Magie Prvních

O co jsem přišel?

Na obrázku je Babylon ;-)

Michaela jemně zaklepala na dveře od Štefanova pokoje.

„Dále." Ozvalo se unaveně za dveřmi. Vstoupila a viděla rozcuchaného, šedookého bruneta, který ležel skoro celý pod peřinou.

„Ahoj, jak se vede?" pokrčil rameny. Vypadal, jako kdyby se teď probudil, možná ji viděl rád, možná ne.

„Ahoj Michaelo, vede se dobře. Prý už žádné problémy nebudou, ale ještě si mě tu nechají." Michaela došla k jeho posteli a posadila se na okraj.

„Prý jsi na něco zapomněl. Je to pravda?" přikývl a posunul se po polštářích výš.

„Jo, jen na měsíc. To skoro nic není." Máchl rukou. Michaele to jako nic nepřišlo. Sice byla na Lily naštvaná, ale začala chápat, že ona za to nemohla, že ona má ráda Štefana.

„Liliana kvůli tobě brečela. To podle mě není nic. Štefane, zamysli se. Ona tě miluje, nechápeš to?" protočil oči.

„Liliana je ta holka, co sem přišla? Je docela sympatická, ale ne, nechápu to. Já ji neznám." Položil si hlavu na polštář a protočil oči.

„Jasně že znáš. Je tvoje přítelkyně. Prosím, vzpomeň si na ni." Štefan se zamračil. Zřejmě přemýšlel.

„Jsi víla, tak to nějak udělej, abych si na ni vzpomněl, to nedokážeš?" zavrtěla hlavou se smutným úsměvem. Vzpomněla si, jak brečela u něj v pokoji, on ji utěšoval a ona po něm potom vyjela. Byla to sranda, to musela uznat.

„Už nejsem, tvoje matka mě vyloučila. Bylo to asi před týdnem." Zatvářil se trochu zmateně.

„Brečela jsi u mě. Byla jsi naštvaná na moji matku. Přišla jsi uprostřed noci." Rozzářili se jí oči.

„JO!" vyjekla. „Pamatuješ si to! Potom jsem ale byla naštvaná na někoho jiného. Na koho?" zavrtěla hlavou, že neví. Přece to musí vědět, napadlo ji. Nemohl na ni zapomenout. Prostě nesměl.

„Já nevím, už mě přestaňte všichni tak blbě vyslýchat." Poprosil ji trochu ostřeji. Přikývla.

„Promiň." Trochu do ní šťouchnul nohou. „Co provokuješ?" šibalsky se na ni usmál. „Tobě nic není!" vykřikla rozhořčeně. „Ty se tady jen ulejváš ze školy, ty sprosťáčku." Vyplázl na ni jazyk.

„Jo. Prý mi nic není, ale stejně tady trčím. Nechceš tady chvíli zůstat? Strašně se tu nudím." Jednou dlouze mrkla na souhlas.

„Chceš něco dělat?" přikývl.

„Pamatuješ, jak jsem byl malý?" začala se smát. Pamatovala si to velice dobře. Byl roztomilý. Rozcuchaný malý kluk, který pobíhá po celé vesnici, schovává se své učitelce. „Tehdy jsi mi řekla, že mi řekneš, kolik ti je let. Potom ses vymluvila, že jsem moc malý, abych to pochopil. Už jsem dost starý?" vyzvedla nohy na madraci a opřela se o čelo postele. Ležela vedle něj.

„Myslím, že ano." Rozlil se mu spokojený úsměv. „Je mi hodně. Pamatuju Starý Řím i Řecko, to byly doby. Také Egypt a Babylon. Takové, že „historie začíná v Sumeru" je blbost. Bylo toho hrozně moc, ale ani moje paměť nesahá tak daleko. A homo erectus a homo habilis nikdy neexistovalo. Vymřeli po zásahu Prvních. Viděli, že život se ubírá špatným směrem a raději to skončili a vytvořili lidi. Takže z toho vyplívá, že tvé matce bude asi tak 10 000 let. Mě je míň, jsem mladší a trochu slabší, zažila jsem už jen Sumery, takže asi 5 000 let. Dobré, ne? Jen je trochu smutný, že to už končí." Narovnal se a koukal jí do očí.

„Vím, že moji matku znáš líp než já, ale ona ti odpustí. Klidně se za tebe přimluvím. Ty se vrátíš mezi ně. Neboj." Začala se usmívat.

„Díky."

„Stalo se něco zajímavého, tenhle měsíc?" Michaela přikývla. Nebyla si jistá, jestli ví o své sestře, ale radši se o tom nezmínila. Nechtěla moc riskovat. Věděla, jak to dopadlo jednou, nechtěla to zažít znovu.

„Usmířil ses s Juliusem, z toho jsem byla nadšená. Tak dlouho jste se nesnášeli a teď... jsem na tebe hrdá." Mračil se, potom jeho výraz přešel v přiblblý úsměšek.

„Jo, dobrý vtip. Já bych si s Juliusem nepodal ani ruku." Michaela nad tím jen mávla rukou.

„Taky s Christianem, trochu. To nevím jistě. Potom jsi velice pomohl Teodorovi, bratru Lily. To je ale jedno. Vyřídíte si to společně." Mrkla na něj. Usmál se a ona pokračovala dál. Z vyprávění vynechala Valerii. Pozorně ji poslouchal, někdy měl poznámku typu: „Tohle bych nikdy neudělal."

Odešla až docela pozdě, byla tma, což ji štvalo. Už se den bude jen zkracovat. Šla osvětlenou ulicí až k internátu. 

Tak jste se dočkali další kapitoly. Zítra to nejspíš nestihnu. Od deseti natáčení dokumentu a potom divadlo, takže nevím, jak to dopadne. Snad to jeden den přežijete. ;-)