Magie Prvních

Další?

Po vyučování se Michaela dostala ke Štefanovi do pokoje. Včerejší rozhovor s Lily o tom, co by měl napravit, mu trochu hnulo se svědomím.

„Prosím, začni se bavit s Lilianou." Klekl si před ni. Zvedla obočí.

„Chováš se jako malý. Přemlouvat mě abych se na sílu bavila s tou mrchou, mi přijde trochu dětinské. Pokud tě poslala ona, je to ubohé." Rozhlížela se po celém pokoji.

„Michaelo, prosím. Bylo to nedorozumění. Prosím, hrozně tě prosím. Je jí to líto." Protočila oči.

„Její lítost mi je úplně jedno." přiznala.

„Dobře, od tohoto tématu." Zase se postavil a tvářil se jako socha. Vážná a chladná. „Proč jsi po mě tehdy vyjela?" zasmála se.

„Docela se mi líbíš. Chtěla jsem naštvat Izabelu tím, že by zjistila, že jsem u tebe, to se neuskutečnilo a tak o ničem neví, škoda." Pokrčila rameny a potřepáním prstů se s ním loučila. Chytil ji za zápěstí.

„Já chci pravdu." Vzdychla a vrátila se k němu.

„Víš, jak sis dal trochu té Fialky? Té vílí? No tak na nás to má jiný účinky. Nechceš to vysvětlovat." Konstatovala. Zíral na ni skoro s otevřenou pusou. O tomhle nevěděl. Věděl, že to má uklidňovat. Použil to, aby nějak zapomněl na bolest, kterou mu způsobila Valeriina smrt, ale že by tohle mělo na víly jiný účinek, netušil.

„Takže v pohodě? Jsme kamarádi? JEN kamarádi?"

„Jistě." Řekla skoro dotčeně. Štefan si oddechl.

„Nechceš to aspoň vysvětlit?" zeptal se zase na jejich první probírané téma.

„Tak ať to stojí za to." Rozhodila rukama. Štefan se nepatrně rozzářil.

„Super. No, prý jí dal pusu on, Christian." Michaela pokrčila rameny.

„Je mi to jedno. Christian mi řekl, že zítra odjíždí, tak je to stejně už jedno." Štefan byl překvapený. Proč odjíždí? Co se stalo?

„Aha, tak nic, ahoj." Michaela vyšla z jeho pokoje. Ještě chvíli se rozmýšlel, jestli za ním zajít, nebo ne. Nakonec šel.

Lily došla do pokoje a první co bylo, tak uslyšela vzlykání. Rozhlédla se a uviděla Larisu s hlavou v polštáři.

„Co se stalo?" zeptala se starostlivě. Zvedla hlavu. Měla zarudlé oči od pláče, rozcuchané vlasy, jako kdyby teď vstala, nebo probrečela celou noc.

„Víš, jak jsem ti říkala o Tadeášovi?" přikývla. Byl to její kamarád, spíš už kluk. „Kousl ho upír!" rozbrečela se znovu. Liliana ji chytila za ruku.

„Nevíš jak na tom je?" Larisa zavrtěla hlavou. Lilianě jí bylo hrozně líto. „To bude dobrý, neboj." Larisa ucukla s rukou.

„Co když se stane upírem!" vykřikla a hned se uklidnila. Lily nevěděla, co se stane. Včera přišla Larisa do pokoje a všechno jí řekla. Byla zničená. Stejně jako ona, když byla ve snu a Štefan umíral.

„Nevíš kdy se narodil?"

„LILIANO!" zařvala na ni vystresovaně. Zvedla ruce v obranu sebe samotné.

„Jen se snažím zjistit, jestli bude nebo nebude upír. Prosím, pokud to víš, řekni mi to." Larisa vzhlédla.

„Stejně jako ty, stačí? Možná je to on, no! Co by s ním bylo, kdyby to byl on?" Lily pokrčila rameny, ale povzbudivě se usmála.

„Myslím, že nic. Však se nic neděje." Larisa se chabě usmála. Liliana se rozběhla za Štefanem, ale nebyl na pokoji.

Došla až k Christianovu pokoji. Zaklepala a vešla.

„Jak to sakra myslíš, že na nás kašleš?" křičel Štefan rozhořčeně. Zastavil se, když vešla Liliana.

„Co se tady děje?" Štefan přešel za Lily a ukázal na Christiana, který se tvářil velice nezaujatě.

„Tady Christian se rozhodl, že odjede, ani slovem se o tom nezmíní a nás nechá pátrat po těch ostatních." Začal mluvit zase na něj. „Jsi vůbec normální?"

„Normálnější než ty." Procedil mezi zuby Christian. Hodil na postel knížku, na které byla i taška plná oblečení.

„Ty chceš vážně odjet? Proč?" Christian rozhodil rukama.

„Jo, chci. Nic vám do toho není. Prostě jedu pryč! Nemusíte vědět víc." Liliana to pořád nechápala. Proč jede pryč? Proč je nechává na holičkách?

„To nemůžeš." Přemlouvala ho tiše. Podíval se jí do očí.

„Jistě že můžu." Odpověděl chladně. „A teď odejděte." Ukázal na dveře. Štefan zůstal stát na místě.

„Christiane, my tě potřebujeme." Přemlouval ho Štefan.

„Kdepak. Ty nepotřebuješ nikoho! Jsi přeci ‚ten nejlepší'. Ovládáš všechny živly, jediný koho potřebuješ je Liliana, aby ses měl před kým předvádět." Utrhl se na Štefana. Zatvářil se dotčeně.

„Přestaňte, hned!" křikla na oba Lily. Christian zvedl ruce.

„Já už mlčím." Štefan si ho naposledy změřil, došel ke dveřím, otevřel je a při odchodu s nimi práskl. Lily byla zmatená. Co má udělat? Přemlouvat Christiana? Jít za Štefanem?

„Tohle bys neměl dělat. Ale je to tvoje rozhodnutí." Odešla taky. Na tohle neměla nervy.

„Štefane, počkej." Křikla za ním. Otočil se na ni.

„Ano?" doběhla za ním a chytila ho za rukáv. Chtěla se zeptat, co se tam stalo, proč odchází, ale on to taky nevěděl.

„Vím, kdo je ten druhý. Včera ho kousl upír. Larisa ho zná. Musíme za ním jít." Štefan přikývl a společně s Lily došel k ní do pokoje zeptat se Larisy na nějaké věci okolo.

Zdar, dostala jsem se na internet, tak přidávám další část. Nevěřili byste, jak člověku ten čerství vzduch udělá dobře, takže jsem si dobře rozmyslela, jak to bude. Mnozí nebudou nadšení :-D Ale nebojte se, dopadne to vcelku dobře ;-)