Magie Prvních

Schůzka

Larisa seděla na lavičce v parku. Nemohla se Tadeáše dočkat, což bylo zvláštní, protože ji takhle ještě žádný kluk neohromil, jako on.

„Ahoj." Pozdravil ji udýchaně. Pod paží měl pár papírů, které byly pomačkané, jak běžel.

„Ahoj, proč tak spěcháš?" posunula se na lavičce, vzala mu papíry a prohlížela si je. „Jak to děláš? Nechápu to." Rozhodila rukama, když si prohlížela výkresy a malůvky květin. Právě držela lilii. Tadeáš jí obrázek opatrně vzal.

„Není to hotové." Papír vložil do látkové tašky přes rameno, kterou měl.

„Mně se to zdá úžasné." Vydechla. Tadeáš na ni vrhl zvědavý pohled. Nechápavě zavrtěl hlavou, sklidil poslední papíry a vrátil se k ní.

„Musím to ještě vybarvit, ale mám to zítra odevzdat, nevím, jak to stihnu." Larise se stále zdál úžasný. Byl všestranný umělec, krásně maloval, pěkně zpíval i hrál na kytaru. Tohle mu záviděla. Také to, že nevěděl nic o druhém světě. O tom jejím. Byl člověk, a proto ho měla ráda. Jen jí přišlo hodně těžké mu lhát o tom, kdo je.

„Jasně že stihneš, proč se tak podceňuješ? Vždycky jsi to zvládl, tak proč bys to neměl udělat dnes?" Tadeáš nad tím mávl rukou.

„Dáš si kafe? Zvu tě." Mrkl na ni, přece tohle nemůže odmítnout. Pomohl jí vstát a namířil přímo do kavárny.

V kavárně bylo teplo, ne jako venku, kdy každou chvíli hrozil déšť. I přes to, měla tohle počasí Larisa nejradši. Déšť, kapky bubnují o chodník a deštníky ostatních. Kapky deště, které jí stékají po obličeji a ona má chuť křičet. Křičet radostí nad tím, že potom bude hezky, že možná vyjde duha.  

Oba si objednali a posadili se někam do rohu místnosti. Larisa tuhle kavárnu milovala. Byla útulná, lidí sem moc nechodilo, takže ji občas měla jen pro sebe. Tadeáš vytáhl jeden papír.

„Asi to bude znít hloupě, ale když jsem s tebou, napadají mě akorát přírodní motivy. Tak jsem se rozhodl ti něco namalovat. Udělal jsem to ve škole." Podal jí papír s růží. Stonek byl jen lehce obtažený zelenou a květ zůstal tak jak je. Larise obrázek vyrazil dech.

„Proč by to mělo znít hloupě? Je to nádherný, nic lepšího jsem neviděla." Tadeáš se poškrábal na hlavě. Larisa stále zírala na růži. To ticho bylo pro Tadeáše jako jed.

„Ehm, protože to je divný." Spařila ho pohledem. Usrkla kafe. Stále musela přemýšlet nad tím zázrakem.

„Tak ahoj." Usmál se na Larisu Tadeáš a zamával jí. Zamávala nazpět a otočila se na odchod. Už byla velká tma a ona měla být na pokoji.

„Zítra." Zavolala na něj ještě, než úplně zmizela za rohem. Viděla jen měsíc, díky lampám neviděla hvězdy. Vzpomněla si na naivní myšlenku lidí, že kouzelné bytosti žijí bez elektřiny a techniky. Kdyby Larisa u sebe neměla mobil, asi by se zbláznila. A s elektřinou to bylo stejné. Z myšlenek ji vytrhl křik. Až moc povědomý křik. Vykřikoval její jméno. Okamžitě se otočila a běžela k němu. Netušila, co se stalo, ale musela ho najít.

Našla ho. Klidně by tam stála zbytek noci, kdyby se ta postava nepohnula. Upír. Narostl v ní vztek. Věděla, že kouzlí špatně, ale tohle udělala možná i nechtěně. Ze země vystřelily kořeny a obmotaly toho upíra, který se snažil utéct od nehybné postavy Tadeáše. Larisu kouzlo neskutečně vysilovalo. Propustila upíra a zatočila se jí hlava. Vytáhla mobil, vytočila číslo záchranky a čekala. Snažila se nějak zastavit krvácení. Potom jí padl zrak na jeden papír pohozený na zemi. Složka mu zřejmě vypadla z kabely a papíry se rozsypaly po celé ulici. Růže, obrázek, který jí namaloval, měl na sobě velkou skvrnu krve. Působilo to krásně a děsivě.

Naštěstí se na to nemusela koukat dlouho, protože sanitka přijela brzo.

Je tady další kapitola.  Poslední informace- chystám se udělat jeden obrovský podraz pro všechny, který se vám nebude líbit a asi mě, jak už někdo vyhrožoval, umlátíte lžičkou, takže vás prosím, nemlátit, jsem moc mladá a krásná na to, aby mě někdo zmlátil příborem ;-)

Dál už bude informace o kapitolách

 Možná poslední kapitola za dlouhou dobu. Odjíždím lyžovat a nevím, jak na tom budu s internetem. Takže se s vámi možná tímhle loučím, protože zítra to možná nestihnu a odjíždím hned po kroužku, takže ahoj, pokud si něco udělám, zlomím ruku, nohu vaz, tak se to dozvíte ;-) možná. Takže ahoj, budu se snažit si nic neudělat.

AHOJ