Magie Prvních

Kdo jsi?

Za obrázek se omlouvám, jinou barvu jsem nenašla :-D Tak vám hrozně děkuju za 100 hlasů, díky :-)

Štefan otevřel oči. Bolela ho hlava a chtělo se mu zvracet. Navíc z místnosti viděl jen takový divný barevný flek. Párkrát zamrkal, aby zaostřil, ale marně.

„Dobré odpoledne." Pozdravil někdo u jeho postele. Viděl černý flek sklánějící se nad ním. „Jak jsme se vyspali?" promnul si oči, aby toho člověka poznal, bezúspěšně.

„Kde to jsem?" zeptal se Štefan a posadil se.

„Jak ses vyspal?" zopakoval otázku ten člověk. Štefan se ale chtěl dozvědět, kam se dostal, tak se zeptal znovu.

„Kde to jsem?" ten člověk, zřejmě muž, otráveně mlaskl.

„Vy to snad máte v rodině. Jste hrozně tvrdohlaví." Muž udělal pár kroků od jeho postele, kde ležel.

„Kde to sakra jsem?!" zakřičel na něj. Odhodil peřinu a dvěma kroky překonal vzdálenost mezi ním a tím divným chlapem.

„Nemusíš křičet." Upozornil ho muž. „Nemůžu ti to říct. Je to tajemství, ale z mé hlavy to není." Zněl mile, což Štefana mátlo. Myslel si, že to je Viktor, ale zřejmě se spletl, nebo byl tak oblbnutý kouzly, že realita byla úplně jiná.

„Kdo jste?" muž se zasmál.

„Jak se jmenuješ ty?" Štefan se zamračil. Já si nepamatuju vlastní jméno? Prolétlo mu hlavou. Zatvářil se zklamaně.

„To nevím." Přiznal se sklesle. Muž k němu došel, zmáčkl mu povzbudivě rameno a máchl mu před obličejem rukou. Zrak se mu rozjasnil a mohl vidět všechno kolem.

„Kouzlo funguje, tak je to dobrý. Nepoznáš nikoho a nic. Budeš si to pamatovat, jen je prostě nepoznáš." Ten, který s ním mluvil, byl zrzek se světle hnědýma očima. Ta černá, co viděl, byla jeho košile a kalhoty. Štefan přemýšlel, jestli ho zná. A pokud jo, tak s tím kouzlem má pravdu.

„Kdo jsi? Znám tě?" zavrtěl hlavou a otevřel dveře od jeho pokoje. Dům, ve kterém byli, vypadal zevnitř obrovský. Větší jak jeho dům.

„No, znáš i neznáš. Možná jsi o mně už slyšel, ale nevím, Samuel se možná zmínil." Dal si ruce za záda a vedl Štefana chodbami. Přemýšlel, kdo je Samuel. Prostě na to nemohl přijít.

Zrzek otevřel dveře. Jídelna s velkým stolem jako na nějakém starém hradě. Seděly tam čtyři postavy. Dva blonďáci a blonďatá dívka. Štefan se s úsměvem otočil na toho muže.

„Si musíš připadat jako zrzavá ovce, co?" Štefan i ten muž se zasmáli. Hlavu na něj otočil jeden ze dvou blonďáků. Měl hnědé oči a vypadal potěšený, že ho vidí.

„Štefane, už jsi vzhůru." Usmál se na něj. Ti zbylí dva se otočili hned, jak ho oslovil.

„Znám vás?" zkusil to nesměle.

„Já jsem Samuel." Zamával mu druhý kluk, starý jako on, s modrýma očima.

„A já Marika. Nikdy jsme se pořádně neviděli, co?" Štefan nechápal. Tak zná je nebo ne? Byl zmatený. Hlavu mu zamotalo ještě víc jedno jméno. A to jméno toho zrzka. 

Tak jak se máte? Tahle kapitola se mi líbí :-)

první otázka: Kdo je ten druhý blonďák s hnědýma očima? (lehké)

druhá otázka: Kdo je ten zrzek?