𝗛𝗜𝗧 𝗠𝗘 𝗛𝗔𝗥𝗗 𝗔𝗡𝗗 𝗦𝗢𝗙𝗧

20.kapitola

„Budeš se na mě takhle mračit celej týden?" pozvedl Raphael líně obočí.

Krátce jsem se na něj podívala a opět se raději věnovala výhledu z okénka v letadle.

„Lili, mrzoute," uchechtl se a naklonil se ke mně blíže. Jeho dlaně spočinuly v místě mých kolenou a jeho prsty se zabořili do ohybu v jejich zadní části.

Okamžitě jsem se zavrtěla, abych mu dala najevo, že má ruce dát pryč. Nechtěla jsem se s ním bavit. On však nepřestal.

„Zéland se ti bude líbit. Nemůžeš se tak mračit," začal pohybovat svými palci, aby mě snad obměkčil. Lechtalo to i přes látku mých tepláků.

„Nech toho. Lechtá to," odtáhla jsem od něj nohy a konečně tak setřásla jeho všetečné ruce.

„Ah pozor, princezna už není němá," utahoval si ze mě a já ho propálila nenávistným pohledem. „Jenom si z tebe dělám legraci."

„Nejsi vtipnej," zasyčela jsem a pohled mi padl na jeho ruce.

Možná to bylo až moc odvážné a já působila vlezle, ale nemohla jsem si pomoct.

Jeho předloktí bylo vyzdobeno ostnatým drátem, který jakoby se mu zarýval do kůže v místě blízko loketního kloubu.

Pod oním drátem byl motýl, ale takový rozpitý. Jako by ho někdo nasprejoval na zeď a mokrá barva začala stékat po stěně dolů.

Na druhé ruce měl pro změnu hada, který vypadal přinejmenším jedovatě.

A pod rukávem jeho krátkého trička zase vykukovalo vytetované peří a náznak osvaleného těla. Pod tím bylo tiskacím napsáno MEMENTO MORI.

Lehce jsem se zamračila, jelikož jsem význam těchto slov nechápala.

„Líbí se ti?" ušklíbl se a vyhrnul si rukáv víš. Naskytl se mi tak pohled na jeho biceps, který jsem musela však ignorovat, abych tak nepovzbuzovala jeho ego ještě víc.

Místo velikosti jeho svalů jsem se soustředila na obrázek muže s křídly, co padá k zemi.

„To má být pád Lucifera nebo co?" zasyčela jsem tónem takovým, že mě jeho malůvky na kůži vůbec nezajímají.

„Ikarův," opravil mě v zápětí a otočil svou ruku. „Lucifera máš tady," ušklíbl se a já se pohledem zaměřila na plačící a přitom nahněvané oko. Až moc se podobalo tomu, jak Raphael vypadal při posledním setkání. „Osobně si ale myslím, že se ti mnohem víc bude líbit tohle," řekl najednou a zvedl druhou ruku přičemž ji pokrčil v lokti, abych viděla tetování na jeho vnější straně předloktí.

Zprvu jsem nechápala, čí oči to vlastně byly. Jenže jakmile jsem viděla jeho zajímavý pohled v očích očekávající hladově na mou reakci, v břiše mě cosi lechtalo.

„Jsi blázen," zakroutila jsem nad ním hlavou a pohled znovu nasměrovala z okna. Sice jsem si myslela, že musí být blázen nebo přinejmenším dobrý manipulátor, aby si vytetoval mé oči, uvnitř jsem se však cítila povznešeně.

„Opravdu si myslíš, že bych jen tak spal s jinýma ženskýma a přitom tě nosil na ruce?" nakrčil vševědoucně obočí a opřel se zpátky do sedačky.

„Co já vím," mykla jsem rameny. „Třeba jim to nevadilo."

„Přiznej se, že žárlíš," začal znovu s takovým protřelým tónem hlasu.

„Radši mi řekni, proč?" přimhouřila jsem oči a propalovala ho pohledem.

„Proč bys měla žárlit?" ušklíbl se vševědoucně.