Race of life

45.

Pohled Codyho:

Chtěl jsem se jí pomstít. Nějak pořádně, aby se jí vše sesypalo jako domeček z karet. Chtěl jsem ji zničit. Vzít jí všechno tak, jako mi všechno brala ona. Dlouho mi ležela v hlavě. Chvíli jsem ji chtěl opravdu dostat, ale postupně si začala získávat veškerou pozornost. Získala si jak mého otce, tak všechny ostatní. Snažila se mě za každou cenu zesměšnit. Věděl jsem to. Šla po mně a to já nemohl dopustit.

Díval jsem se, jak nastupuje do auta od Lizzie, její kamarádky. Obě jsem si pořádně proklepl. Každého z jejího blízkého okolí. Jak si je všechny získala? Břicho jí trochu vyčnívalo z volných šatů a jeansky. Nikdo to moc nevěděl. Co by se ale stalo, kdyby se to profláklo? Zničilo by ji to? Ne. Není to dostatečný trest.

Za pár dní se konal Pohár mistrů a ta káča se tam dostala. Nevím, koho podplatila nebo komu vlela do postele, že se tam dostala, ale byla mezi závodníky. Rvalo mi to nervy neskutečným zpôsobem. A já? Já se budu muset dívat z tribuny, jak ostatní jezdí a já nic. Jako bych byl nikdo. Pak mi to ale trklo, ten hlas vzadu v mé hlavě, co mi pomáhal zvládat tento pojebaý svět. Na nic jsem nečekal a zvedl telefon.

,,Čau, Briane, jak se vede?" Pozdravil jsem hned, co dotyčný hovor přijal.
,,Nazdar, brácho, dobrý. Co potřebuješ? Zrovna řeším věci kolem závodů, však víš," zvesela spustí a já toho využiju.
,,Právě kvůli tomu volám. Platí ještě ta nabídka?" Zeptám se a v duchu se modlím, aby řekl ano.
,,Jasně, ještě pár lidí by to chtělo. Takže jdeš do toho?"
,,Počítej se mnou," ušklíbnu se a v hlavě se mi začne rodit plán. Plán pomsty.
Brian mi pár dní zpátky nabídl, jestli bych nechtěl na Poháru mistrů dělat mechanika. Klasická kontrola aut před vyjetím na dráhu. Je to sice podřadná práce, ale abych mohl zrealizovat svůj plán, tato pozice byla na to ta nejlepší.

Zajel jsem ještě do obchodu koupit pár věciček a pak za Brianem omrknout místo činu. Všechna auta musela projít důkladnou prohlídkou, jelikož se nejednalo o žádný amatérský závod, nesměla se vyskytnout žádná chyba. V tomto byznysu lítalo hodně peněz a každá chyba mohla být fatální a v to já přesně doufal.
Brian mě provedl dílnou a areálem a vysvětlil mi, jak se věci mají. Tiše jsem jen přikyvoval a sem tam se na něco doptal. Celý areál byl ještě rozestavěný. Všude pobíhali technici nebo pochodovali kravaťáci s telefony. Pak mu však zazvonil telefon a musel odejít, což jsem využil a šel do jeho kanceláře, kde jsem nechal předtím svoje věci, abych měl záminku tam jít a nikdo mě nepodezříval.

V kanceláři jsem prolustroval snad všechny skříně a šuplíky, než jsem konečně narazil na složky jednotlivých závodníků. Každou jsem prolétl očima. Všichni závodníci byli známí. Tedy minimálně ve státech ano. Byli tu taky dva řidiči z Hong Kongu, které jsem znal ze sítí. Pak jsem ale narazil na složku, kterou jsem celou dobu hledal. Stacy Gilbert. Otevřel jsem ji a pečlivě prostudoval technické parametry jejího auta. Vybrala si bílého mustanga, což byl její favorit. Záložní auto zatím nebylo doplněné, což se snad dozvím později. V její složce byl detailně popsaný její život jak soukromý, tak co se závodů týče. Museli si ji proklepnout, protože si nemohli dovolit investovat peníze do řidiče bez budoucnosti. Amatéři...

Uslyšel jsem hlas Briana, jak mířil směrem sem do kanceláře, tak jsem rychle vzal telefon se celou složku ofotil, než jsem ji vrátil zpátky. Stihl jsem to jen tak tak, ale naštěstí byl Brian zabraný do telefonu. Sedl jsem si proto do křesla a počkal než dotelefonuje.

,,Tak co? Je to tu skvělý, co říkáš?" Zeptá se hned, co odloží telefon.
,,Jasně, je škoda, že etn závod nemůžu jet. Bude o masakr," přikývnu a chystám se vstát.
,,Pošlu ti emailem smlouvu. Pečlivě si ji přečti a pošli mi ji podepsanou, ať mám pořádek v papírech. Už se celkem těším, až to bude za mnou,  je kolem toho spoustu práce," promne si unaveně obličej a já se uchechtnu.
,,Ještě nelituješ, že ses pustil do této branže?" Zeptám se, ale odpověď mi byla jasná. Od mala lítal za otcem a tvrdil, že jednou bude součástí tohoto světa. Jako řidič stál za houby, ale organizace a byznys mu šel.
,,Nikdy. Však mě znáš," usmál se a já přikývl a vzal si věci.
,,No nic, už pojedu. Do LA je to ještě dlouhá cesta. Rád jsem tě ale viděl, Briane," řeknu a přátelsky ho poplácám po zádech.
,,Já tebe taky. Uvidíme se za pár ní," kývne na mě a já se vydám na cestu.

V hlavě se mi zrodil geniální plán. Den před závody se všechna auta kontrolují a píše se zpráva. V prostorách jsou sice kamery, ale mají i mrtvé body, takže pokud někdo při kontrole například poškodí nějaký ten kabel či dokonce brzdy, nepůjde to poznat. Pak už bude jen záležet na rychlosti "kontroly" a konečném výsledku. Stacy má skvělá auta a byla by přece škoda, kdyby se jim něco stalo nebo ne? Uvidíme, kdo projede cílovou čarou...