𝗛𝗜𝗧 𝗠𝗘 𝗛𝗔𝗥𝗗 𝗔𝗡𝗗 𝗦𝗢𝗙𝗧

48.kapitola

Stála jsem na prahu s pusou dokořán a přitom neschopna jediného slova.

Zírala jsem na zrzavou dívku, co se tiskne k mému muži a nenasytně mu požírá rty.

Připadalo mi to jako celá věčnost, než se odtáhnul. Přitom to bylo sotva pár vteřin.

Jeho obočí bylo stažené do znechuceného výrazu, ale ani to nezapudilo ten pocit žárlivosti v mé hrudi.

"To nemyslíš vážně," zavrčela jsem a zpozorovala její náhlou změnu v chování.

"Lili," vydechl Raphael, ale já se zaměřovala jenom na ní. Na ničitelku poslední věci, která mi zbyla a byla přitom tak křehká.

Nevěděla jsem, co přesně si počít. Zda mé reakce jsou přiměřené nebo se ze mě stává cynik.

„Lil, není to má vina. To on mě začal líbat," začala si z fleku vymýšlet, ale já věděla, kde je pravda.

"Co to meleš, ty krávo?!" začal po ní startovat Raphe a bránil tak svou věrnost.

Nevěděla jsem na jaké procento tohle všechno předstírá. Olivia byla nádherná žena, nedivila bych se, kdyby se mu líbila. Určitě měl na každém prstu deset dalších holek, co byly jak vystřižené z katalogu Vogue.

Bylo mi jedno, zda se mu to líbilo nebo ne. Vadilo by mi to tak či tak. Stejně bych furt rozebírala to, že jeho reakce nebyla dostatečně rychlá, nebo jeho ne nebylo tak razantní aby ji to zastavilo. Že vůbec dopustil, aby se k němu tak přiblížila.

Tížilo mě to, že se to stalo během toho, co jsem byla u Gabriela. Jak bych mu to vysvětlila, že jeho otec líbá cizí ženu?

Rozbořili by to jeho důvěru v Raphaela? Nevím. Můj úkol bylo udržet rodinu pohromadě, a pokud jsem měla vypustit z pusy pár bílých lží, dělala bych to jen proto, aby nebyl ze svého otce zklamaný.

Aby z něj neměl stejný pocit jako já z toho svého a vlastně i z mého manžela.

"Seber se a zmiz," řeknu poněkud klidně. Zrzka vypadá poněkud nazlobeně. Nejspíš z důvodu, že ji zcela nevěřím jako naivní slepice.

Ale ať už to vypadá jakkoliv. Vždy budu lobovat za pravdu, která je někde mezi.

Projde kolem mě a chladný vánek obklopí mé tělo. Zvednu pohled k Raphaelovi, který mi věnuje provinilý kukuč. Ale jak moc mu můžu tyhle štěněčí oči věřit po tom všem? Mělo by mě překvapovat to, že se líbá s cizí ženou, potom, co jsem se od Georgii dozvěděla? Stále jsem naivně doufala v to, že by mě miloval po celý zbytek života a nikde jinde si neškrtl?

"Lili, prosím. Je opilá. Nemohl jsem ji zastavit," bránil se a já klidně přilývla.

Musela jsem myslet pragmaticky. I kdyby se mu hnusila sebe víc, nemohl ji praštit. I když by to byla asi jediná přípustná reakce pro mě.

"Potřebuju na vzduch," vydechnu a vydám se na chodbu, kde se začnu soukat do kabátu.

"Kam chceš jako jít? Teď po půlnoci," zkonstatoval a já si tiše povzdechla.

"Potřebuju si utřídit myšlenky."

„Zlobíš se na mě?" zeptá se za mými zády a já ztuhnu.

"Jo," otočím se na něj. „Proto bude lepší, když se na chvíli stáhnu." Můj vztek jsem poslední dobou dávala najevo zvláštním způsobem. Vlastně i smutek.

Tyto dvě emoce se do sebe přelévaly ze vteřiny na vteřinu a já mnohdy nevěděla, jak se cítit.

"Zůstaň tady. Nechci, aby se ti v té tmě něco stalo," poručí si, ale já se lehce zamračím.