𝗛𝗜𝗧 𝗠𝗘 𝗛𝗔𝗥𝗗 𝗔𝗡𝗗 𝗦𝗢𝗙𝗧

49.kapitola

(sedmnáct měsíců od svatby)

Dny se mi slévají v jednu monotónní linku. Ten stereotyp, co jsem kdysi chtěla. Byl však naplněn nekonečnou nudou, kdy jediné, co jsem mohla řešit byl Gabriel, přicházející mimčo a moje hlava. Všechno jinak plynulo kolem mě. Zaběhnutý řád téhle rodiny stále nezlomný i po odchodu Alfreda.

Jedinou mou upomínkou byl každým rokem nový deník. Každým dnem nová popsaná stránka. Musela jsem uznat, že mi to mnohdy pomohlo, když jsem nevěděla kudy kam.
Nejedenkrát jsem omílala svůj chaos v hlavě a všechny pocity, co mi Gabriel s Raphaelem způsobovali. To oni mě mnohdy mátli při mé cestě.

Jako racek, co se snaží hnízdit ale vlny mu v tom brání.
Mnohdy jsem se cítila stejně bezradně jako Sissi před staletími. Až postupem času mi došel význam jejích slov.

Jsem racek a nemám žádnou zem. Žádný břeh nezvu svým domovem. Jsem chvíli tu a chvíli tam. Od vlny k vlně přelétám.

Takto jsem se cítila od tý doby, co Sam odešla. Jako bych ztratila pevnou půdu pod nohama. Najednou jsem byla vržena do rozbouřeného oceánu svíraná úzkostí z toho, že už není kam utéct. Před hlavou se totiž nedá schovat.

Možná mě její odchod nezabil, ale určitě ve mně v ten den něco umřelo.

Proto jsem začala vyhledávat cokoliv, co by mě z tohoto černobílého světa vytrhlo.

V ten moment se ke slovu dostaly barevné pilulky a alkohol.

Bylo to jako vznášet se na oblaku sladké vůně. Alkohol se mnou dokázal věci, které nikdo nesvedl.

Tedy až na ta rána, kdy padnete tvrdě na hubu a máte problém se zvednout a zase chodit rovně.

Ale to byl malý nedostatek oproti benefitům, kterých jsem se držela zuby nehty.

Věděla jsem, že to bude překážka, když budu chtít otěhotnět. Jen jsem doufala, že budu jednou z těch, kterým se povedlo odnosit zdravé miminko a to pily první ligu a dokonce braly i daleko tvrdší drogy. A dlouhou dobu jsem si naivně myslela, že budu jednou z nich.

Já si dala přece jen občas sklenku vína nebo šampaňského. Nic dramatického. A dokázala jsem i nepít, když jsem opravdu chtěla. Jen stav střízlivosti nebyl tak lákavý jako stav opilosti.

Neřekla bych, že mám s pitím problém jen mě to dělá šťastnější. Když vás láska dělá šťastnými, taky nepřestanete milovat, i když vám to občas něco vezme...

Proto jsem si v moment, kdy se na těhotenském testu ukázaly dvě čárky, nemyslela, že by mé občasné pití vadilo. Dokonce jsem někde slyšela, že červené víno je fajn pro proudění krve.

A při pohledu na šťastného Raphaela jsem na tohle zapomněla úplně. Vyzvedl mě do vzduchu jako bych nic nevážila. Pravděpodobně to bylo taky tím, že léky mě zbavovaly chutí, takže jsem mnohdy s klidnou hlavou i přeskočila jídlo.

Tělesně jsem jinak zdravá byla. Dokonce jsem dokázala zhubnout.
Duševně to sice trochu pokulhává, ale řekla bych, že jsem na tom byla lépe, než když umřela Samanta. Za ten čas jsem měla dost příležitostí si to utřídit v hlavě a zvyknout si, že už nemohu utíkat. Měla jsem rodinu, ani myšlenku na útěk jsem si dovolit nemohla. Byla bych pak nezodpovědný rodič.
Jako moje matka...A já se o své děti chtěla zajímat.

Opravdu ano.

Nemohla jsem za to, když....