𝗛𝗜𝗧 𝗠𝗘 𝗛𝗔𝗥𝗗 𝗔𝗡𝗗 𝗦𝗢𝗙𝗧

25.kapitola

Raphael

„Nemohli bychom už skončit?" nakloním se k otci, který jako morous všechny propaluje pohledem.

Chtěl jsem už domů a tohle schůzka se protahovala až do nekonečna.

„Ne, obchody nečekaj," zavrčel a dál se věnoval výkladu brejlouna u plátna.

Už několik hodin jsme řešily chod firmy. S novým rokem se totiž dělali inventury a změny v pořádcích. Byl to takový každoroční koloběh. Ale nikdy mě to nesralo víc, jak teď.

Venku už byla tma a zima. Chtěl jsem domů a najíst se s Lilith. Poslední dobou jsme na sebe moc času neměli.

Ale místo hezkýho klidnýho večeru tu dřepím. Jako každý jiný Vánoce.

Ne, že bych tento svátek zbožňoval. Vlastně jsem ho moc nemusel, jelikož se lidi furt někam ženou během nakupování. Nebudu kecat, pro firmu to je jedno z nejvýdělečnějších období, takže se to sezení a vykládání tady vyplácí. Ale chtěl jsem udělat výjimku.

Pro Lilith, jelikož jsem tušil, že ona Vánoce zbožňuje. A pokud ne tak alespoň Gabriel. Vždyť to jsou jeho první a já s ním ani nejsem.

Nepříjemně jsem se ošil a přeložil si jednu nohu přes druhou. Sral mě tu každej. I to jejích funění. Ovšem pokud jsem chtěl dědit, musel jsem to přetrpět.

„Oproti roku předchozímu obrat firmy stoupl o deset milionů dolarů. Zvýšil se i počet odběratelů našich služeb. Ovšem s Nový rokem jsou plánované i změny v legislativě, na které se budeme muset podívat. Nemělo by to však být nic převratného," blekotal hubeňour s příliš utaženou kravatou.

Tiše jsem si odfrkl a začal pohledem vypalovat díru dos tolu. „Přestaň se chovat jako malej harant. Zase mě ztrapňuješ," zavrčel nebezpěčně otec a já ho pohledem zkontroloval. Povýšeně shlížel na muže před sebou, kteří řešily drobnosti. Zatím to vypadalo že žádné razantní změny nenastanou.

Bez jakéhokoliv výrazu či řečí jsem se otočil a pohlédl na papíry ležící na stole. Pevně jsem semknul čelisti k sobě a nechal si dál do uší pronikat ty zbytečné kecy.

„Nenastaly žádný problémy? Přecež každej rok se nám někdo motá pod nohy," spojil si ruce na břiše otec.

„Jen minimální ohrožení bezpečnosti. Povětšinou jen zkrachovalci, co si myslí, že se nad nimi smilujeme," ušklíbl se brejloun a místností se ozval tichý smích. Byl to tu takový zaběhlý vtip. Smát se lidem, co náš byznys ušlapal.

Protože na konci bitvy je přece každý generálem.

Unaveně jsem si promnul oči a následně svou rukou zajel do vlasů. Byl jsem unavenej. Všechno to kecání na mě fungovalo jako ukolébavka.

„Dobrý, pro dnešek to zabalíme," pokynul ostatním otec. Všichni si začali balit věci rychlostí světla. Nejspíš každýho tady to sralo. Ale všichni se báli promluvit byť jen jedinou špatnou věc mému otci. „Ty počkej," zahřměl otcův hlas, když už jsem chtěl vyjít ze dveří.

Naštvaně jsem zafuněl a otočil se na něj.

„Tyhlety ksichty si příště nech pro sebe. Nikdo není zvědavej na to, jak tu chrápeš," spustil, když jsme tu zbyli jen my dva.

„Jsem unavenej," povzdechla jsem si a ruce zanořil do kapes.

„Myslíš, že když budeš spát, budou spát i ostatní?" zakabonil se na mě. „Pleteš se, hochu. Právě, když nedáváš pozor, tak nejvíc dřou."