𝗛𝗜𝗧 𝗠𝗘 𝗛𝗔𝗥𝗗 𝗔𝗡𝗗 𝗦𝗢𝗙𝗧

35.kapitola

Myslela jsem, že se strachy zblázním.

Byla jsem k smrti vyděšená, když mě dva bodyguardi zatáhli do auta. Natasha na to s ledovým klidem pouze dohlížela. Nenáviděla jsem jí. Je Raphaelova pravá ruka. Měla by pomáhat i mně!

Vzteky jsem se snažila otevřít dveře auta, ale nešlo to. Než jsem stačila zareagovat auto se rozjelo neznámo kam. Byla jsem zmatená.

Co udělají s Gabrielem a co se mnou?

V tu chvíli mi došlo, že potřebuju Raphaela jako nikdy dřív. On by je zastavil. Zachránil by nás oba jako superman. Jenže jsem neměla jak ho kontaktovat. Telefon jsem měla položený na nočním stolku a Natasha mě nejspíš pěkně podrazila. Na Georgiu jsem se spoléhat nemohla, jelikož byla stejná jako její matka. A tenhle řidič dělal, že neslyší.

Nezbylo mi nic, čím bych tuto situaci mohla zvrátit.

Měla jsem obavu, že Gabrielovi ublíží. Udělají mu stejné věci jako Raphaelovi, nebo dokonce horší.

Slzy se mi kutálely po tvářích jedna za druhou a já měla, co dělat, abych se nesesypala pod sedačky. Ruce se mi chvěly a byly ledově studené. Dech se mi zadrhával v krku tak, že jsem zapomínala dýchat.

Dlouho jsem paniku nezažila a teď si to vybíralo svou daň. Byla jsem bezradná.

Ztracená.

Osamělá.

—

„Kde je?" vyletěla jsem okamžitě do stoje, když do místnosti vešla Patricie.

„Zklidni hormon. Tvůj harant je tam, kde má být. Zatím bez bolístek."

Její slova mě ještě více zneklidní. Jak jako zatím? Přece by neublížila malému dítěti, když sama tři vychovala.

Zacouvala jsem zpátky ke gauči. Místnost byla plná hlídačů, kteří měli za úkol jediné. Nenechat mě odejít.

„Docela jsi mě překvapila," pronesla najednou, když jsem se posadila na gauč, na tvářích zaschlé slzy. „Nejspíš jsme tě podcenili s tou tvojí přecitlivělostí. Tedy v mezích."

Zvedla jsem k ní prázdný pohled. Shlížela na mě jako na nějaký odpad.

„Nečekala bych, že bys dokázala skrývat dítě takovou dobu. Rok a půl nám lhát. Své vlastní rodině," mluvila melodicky.

„Nejste moje rodina," zavrčela jsem znechuceně a podívala se na skleněný stolek.

„Dávej si pozor na jazyk, Lilith. Tvoje loajalita vůči nám ti může zachránit krk,"zvedla své obočí.

Jaká loajalita k sakru?

Je to můj syn.

„Co po mně chcete?" zašeptám a lokty se opřu o kolena.

„Tohle se mi líbí daleko víc," ušklíbne se a posadí se přede mě. „Pokud jsi se ho ochotna vzdát bez nějakých scén, můžu ti zajistit klidný odchod do pár dnů. Přeci jen vím, jaké to je být matkou," usměje se na mě falešně a já konečně uvidím surovost v jejích očích. To o čem Raphael mluvil.

Necitelnost.

„Co mu chcete udělat?" pronesu nečině. Zavrhuju jakoukoliv myšlenku na to, že odejdu bez něj.

„Záleží, jak moc budeš zlobit. Všechno je to v tvých rukách a Raphaelova otce," dodá záhy.

To jsem si mohla myslet. Vyslepičila mu to hned, jakmile to sama zjistila. Bože, on mi ho úplně zničí.