𝗛𝗜𝗧 𝗠𝗘 𝗛𝗔𝗥𝗗 𝗔𝗡𝗗 𝗦𝗢𝗙𝗧

40.kapitola

Dny ubíhaly jako voda a Raphael se zdržoval ve stejném domě jako já.

Vždycky jsem byla ráda, že byl doma. Vždycky jsem si jeho přítomnost vychutnávala plnými doušky. Jenže teď? Působila na mě jako pytel kamení, co musím všude s sebou táhnout.

Nenáviděla jsem to.

Neustálý pocit kontroly. Pocit, kdy mě dusí vzduch ve vlastní místnosti. Ano, zase jsme spali každý odděleně.

Nikdy jsem nechtěla dopadnout, jako mý rodiče, ale tady jsem. Ležím v posteli, vedle které se válí rozpitá láhev vína. Gabriel někde s jeho povedeným otcem.

Musela jsem uznat, že jsem asi přišla na to, proč to otec miloval. Pochopila jsem to až teď, kdy jsem si sáhla na dno. Bylo to něco, co mi pomáhalo zapomenout.

Nejenom na Raphaela, ale i na rodiče. A nebyl to jenom alkohol.

Natáhla jsem se rukou pro zapálený joint a potáhla si. Byla jsem troska. Ale byla jsem.

Nikam jsem neodešla.

„Sam?" vydechnu do telefonu, co mám položený na hrudi. „Myslíš, že to bude někdy lepší?"

„Lili, vždycky jsem ti přece říkala, že nakonec zůstane jenom to dobrý," odpoví mi něžně a já se zahledím ven z okna, kde přelítávají vlaštovky a stěhují se za horizont.

Láska byla divný pocit. Tolik jsem se jí vyhýbala a přitom se v ní valela až po uši. Neměla jsem to ráda. Svírala mi srdce při každý hezký vzpomínce.

„Jsi pořád nemocná?" zeptám se najednou. Musela něco chytit v té nemocnici, protože často říkala, že jí není dobře.

„Myslím, že je to lepší, ale dneska jdu k doktorovi," zakuckala se lehce.

„Dobře, nebudu tě zdržovat. Ať to dopadne dobře," pousměju se.

„Ať to s tebou hlavně dopadne dobře, Lilithko," řekne sladce, načež se musím zasmát.

Položila mi hovor a já telefon odhodila vedle sebe. Jointa jsem típla do popelníku.

Zvedla jsem se malátně z postele a rozhodla se zjistit situaci na minovém poli. To znamenalo sejít dolů, najít Gabriela bez toho, abych se potkala s Raphaelem.

Jedním z důvodů, proč tu vůbec byl, bylo, že řešil se svou rodinou dědictví. Jeho otec nejspíš vlastnil hodně. To jsem se tedy dozvěděla od Georgii, které jsem se taky snažila vyhýbat, co to šlo.

Kdyby držela zobák, nikdy bych se o jeho nevěře nedozvěděla. A on by si nemyslel, že jsem ohrožení pro svého syna.

„Já chci jít za maminkou," vztekal se Gab, když rozkopal hrad z kostek.

„Mamka spí," povzdechl si otráveně Raphael, očividně ho jeho vlastní syn mučil. A překvapilo to někoho?

„Gabi," usmála jsem se na něj a rozevřela svou náruč, aby do ní mohl naskočit.

Neunikl mi Raphaelův pohled, jak se válí líně na gauči. Očividně už neměl tolik práce jako předtím.

„Vypadáš hrozně," zavrčel.

„Ty na tom nejsi o moc líp," vydechla jsem a vyzvedla Gabriela nahoru.

„Táta hrozně nadával," postěžoval si.

„A pročpak?" zeptala jsem se se zájmem.

„Páni na telefonu mu říkaly, že to ještě potrvá," zamumlal a hrál si s mými vlasy.