Magie Prvních

Navíc ;-)

Musím se přiznat, že tady v této kapitole asi o nic nejde :-( vysvětlení na konci.

Laura stála před bariérou města. Za ní byl Ondřej a David.

„Je smutné, že na druhé straně téhle pomyslné zdi je svět úplně jiný." Řekla si skoro pro sebe. David ji zezadu objal.

„Neovlivníš to. Oni si to zavinili." Zašeptal jí do ucha. Ondřej se snažil nekoukat. Bylo mu neskutečně líto, že to není on, kdo za ní stojí. Ale věděl, že o něj Laura nemá nejmenší zájem, tím si byl jistý.

„Ale mohli jsme jim pomoci." Prudce se otočila, takže David začal prskat její vlasy z úst.

„Nemohli, byl to jejich boj. Nás se to netýkalo." Hnědovlasý kluk nevěděl, zda zasáhnout nebo ne. David byl tvrdohlavý, stejně jako Laura.

„Uklidněte se. Je pravda, že bychom jim mohli tehdy pomoci, ale bylo by to zbytečné. Válka by byla ještě krvavější. To, že do toho čarodějové nijak nezasáhli, všechny zachránilo. Přestaňte se o tomhle hádat." Konečně zasáhl a právě v čas. David se tvářil omluvně, což nedělal moc často, jak ho za toho půl roku znal. Všude byl sníh, oni měli rukavice, čepice a teplé bundy.

„Pojďte se podívat ven." Vybídla je Laura nedočkavě. „Musím něco vymyslet, co dát rodičům k Vánocům a tam určitě najdu inspiraci." Chytila oba chlapce za rukávy a už je táhla pryč, ven z ochrany barikády.

„No dobře, ale žádné dlouhé nakupování." Ondřej si stanovil jasné pravidla, se kterými David přinejmenším souhlasil. Laura otráveně protáhla obličej.

„Vy jste se mnou šli někdy nakupovat?" Ondřej přikývl.

„Jasně. Bylo to nekonečný." Protočil oči. Laura ho shodila do kopy sněhu. Rozchechtala se, ale ne na dlouho. Ondřej jistil sebou a objal v medvědím objetí. David je pozoroval s lehkým úsměvem. Jenže ani jemu se nevyhnul sníh. Začali po sobě házet sníh, smáli se, až byli všichni promrzlí a unavení.

„Je mi zima. Asi půjdu zpět a nechám vás hrdličky jít samotné." Mrkl na ně hnědovlasý kluk a otočil se zády. Na čepici měl velkou sněhovou kouli, kterou mu tam zřejmě hodil David. V tom zmatku to neviděl.

„No fajn, já půjdu taky. Mám hlad." Rozhodl se David. Laura se neochotně přidala k nim po cestě do školy a domů, v jejím případě.

Prosím, přečtěte si to: Je tu informace, která mě hodně dostala a možná má na svědomí krátkost této kapitoly. Možná to nikoho  nezajímá, možná ho nikdo nezná, ale zemřel jeden z největších hrdinů. Sir Nicholas Winton. Před začátkem 2. světové války zachránil z Československa 669 židovských dětí a to všechno bral jako samozřejmost. Pro mě byl hrdina, tak doufám, že vás to moc neobtěžovalo :-( Díky