𝗛𝗜𝗧 𝗠𝗘 𝗛𝗔𝗥𝗗 𝗔𝗡𝗗 𝗦𝗢𝗙𝗧

41.kapitola

Raphael se nevracel ani den třetí a já přestávala mít ponětí o datumech.

Jediné, na čem mi sešlo bylo, že je Gabriel v pořádku a já měla dostatek něčeho, co mi zlepšovalo náladu.

Rána však byla hrozná. Trpěla jsem strašnou bolestí hlavy, takže jsem si už po probuzení musela dát nějaké analgetikum, abych byla vůbec schopna vstát z postele.

Bylo šest ráno. Docela brzo na to, že jsem šla spát ve tři.

A jelikož můj spánkový deficit přetékal, rozhodla jsem se pro jediné- kávu.

Zázračný nápoj, co je schopný mě alespoň na půl dne probrat. Gabriel nejspíš ještě spal, takže jsem se vydala do kuchyně sama. Potřebovala jsem klid a ticho.

Žádný děti.

Gab totiž poslední dny hrozně povídal. Nevím, jestli to bylo tím, co zažil nebo, že se dostal do ukecaného věku, ale štvalo mě to. Jeho dotazy byly tak dotěrné. Jako proč nespíme s Raphaelem v jednom pokoji.

Hlouposti, na které se ptá jen dítě.

Nebo kde je táta?

Jak to mám sakra vědět?

Vstoupím do kuchyně, která je už tak brzo ráno hezky uklizená. Služky musí chodit opravdu brzo.

„Udělej mi kafe," zafuním, když se svalím na židli. Stará hospodyně okamžitě začne přebírat hrnky a chystat vodu. Mezitím co já si u stolu vlasy div nevyškubu, jak je hlučná. To si jako nevšimla, že mi není dobře?

„Nechala jste si tu telefon. Někdo vám pořád volá," přisunula přede mně mobil a já se zamračila na množství zameškaných telefonátů od Olivie. Co se jí zas stalo, panebože?

„To počká," zabručím a promnu si oteklý obličej. „Teď potřebuju to kafe."

Už doufám, že bude klid, když cvakne konvice a ona zalije černý prášek.

Ono však ne. Nyní totiž musí být někdo u dveří. Tiše zanadávám, když u vstupu do kuchyně spatřím Natashu, která podpírá Raphaela.

„Co je to?" vydechnu a přejdu k nim. Chtěla jsem jenom jeden den klidnej.

„Nevím. Hrozně se střískal a furt říká, jak se ti musí omluvit."

Jo, najednou má nutkání se omlouvat. Co tak najednou? Že bych mu otevřela oči ohledně jeho povedené sestry?

„Pomůžeš mi, nebo budeš jen tak civět?" zambučí Nat a já tedy neochotně podepřu Raphaela z druhé strany.

„Lili, já tě miluju," zamumlá a mě do nosu udeří zbytkový alkohol.

Ignoruju jeho slova a pomůžu Nat ho dostat do ložnice. „To je dobrý. Já už to vezmu," vydechnu, když mu chce sundávat boty. Nejspíš u něj byla zvyklá na ledacos, ale nemusela slyšet všechno, co jeho opilá hlava vymyslí.

Ona tiše přikývla, sebrala se a zmizela za dveřmi.

„Lili," vydechl, když jsem mu začala sundávat bundu.

„Proč jsi se tak ožral?" řeknu pevně a bundu odhodím na kraj postele.

„Mně je to strašně líto," mlel si dál svou. „Gia je svině."

„To si zjistil brzo," zavrčím.

„Nezlob se," chytne mě najednou za ruku.

„Pusť mě," snažim se mu vytrhnout, on mě však stáhne dolů za ním.