Magie Prvních

Facka

Chci předem upozornit na "trochu" vulgarismu (nevím, co je pro vás trochu) prostě bez toho by to nebylo ono :-(

Lily si užila krásné ráno bez jakéhokoliv překvapení. Michaela jí slíbila, že dnes navštíví Štefana a pokusí se mu domluvit. Doufala, že jí to vyjde, ale šance byla nulová. Doufat ale mohla.

V hodině moc nedávala pozor. Alexandra byla příjemná a všechno chápala ze zápisu. Stále musela přemýšlet nad Štefanem.

Z myšlenek ji vyrušilo otevírání dveří. Stál v nich tmavovlasý kluk s modro-hnědýma očima. Alexa zvedla obočí při pohledu na příchozího. Chvíli tam stál, proto promluvila první.

„Ty jsi kdo?" vypadal, jako kdyby se teď probral. Udělal další krok do třídy.

„Omlouvám se. Měl jsem nastoupit na začátku roku, ale měl jsem angínu. Jsem Daniel." Alexandra si ho prohlížela od hlavy k patě.

„Umíš čarovat?" trochu se začervenal a podíval se na kohoutek v rohu třídy. Nevěděla, co přesně udělal, ale z kohoutku vylétl motýl. Byl průhledný, celý z vody. Víla se usmála a ukázala na lavici za Lily, kam ji posílal Štefan. A zase na něj pomyslela. Do konce hodiny ho nevyžene z hlavy. Poslušně se vydal do lavice.

„Ahoj, hele, co probíráme?" poklepal Lily na rameno. Otočila se na něj čelem. Měl vcelku výrazné lícní kosti, což bylo docela hezké, na něm. V duchu si dala facku. Štefan si na ni vzpomene a ona bude s ním, ne s nikým jiným.

„Právě něco o vlkodlacích." Usmála se na něj. Chtěla se otočit zády, ale zastavil ji.

„Znáš nějakého vlkodlaka?" na zadní straně víček se jí přehrávalo pár okamžiků. Nejdřív den ve vesnici, kde jí věznili až do noci. Potom na Aurela a Sofii. A potom na malého chlapce s krví na rukách, vystrašeným výrazem, ale zbraní za pasem. Přeběhl jí mráz po zádech. Jenže vzpomínka nechtěla skončit. Ozval se výstřel a Christian padl k zemi. Jako kdyby umíral už tam. Cítila, jak ji pálí oči.

„Ano znala jsem jednu smečku." Odpověděla mu na otázku. „Už je ale celá smečka mrtvá." Definitivně se otočila a nevnímala jeho tiché zalapání po dechu.

O přestávce jí znovu poklepal na rameno.

„Znala jsi je dobře? Byly tam tvoji přátele?" kdo byl Aurel? Zachránil jí život, ale ani ho neznala. Byl jen člověk, který udržel její nit života nepřetrženou, ale on sám o ni skoro nezavadil. A ona jeho nit přestřihla. Cítila se hrozně.

„Myslím že ano. Ta smečka pomohla mě a mým přátelům. Bez ní bych byla..." přemýšlela. „nevím kde. Asi vlkodlak nebo někde hluboko pod drnem." Smutně se zasmála. Podobný humor měl i Štefan.

„To je mi líto." Zvedla jeden koutek, nachystala si věci a položila hlavu na lavici. Michaela se nijak nehrnula k rozhovoru. Sice si včera povídaly, ale asi to byl jen omyl.

„Moje sestra si našla přítele, který je vlkodlak. Docela sympaťák." Zasmál se. Lily zvedla obočí. „ty si asi nechceš povídat, že?" prudce se na něj otočila, až jí vlasy šlehly do tváří.

„Ne! Není mi dvakrát do řeči. Můj přítel leží v nemocnici, aby toho nebylo málo, tak si na mě ani nepamatuje a řekl, že možná zapomněl kvůli mně! Kamarád je nejspíš mrtvý. Ještě se chceš na něco zeptat?" trochu se odtáhl. Křičela na celou třídu, takže bylo chvíli ticho. Podívala se na Michaelu bledou jako křída. Měla divný pocit. Ten příjemný, cítila docela známou vůni, kterou cítila poprvé na táboře. Šťastně se otočila čekajíc, že tam bude Štefan. Dostala takovou facku, že ztratila rovnováhu a spadla na zem. Skláněla se nad ní vzteky rudá Izabela.

„Ty čubko!" zařvala na ni. Michaela hned vyrazila a postavila se před ni.

„Přestaň! Ona za to nemůže!" Lily brněla tvář. Skoro cítila, jak jí rudě září Izabelina dlaň na bledé tváři.

„Málem kvůli ní zemřel! Co jsem říkala?" v místnosti spadla teplota na bod mrazu. Toho si už mnoho lidí na chodbě všimlo. Jako první přispěchala Alexandra. Ani ona to nevěděla, ale když uviděla ležící Lilianu s dlaní na tváři, Izabelu s nenávistí v očích a vystrašený zbytek třídy, hned jednala. Třídu poslala pryč, chtěla si promluvit jen s Izabelou. Jenže ona Lilianu nechtěla pustit.

„Přemýšlej! Michaela měla pravdu." Přemlouvala ji klidně.

„Neměla! Štefan je v nemocnici! Copak jsi to neslyšela?" Alexandra sklopila pohled. „Tys to věděla?!" teplota byla na mínus pěti. Lily začala mrznout. Stále ležela na zemi. Trochu se Izabely bála. Teda, hodně se jí bála. Prý není jako ty víly z pohádek. Dobré víly. Ona je ztělesněné zlo.

„Dozvěděla jsem se to před chvílí. Před asi hodinou. Izabelo, prý to byl Adrian ne Liliana. Ona za nic nemůže." Došla k ní, položila jí ruku na rameno a trochu ji ohřála. Všimla si, jak se klepe.

„Ona je Adrian, dochází ti to? Ona má v sobě jeho část. Ona ho k nim dovedla. Ona je za to zodpovědná a ona za to i zaplatí, takže odstup, ať čelí osudu!" Alexandra si stoupla před ni, jako Michaela. Izabela zavrtěla chápavě hlavou, odhodila Alexandru na druhou stranu místnosti, kde tvrdě narazila do zdi, svezla se a už nevydala ani hlásku.

„Prosím." Ozvala se Lily zoufale. Izabela měla na tváři krutý úsměv. Jako Adrian. Jak moc si byli podobní?

„Prosit jsi měla někoho jiného. Tady ti už nikdo nepomůže." Klekla si k ní, chytila ji pod krkem a stiskla ho. Začala se dusit. Nemohla popadnout dech a vzduchu ubývalo. Za zavřenými a nejspíš i zamčenými dveřmi se ozval křik, který ji vůbec nezajímal.

„Nechápu-" potřebovala ještě trochu kyslíku, aby to mohla dopovědět. „Štefana. Jste jen mrcha." Potom se jí zatmělo před očima.

„A ty jsi jen malá kurva, která si nezaslouží ani žít. Kdyby bylo po mém, jsi dávno mrtvá. Houpala by ses někde v pokoji. A já bych se tě ani nedotkla. To všechno by dokázalo jen tvoje svědomí a pár šikovných kouzel. Nejsem jenom vílí patrona větru. Takovou prkotinu můžu přenechat někomu jinému. Hlavně dokážu ovládat mysl. Takže jestli se ještě ke Štefanovi přiblížíš, uvidíš se za chvíli se svým bratříčkem. Je ti to jasné?" Zasyčela jí do ucha. Pustila ji, Lily začala kašlat a popadala dech. Ještě trochu zmámená si uvědomovala, proč by se měla vidět s Teodorem, když jí vyhrožuje smrtí. Najednou dostala o Teodora strach. Co když mu něco udělá?

Tak co? Chtěla jsem to ještě zamotat, ale už mi to přišlo trapný.

Nová postava sice není Herondale, jak někdo navrhoval, ale snad si ho oblíbíte.

Otázka: Vaše nejoblíbenější jméno? Moje asi právě Daniel a Štefan. Prostě úplně jasný :-D