Magie Prvních

Plán

Michaela vstoupila na molo, které spojovalo loď s tím rájem, nebo peklem? Nebyla si jistá. Vypadalo to tu jako Hawaii, ale byl tu Adrian a Christian, což samo osobě znělo děsivě.

„Jdeš nebo tam chceš zůstat?" zasmál se blonďák ze břehu. Protočila oči a šla a za ním. Nechápala, proč se sem nepřenesli už rovnou.

Dovedl ji k jednomu dřevěnému domku. Překvapilo ji, že ještě nikoho neviděla. Věděla, že Hawaii bylo velmi turisty navštěvované místo, ale tady prostě nikdo nebyl.

„Kde to jsme?" zeptala se pro jistotu, protože si nebyla jistá, že tohle je skutečně Hawaii.

„Jsme v ráji. Víc vědět nemusíš. Tamhle budeš bydlet, bydlím s tebou. Nejsem zvědavý na žádné námitky. Taky z toho nejsem nijak nadšený, ale Adrian se o tebe bojí." Protočil oči a ukazoval na větší dřevěnou chatku. Byla opravdu krásná. A jakmile ji otevřel, byla ještě hezčí. Sice byla uvnitř tmavá, ale jedna celá zeď byla ze skla, takže světla bylo dost. Obydlí obsahovalo i kuchyň, koupelnu a jednu velkou postel. Zašklebila se, jakmile to uviděla.

„To jako vážně?" Christian pokrčil rameny.

„Jak jsem řekl, nejsem nadšený. Zabydli se, já se asi za hodinu vrátím. Pro tvoji informaci se odtud nedostaneš. Neutečeš, tak se ani nesnaž. Nerad bych tě viděl..." nedopověděl to. Zavřel za sebou dveře a nechal ji být. Lehla si na postel, kde bude zřejmě spát ona.

Po půl hodině ji přestalo bavit koukat do zdi. Sice byl strop hezký, ale venek měl taky něco do sebe.

Došla k chatce, kde bylo rozsvíceno a ozývaly se od tam hlasy. Oba už dříve slyšela.

„A málem to zničila, kurva jedna." zasyčel chlapecký hlas. Jasně věděla, kdo to byl.

„Ale neví, že to dáš" tuhle holku už taky slyšela. Chvíli byla pauza, jako kdyby hledala slova. „té holce, že ne?" uslyšela přehrabování ve sklenkách, nebo něco tomu podobného. Prostě cinkání skla.

„Jasně že ne." Odpověděl soustředěně. „Ta je úplně vedle. Nechápu, k čemu ji Adrian potřebuje. Je víla, no super, ale to kouzlo pomine až za týden a to se mu líbit nebude. Takže je zbytečná. Mohl bych ji zabít, ale už jsem zranil Kateřinu, takže by mi byly dva živly k ničemu."

„Stejně nechápu, jak jim ty schopnosti bereš." Zřejmě zavrtěla hlavou. Pokud to řekne, bude mít Michaela vyhráno. Sice nevěděla, jak to sdělí Štefanovi a ostatním, ale to teď neřešila.

„Jednoduše. Adrian použil kouzlo a začaroval dýku, se kterou když třeba jen Štefana škrábnu, seberu mu všechny schopnosti. A tak jsem to udělal i Kateřině. Nevím o moc čarodějích ohně, kteří by byli dost schopní, abych mohl jejich moc využít." Uslyšela další sklo, které se tentokrát rozbilo. „Co to děláš?!" zakřičel rozčíleně.

„Promiň, byla to nehoda." Omlouvala se spěšně.

„Mohla sis ublížit." Řekl, jak nejlaskavěji mohl. „To nic. Není ti nic?" v hlase měl starost. Možná by řekla, že ji v takové míře ještě nikdy neslyšela. „Tohle je kyselina." Spustila se voda.

„Díky." Zašeptala ta slizká upírka. „Miluju tě." Michaela slyšela hodně. Rozhodla se vrátit dřív, než na ni přijdou. Jenže ji zaujalo ještě něco.

„Zítra jí to dám. Bude klid, doufám. Dal jsem tam toho hodně, takže snad nebude trpět."

„Půjdu s tebou. Nevšimne si mě. Nebude o mně vědět." Michaela přišla ještě blíž. 

„Proč to musí být tak těžké? Co když se mi to nepovede udělat do zítra? Co když to pokazím? A ona bude trpět? To bych nedokázal. Ne, to neudělám!" procedil přes zuby. Ozvalo se tříštění skla. Mnoho skla. Jako kdyby dělal desítky pokusů z chemie a teď všechny najednou zničil. Nakoukla malým okénkem ve zdi u dveří. Na podlaze se válely zkumavky, kádinky a mnoho dalších věcí potřebných na chemii nebo na přípravu nějakého hnusu.

„Neblázni. To zvládneš. Teď to posbíráme, ano?" uklidňovala ho blondýna s rukou v jeho vlasech. Byl opřený o stůl, politém nějakou zvláštní tekutinou. Neměla barvu, jako voda. Ruce měl od krve, pořezanou od skleněných střepů.

„Nech to být. Já to uklidím. Teď ji ale musím zkontrolovat, protože jí opravdu nevěřím. Ona uteče." Upírce se po tváři rozlil zákeřný úsměv.

„Na to jsi čekal, ne?" Michaela už neviděla ani neslyšela, co bylo dál, protože se musela vypařit. Rychle běžela k chatce, otevřela dveře, skočila do postele a dělala, že spí. Bylo okolo deváté, snad jí to sežere.

„Spí, zajímavé." Zavrtěl hlavou a zase zavřel dveře. Ještě slyšela chechtání té upírky. Začala ji nesnášet. Ne, že by ji nesnášela už dřív, ale teď nenávist narostla.

„Natož, že stála u okna, se sem přesunula docela rychle, co?" zasmála se upírka.

„To teda jo." Přikývl Christian a odešli společně pryč.

Omlouvám se, že jsem dlouho nic nenapsala, nebo přidala minimum. ČT a PÁ jsem byla v Praze, PO, ÚT a ST jsem byla na třídním výletě, ve ČT nás čekalo seřvání od učitele matiky a v PÁ (dnes) jsme psali závěrečnou z matiky, takže snad chápete, proč nic nebylo. 

Otázka: O co se pokoušel?