𝗛𝗜𝗧 𝗠𝗘 𝗛𝗔𝗥𝗗 𝗔𝗡𝗗 𝗦𝗢𝗙𝗧

5.kapitola

Po chvíli se s tichým vrznutím otevřely dveře od vedlejší místnosti. V nich se objevila Sam, která si vysloužila pohledy nás obou.

"Tak co?" vyhrkla jsem. Byla to jediná má naděje, že je to celé jen náhoda a já nemusím mít žádné obavy.

Jenže její výraz napovídal o opaku. "Říkala, že ho zprostili obžaloby."

Malou kuchyňkou se rozlehlo hrobové ticho, které narušovalo jen hučení lednice.

"Ne," šeptla jsem. "Vždyť to není možný! V jaký zasraný zemi to žiju, když se tohle děje," začala jsem hysterčit.

"Pro nedostatek důkazů. Nemohli mu nic dokázat," položila svůj telefon na stůl.

"Jaký důkazy?" kmitala jsem pohledem mezi Sam a Liv. "Vždyť já jsem ta oběť, tak co ještě chtějí řešit?!"

Opět se rozlehlo ticho. Srdce mi bušilo a slzy pálily v očích.

"Já se do toho nemůžu vrátit," zašeptala jsem a sevřela víčka pevně k sobě. "Nemůžu tomu vystavit Gabriela."

"Lil, můžu ti nabídnout, že můžeš být nějakou chvíli klidně u mě, jestli potřebuješ," nabídla se Liv.

Podívala jsem se na ní rudým pohledem. "Ty nevíš do čeho by ses zapletla."

"Jsi moje kamarádka. A já mám pro takový individua uděláno," usmála se a já se nervózně podívala na Samantu.

"Zahráváš si s ohněm Liv, když nám nabízíš pomoc," řekla vážně Sam.

"Toho jsem si vědoma. Jinak bych to nenabízela. Když budeš nějaký čas u mě, zaměří se na tebe a ne na Sam."

"Nebuďte si tak jisté, že to bude tak lehké," namítla Sam.

"Mohli bychom ho konfrontovat. Dva roky jsou docela dlouhá doba, třeba se změnil," mykla rameny Liv.

"Dobře," šeptla jsem a vydala se do svého pokoje. Vyndala jsem ze skříně cestovní tašku a zabalila si do ní jen ty nejnutnější věci.

Stejně se budu muset vrátit. Nemůžu jen tak přeci zmizet Gabrielovi ze života. Musím to s Raphaelem vyřešit.

Ale jak? Žádný kontakt na něj nemám. Jediný, kdo může udělat ten osudný krok je on.

"Fajn, můžeme jet," usmála se jemně Liv. "Určitě se za pár dní stavíme na návštěvu," otočila se na Sam.

Nelibě jsem se tedy vyšourala z útrob našeho bytečku a sešla dolů, kde jsme si nastoupily do auta.

"Jsi si tím jistá, Olivie?" otočila jsem se na ní se seriózním výrazem ve tváři. I když si myslela, že ví co dělá, podle mě nevěděla ani zrnko prachu.

"Neboj, všechno to dobře dopadne," usmála se a odvezla mě do svého útulného bytečku. Byl daleko luxusnější než ten náš a taky byl jen chvilku od fakulty.

—

o 1 týden později...

"Takže jsi přerušila studium?" zeptala se Liv během tiché snídaně.

"Neměla jsem na vybranou," zakroutila jsem hlavou. Seděli jsme u stolu a každá hleděla do svého talíře.

"A nepřeháníš to?" zeptala se opatrně Olivia a já k ní rychle střelila pohledem. Ne, nepřeháním...

"Je to jenom na půl roku," sklopila jsem hlavu zpátky a snažila se do sebe dostat alespoň půlku svého jídla.

"Měla bys to s ním vyřešit. Třeba se chce opravdu usmířit," naléhala na mě.

"Na tohle se u něj nehraje. Je to psychopat," řekla jsem tiše. Jakoby mi pouze myšlenka unikla omylem z úst.

"Zkus to. Jsi dospělá. Nemůžeš se před ním schovávat navěky. Vyřeš to rozumně-"

"A jak?'' štekla jsem po ní. "Neřeším to poprvé. Policajti jsou v tomhle úplně k hovnu. A jestli si myslíš, že je pro mě lehké se před něj vůbec postavit, natož s ním řešit ty sračky co mi dělá, tak se šeredně pleteš," ukončila jsem s ní konverzaci. Zvedla se od stolu a oddupala do mého provizorního pokoje.

Neměla bych být na Liv zlá. Přeci jen nebyla v mé kůži, když se tyto věci děly. Bylo by pro ni těžké si představit, co je to za člověka.

Byla bych stejná. Tihle lidi divného myšlení žili pouze v představách osamělých žen a nebo na zažloutlých stránkách knih patřící do rudé knihovny.

Popsaná láska a komplikovaný vztah v tři sta stránkovém románu. Končící jako disney pohádky. Žili šťastně až do smrti. Jaká To absurdní představa. Opravdu by si někdo myslel, že v reálu je to stejné? Že to bude procházka růžovým sadem s občasnou přestřelkou?

Tihle lidi v reálu neexistovali. Ne teda ti perfektní. Raphael byl všechno, jen ne perfektní. I když se to tak zvenčí mohlo zdát. Jenže hezká schránka není všechno.

Taky by se mi špatně vciťovalo do člověka, co byl unesen bandou mafiánských vymahačů. Zvlášť když jediné zranění, které jsem utrpěla bylo pár modřin a psychická újma.

S hlavou jsem teď měla menší problémy. Začala jsem být lehce paranoidní, kvůli tomu jsem pak byla roztržitá. Došlo mi, že by bylo lepší si vzít volno, než vyvedu něco horšího, než že někomu donesu špatné kafe.

Mít nějaký čas na uklidnění. Stáhnout se do ústraní a odpočinout si od toho všeho ruchu.

Začalo to být trochu monotónní, to přiznávám. Být zavřený za dveřmi a bát se vůbec vyhlédnout z okna není úplně ideální vyhlídka do budoucna.

Střídat jednotlivé místnosti a vykukovat skrz rolety.

Připadala jsem si jako kus exkrementu. Hnila jsem zaživa v posteli. Ale nevadilo mi to zas natolik, abych se dokázala zvednout a normálně fungovat.

Vyšla jsem z pokoje. Olivia byla už dávno pryč. Dneska měla nabitý den. Dopoledne byla ve škole, a pak měla domluvené rodinné odpoledne.

Její rodina byla opravdu obrovská, ne jako ta moje. Myslím tím, že měli dobré vztahy. To u nás tak nebylo...

Rodinné večery plné her. Nedělní obědy na terase, zatímco si děti hrají na trávníku. Tolik jsem to chtěla zažít.

Nemít pocit jediného dítěte v rodině a hrát si zcela sama v rohu starého pokoje. Jenže čas jsem nebyla schopna vrátit, a tak jediné, co mi zbylo a pohánělo k lepším dnům, byl Gabriel. Nikdy si nebude hrát sám společenské hry.

Přistoupila jsem k jídelnímu stolu a všimla si koutkem oka lístečku, co ležel hned vedle vázy s novými květinami.

Vrátím se zítra ráno. Mohla bys aspoň dojít nakoupit :)

Povzdechla jsem si a lísteček zmačkala v ruce. Byla až otravná s těmi připomínkami. Stále mi připomíná, že bych se neměla válet. Že to, že chci být v ústraní, neznamená, že bych se měla flákat.

Otevřela jsem lednici a v ten moment jsem zjistila, že lednice zeje prázdnotou. Že mi to nedošlo, že? Jasně, že mi tu nenechá nic k jídlu.

Takže budu muset přeci jen vytáhnout paty ven z domu, tedy pokud nechci do zítra umřít hlady. Je to jenom den...
Kdysi jsem zvládla nejíst klidně tři dny.

ahojkyy, rozhodla jsem se vám udělat radost a postnout dneska ještě jednu kapitolu. Chtěla bych moc poděkovat holkám, co pravidelně komentují a všem, co hlasují. Děláte mi obrovskou radost.<3

Seeya<3