Race of life

46.

Stacy:

Bylo příjemné po dlouhé době zase spolu sedět. Trochu neobvyklé, ale musela jsem přiznat, že mi to chybělo. Parta byla trochu na jehlách ať už kvůli dítěti, nebo kvůli Oliverovi a Sebastianovi. Naštěstí byl Oliver v pořádku, jen občas ze sebe dělal chudáčka, aby ho ostatní rozmazlovali. Zvykl si rychle hoch. Co se týče té události se střelbou, Sebastian se sešel s Oliverem a vysvětlil mu, jak se věci mají. Dostal nepovedenou pěstí, ale naštěstí už jsou v pohodě. To stejné vysvětlování pak čekalo i mě, ale ohledně dítěte. Byli jsem už za půlkou a teprve teď si všichni uvědomovali, že mi skutečně roste břicho. Pospojovali si skutečnosti, že už pěkně dlouhou dobu se vyhýbám alkoholu a dost jsem taky změnila šatník. Plácali se do čela, jak mohli být tak pitomí. To se nedalo říct o Lizzie. Ta stále byla podrážděná, protože jsem to před ni tajila. Zároveň ji pěkně žralo, že o tom Oliver věděl. Dostali jsme oba od ní zabrat, ale už je to zase ta stará Lizzie. Celkem se těším, až se to malé narodí, protože Lizzie vypadá, že za chvíli bouchne radostí. Nakoupila spoustu věciček pro prcka a dokonce vymýšlí jména. Každému už to leze krkem, kromě mě. Mám radost, že mám kolem sebe tak báječného člověka. Nejspíš jsem to měla oznámit dříve a nenechat je takto překvapit, ale minulost se změnit nedá. To stejné platí i o Sebastianovi... Je jiný. Je to zase ten kluk, kterého jsem potkala na závodech a nakopala mu zadek a pak on mně. Chyběl mi. Chyběly mi naše chvíle, ale vím, že se to už nezmění. Vím, že mě miluje a vím i já, že ho miluju, stále. Ale je těžké se přes všechno přenést a to stejné platí i u něho. Snaží se, zajímá se o mě i o to malé. Je to sice zvláštní, oba se totiž cítíme nesví, protože nevíme, jak se chovat, ale prozatím mi to nevadí. Nemůžu říct, jestli jsme přátelé nebo něco jiného, ale nemůžu žádat víc. Ani jeden z nás na to není připravený a kdo ví, jestli se to změní v budoucnu. Teď tu bylo to škvrně a to je na prvním místě.

Skvělou podporu mám taky od Michaela, který stále dokola omílá, že bude mladý dědeček a hádá se kvůli tomu s Finnem. A Lilian a Cody? Codyho jsem už pár dní neviděla a byla jsem za to ráda. Posledně, když jsem ho viděla, choval se divně. Dokonce i Michael mi to potvrdil. Nechodí vůbec domů a pokud přijde, zavře se v pokoji a celý den nevychází. Za to Lilian je pravý opak. Neustálé telefonáty mě už unavují. Ne jednou jsem jí řekla, že nechci, aby byla součástí mého života a tak to i zůstane. Pokud kdysi bývala mou matkou, teď je to pro mě cizí člověk. Naštěstí za dva měsíce končí soudní rozhodnutí a oficiálně budu moct s ní zpřetrhat veškerý kontakt. Zaměřím se jen na sebe a prcka.

"No tak Stacy, když to bude holka, tak to máš jasný, bude to Lizzie! Nebo Rossalinda, ale budeme jí říkat Lizzie! To je skvělý nápad!" vyjekla nadšeně Lizz a já jen zvedla obočí.

"Vážně? Rossalinda? Tobě opravdu přeskočilo," zasměju se a Oliver si stáhne zpátky na sedačku.

"A co když to bude kluk? Co pak?" ušklíbne se a Lizzie se zamyslí.

"Když to bude kluk, tak to bude Lizzo nebo Zayn, to by se dalo taky," přemýšlela nahlas a Oliver se chytil za čelo.

"Já myslím, že to rozhodnutí je na Stacy, nemyslíte?" usměje se Ema a obejme Davida. Ti dva se nedávno odstěhovali mimo město, takže se už tak často nevídáme. Chápu je ale. Uvažují o vlastní rodině a já jim to přeju. Přinejmenším, aspoň si můj prcek bude mít s kým hrát, pokud si ti dva pospíší.

"Děkuju," mrkla jsem na ni.

"Ale vždyť už musíš mít nějaké favority ne?" nenechá se Lizzie odbít a já jen protočím očima.

"Už jsem ti to několikrát říkala, Lizz. Rozhodnu se, až se prcek narodí. Nevím ještě jestli je to ten nebo ta," odpovím a dám jasně najevo, že tato konverzace tím končí.