𝗛𝗜𝗧 𝗠𝗘 𝗛𝗔𝗥𝗗 𝗔𝗡𝗗 𝗦𝗢𝗙𝗧

13.kapitola

„Počkám tady. Nejspíš by jí ranilo, kdyby mě viděla," ušklíbl se Raphael a zaparkoval na parkovišti před malým panelákem.

Vystoupila jsem si z auta a vydala se dovnitř. Vyběhla jsem po starém schodišti a zazvonila na zvonek u dveří. Ruce se mi potili a nervózně jsem přešlapovala na místě než mi konečně otevřela Olivia.

„Co tu děláš?" vyjekla překvapeně a já vstoupila bez pozvání dovnitř. „To tě pustili dřív."

„Lili," vyšla ze svého pokoje Sam. „Chtěli jsme pro tebe přijet," řekla, když se nandala perlovou náušnicí.

„Už nemusíte," vydechla jsem a popadla ze skříně cestovní tašku a hodila ji na starou postel.

„Proč se balíš? A kde máš ostatní věci?" mračila se nechápavě Sam.

„Neuteklas doufám," opřela se o futra Liv.

„Nebojte. Prostě se stěhuju," vysvětlila jsem a začala dávat Gabrielovy věci do tašky.

„Cože? S kým jako?" zvedla hlas Olivia.

„Proč?" vydechla Sam.

„Prostě... musím," mrkala jsem, abych rozehnala příval slz. Nevěděla jsem zda jim to říct narovinu nebo až v nějakém dopise. Bylo to těžké jim to říct do očí. Zvlášť po všem tom humbuku okolo.

„Lilith, přestaň," přistoupila ke mně Liv a začala mi brát věci z rukou. „Řekni nám, co se děje!"

„Oliv, nech ji," zastavila ji Sam.

„To ji jen tak necháš bejt? Vždyť nic nevíme. Týden je někde v háji, a pak se chce odstěhovat. Čím tě tam nadopovali, hm?"

Podívala jsem se na Samanthu a poté si sedla odevzdaně na postel. „Chtěla jsem vám to pak vysvětlit v nějakém dopise," vydechla jsem a v rukce mačkala chlapecké bodýčko.

„Tak to tedy ne. Vysvětli to teď," urgovala mě LIv.

„Lili, co se stalo?" čupla si přede mě Sam.

„Prostě mi došlo, že nemůžu utíkat," popotáhla jsem.

„Ty ho potkala?"

„Co ti zase říkal?" čertila se Liv.

„Bude lepší, když prostě přestanu blbnout a půjdu s ním. Bude to tak lepší pro Gabriela."

„A co bude lepší pro tebe?" zeptala se odvážně Sam.

„Možná to není tak špatnej nápad," mykla rameny Liv a vysloužila si tak naše pohledy. „Myslím to tak, že se budete mít dobře. Co jsem slyšela, tak je bohatej, ne? Gabriel na tom bude určitě líp, jak tady," mávla rukou po bytu.

„Dobře. Pokud to tak chceš, pomůžu ti sbalit," povzdechla si Sam a dala se do balení věcí.

„Budeme chodit na návštěvy. Pošlu ti nějaký peníze, slibuju," blekotala jsem a motala se kolem ní jako pomatenec.

„To nemusíš," řekla poze. Viděla jsem, jak jí to mrzí. Nejspíš Raphael nenáviděla za všechny jeho zločiny. Ale Olivi mě v tom podpořila. Mým dnům byl dávno konec, ale Gabriel měl celý život před sebou.

„To bude super. Přijedu se někdy podívat na Gaba," usmívala se Liv.

Nepřišlo mi správné si to teď malovat růžově. Ale třeba to tak opravdu bude. Třeba si zvyknu být paničkou s nebezpečným manželem.

K tomu všemu mě uklidňovala Oliviina nadšenost. Sam to určitě časem přijme. Určitě ráda přijde na návštěvu.

„Jak reagoval na to, že máte Gabriela?" ptala se nedočkavě, ale já zaváhala.

„On to neví," zakroutila jsem hlavou.

„A to máš v plánu jako co? Ukázat mu ho teď ve dveřích starýho paneláku?" zamračila se Liv.

„No...jo."

„Tak to ne. To musí být slavnostní chvíle," mávala rukama jako pominutá.

„Neřeš to, prosím," protočila jsem očima a chtěla jsem si vzít Gabriela.

„No to teda budu řešit," zastoupila mi cestu. „ Teď se zbalíš a odjedeš do svýho luxusního baráku a nasdílíš mi polohu. Já ti Gabriela pak přivezu."

„Ne, Liv. Nekomplikuj to," snažila jsem se ji obejít, ale byla jako zeď.

„Uvidíš. Bude to lepší, působivější. Takhle by borec odjel ani bys nemrkla. Myslel by si bůh ví s kým sis to uhnala," zakroutila hlavou.

„Fajn! Ale ještě dneska do dovezeš," ztrácela jsem s ní akorát tak nervy. ďábelsky se ušklíbla a odpřísáhla mi to na skauta.

Ta holka byla střelená.

Dělala to komplikovaný tam, kde to být nemuselo. V tomhle jsme si vlastně byly docela podobný.

Byt jsem opustila za hořkosladkého pocitu. Sam z toho byla sice špatná, ale i tak mi přála štěstí. Slíbila jsem jim, že budeme v kontaktu, co nejvíc to půjde.

Pak jsem jen s trochu lehčím svědomím nasedla k Raphaelovi do auta a vrátila se tak do svého nového domova.