Magie Prvních

Viktor

K obrázku: Budu sem asi dávat, jak si představuji některé postavy, nebo která postavička z Disney je jim vzhledem nejblíž (Herce neznám). Někdy nebudou sedět vlasy, oči, ale třeba výraz u Štefana mi sedí úplně nejvíc :-D Takže tohle je Lily- Mavis z Hotel Transylvánie

Liliana hned usnula. Sice byla ve stresu z toho, že Viktor unesl i jejího bratra. Proč to schytal i její bratr, který v tom neměl prsty.

Věděla, že je to jen sen, ale bylo to krásné. Seděla vedle Štefana, opřená o jeho rameno.

„Lily, vím, že spíš. Jen mě poslouchej." Promluvil Štefan. Nejradši by zvedla hlavu, ale nemohla. Sen jí to nedovolil. „Unesl mě Viktor. Nějak mě začaroval, nevím jak. Spolupracuje s ním nějaký zrzek. Je tu i Teo. Liliano, nevěř mi. Zítra k tobě přijdu, ale nebudu to já. Začaroval mě, takže jsem hrozně milý, nemyslím normálně. Řeknu ti šílenosti, budu Viktora chválit. Vím to, protože už jsem unesl Teodora. Byl jsem to JÁ! Viktora jsem ještě neviděl. Lily pomoz mi. Jsme někde v horách. Je to obrovský dům. Liliano, hlavně mi nevěř. Nechoď se mnou nikam. Bude se mnou ten zrzek, je taky hrozně milý. On je jeho poskok! Musím končit, nebo na mě přijdou." Pohladil ji po tváři, lehce ji políbil a zmizel. Tím zmizel i celý sen.

„Nebudu, neboj." Zašeptala potichu a zase usnula. 

Ráno se probudila a ostražitě se rozhlížela po pokoji. Vešla do koupelny, umyla se, vyšla a zamávala Larise a Barboře, které vyšli na nějakou prohlídku se třídou. Ona a Michaela, která s ní moc času trávit nechtěla, zůstaly na pokoji.

„Už jdu taky." Řekla Michaela a vyšla z pokoje. Lily pokrčila rameny a začala se chystat na hodiny. Uslyšela divný zvuk, jako dupání při dopadu. Štefan stál u její postele, usmíval se jako sluníčko a za ním stál nějaký zrzek.

„Ahoj." Usmál se na ni ještě víc a došel blíž. Měl modré oči. Udělala krok dozadu. Zvedl obočí, úsměv mu ztvrdl na tváři. „V pohodě?" zavrtěla hlavou. „Pravda. Objevil jsem se ti v pokoji s cizím klukem, to jo. Ale neboj. Lily, prosím, pojď se mnou. Přísahám, že se ti nic nestane. Dokonce i Teo souhlasil." Udělala ještě pár kroků dozadu. Před tímhle ji varoval. On ji varoval sám před sebou.

„Já ti nevěřím." Zašeptala. Zrzek si povzdechl, ale nic neříkal. Taky protočil oči a složil si ruce na prsou.

„Co ti je? Proč ne? Pokud půjdeš, můžeme zastavit toho zlého. Viktor je v tom nevině." Už za sebou měla zeď.

„Ne! Já ti nevěřím, vypadni! Oba vypadněte!" zakřičela na ně. Což zrzka nejspíš vytočilo. Pár kroky došel za Lily, práskl rukama do stěny u její hlavy a tak ji uvěznil. Nejdřív ji jen sledoval, hodnotil, jestli stojí za to se takhle rozčilovat. Zřejmě ano.

„Poslyš, holčičko. Je mi jedno, kdo jsi. Je mi ukradený, jakou máš moc. Nebo schopnost. Kdyby bylo po mém, dostala bys ránu do hlavy." Lily málem vyjekla. Jeho světle hnědé oči začaly černat. A zrzavá barva pomalu odrůstala, střídala ji havraní.

„Ty jsi Viktor!" vyjekla a přimáčkla se ke zdi.

„Ty jsi mi ale bystré děvče." Zabručel. Štefan tam jen stál. Zřejmě to věděl. „Teď řekni ano, nebo tu ránu dostaneš. Bez toho tě nemůžu přenést. Takže jestli neuslyším slovíčko ano, jo nebo něco podobného, tvůj přítelíček se o to bude muset postarat sám. To on tohle vymyslel. Takže co mi řekneš?" těkala očima z Viktora na Štefana.

„Trhni si." Zasyčela. Viktor si povzdechl a ukázal na ni.

„Lily, máš mě ráda?" zeptal se nejistě Štefan. Otevřela pusu, ale zase ji zavřela, aby se rozmyslela. Vhrkly jí slzy do očí.

„Já nevím." Nevypadal nijak zklamaný její odpovědí.

„Dobře, máš ráda Teodora?" to neváhala.

„Ano, jistě že mám." Štefan se otočil na Viktora s vítězným úsměvem.

„A máš to. Bylo to tak těžký?" Viktor otevřel pusu a nechápavě vrtěl hlavou.

„Ty jsi génius. Tohle mě nenapadlo." Přiznal. Štefan se zachechtal, chytil Lily za ruku a všichni se přenesli zase k Viktorovi domů. 

Otázka: Čekali jste to?