco s Lily? Něco se změnilo?" zavrtěl hlavou a přizpůsobil svůj krok s dívkou.

„Ne. Našli další oběť. Zase bez schopností, jako Barbora. Vodu." Michaela zastavila, zbledla jako stěna a ani nemrkala.

„Nechceš mi říct, že zabili..." Štefan tiše přikývl se smutným výrazem. „Musím jít za Izabelou. Tohle už dál zajít nesmí." Štefan ji chytil za rameno a zastavil ji v půlce kroku.

„Je tady. Řekla mi to. Navíc jsem jí všechno řekl. Jen věci o Lily jsem nějak vynechal. Zatím myslím, že to nemusí vědět, hlavně, když si poslechne tebe." Michaela přikývla.

Po několika odbočkách doběhli za Štefanovou matkou.

„Izabelo, tohle nejde! Musíte s tím něco dělat!" zakřičela na ni. Na posteli jí seděla její sestra Hana. Měla obličej v dlaních a třásla se jí ramena.

„To bude dobrý, uvidíš." Konejšila ji dívka. Hana zvedla hlavu s uslzenýma očima. Podívala se i na Štefana.

„Kdy to bylo?" Izabela pokrčila rameny. Udělala k oběma pár kroků a vyváděla je z místnosti. Jemně za sebou zavřela dveře. Vypadala ztrhaně, víc než kdy jindy.

„Dnes. Nepřišel na snídani ani oběd. Měly jsme strach a vydaly se ho hledat. Byl u Valerie. Vždy tam chodil. A když jsme tam přišly, byl ještě naživu." Rukama si vjela do vlasů. „Neviděl ho, ale ten někdo ho zabil nožem, možná dýkou. Je naprosto jasné, že slouží Adrianovi. Pomalu ztrácel schopnosti, stejně jako jsi popisoval smrt té dívky. On je druhý živel. Nevíme, po kom půjde dál, jaký živel, dívka nebo chlapec? Musíme ho zastavit co nejdřív." Oba přikývli.

„Mohla bych pomoct. Ale nezvládnu to, pokud jsem čaroděj, prosím, vezmi mě zpět." Izabela se rozmýšlela nad její prosbou. Nakonec přikývla.

„Dobře, ale musí to chvíli počkat, zatím se vrať do vesnice. Jakmile přijedu, uděláme oslavu." Mrkla na ni a Michaela jí skočila kolem krku.

„Díky, díky, díky." Radovala se dívka.

„Takže," přerušil je Štefan. „je mrtvý? Vy jste se ho nepokoušeli zachránit?" Izabela zavrtěla hlavou.

„Ne. On nechtěl. Navíc by to už nezvládl. Začal blábolit o Valerii, jak si konečně vybere stranu. Jak bude na vás dohlížet a různé bláboly. Už mu nešlo pomoct, Štefane. Akorát by se trápil. On nás prosil, abychom ho nechali umřít. Copak jsme mohly jinak?"

„Samozřejmě že mohly!" utrhl se na ni. „Neměly jste ho poslouchat! Teď mohl žít, proč jste to dělaly?" Izabela ho chytila za ruce, kterými nebezpečně máchal ve vzduchu.

„Nemohly." Zašeptala Michaela. Moc dobře to znala.

„Cože? Já vám nevěřím!"vykřikl a zase odešel. Pomyslel si, že tohle dělá častěji a častěji.

V pokoji byl sám, Teo byl určitě někde s tou holkou, jejíž jméno nemohl, nebo spíše nevěděl, jak vyslovit. Tohle přece nemůže být skutečné. Rozčíleně znovu vyšel z pokoje a zamířil za Lily.

Lily nikde neviděl, proto si odkašlal a před ním se hned vytvořila postava z vody.

„Ahoj, děje se něco? Vypadáš nemocně." Starala se Liliana. Mávl nad tím rukou. Přišel až k ní do vody a objal ji. Cítil, jak mu mokne triko.

„Julius je mrtvý." Zašeptal jí potichu. Slyšel, jak zalapala po dechu.

„Kdo to byl? Zase Adrian?" přikývl a objal ji pevněji. Pálili ho oči, ale nedovolil si brečet, znovu už ne.

„Myslím, že vím, kdo to dělá. A ty to určitě víš taky." Pustil ji a udělal pár kroků zpět. Lily mlčela, koukala se na zem, jako kdyby se s ní radila, jestli je podezřelý skutečným viníkem, nebo je to jen křivé obvinění. Bohužel jí nikdo neodpověděl. Nakonec zvedla hlavu.

„Christian?" zkusila to. Štefan přikývl. 

Omlouvám se těm, kteří měli rádi Juliuse a Barboru, ale oni mi tam už překáželi. Plány s nimi nebyly žádné, takže proto.

Otázka: Koho máte radši? Teodora nebo Michaelu?