Těsně u ucha zaslechnu chlapské zambručení a intuitivně sebou ucuknu. Avšak zastaví mě silné paže, co jsou omotány kolem mého těla. Rozlepím od sebe oční víčka, abych viděla paže s vytetovanými obrázky. Záhy si vzpomenu, kde se nacházím a zatuhne ve mě ještě víc.
Opatrně se otočím ke spícímu Raphaelovi, jehož horké tělo se ke mně tiskne. Jeho dech dopadá na můj obnažený krk a já se musím lehce odtáhnout. Na druhé straně tvrdě spí Gabriel a já ho přitom jistím rukou.
Cítím se absolutně pomačkaná a otupělá. Jako bych spala tisíce let. Ale zároveň poněkud více odpočinutá, než obvykle.
Opatrně se vysmeknu s Raphaelova sevření a posadím se. Mé zvídavé oči vykouknou z okna, kde je až moc světla na to, že je ráno. Překvapeně zalapu po dechu a vyhrabu se z peřin. Opřu se o chladný parapet a nestačím žasnout nad bílou krajinou venku.
Připadala jsem si jako v pohádce. Jako bych ve spánku našla vstup do zasněžené Narnie.
„Ty máš nějak energie po ránu," zamručel za mnou hlas a já se na něj ohlédla.
„V noci nasněžilo," usmála jsem se a ještě jednou se podívala z okna, než jsem se vrátila zpátky k posteli.
Omylem jsme museli probudit Gabriela, jelikož se začal vrtěl na místě a mrkat očkama.Tak jo, půjdeme na nočníček," vydechla jsem a vydala se ke dveřím.
Raphael vypadal ještě hodně unaveně, tak jsem ho nechala ležet líně v peřinách a raději se vydala do koupelny, kde jsem schovávala nočník.
Po krátkém přemlouvání jsem mohla konečně Gabriela opláchnout a vydat se s ním na snídani.
V polovině cesty mě do nosu však udeřila lahodná vůně. „Když to nejsou hospodyně tak jsi to ty, kdo mi krade kuchyň," promluvila jsem a Sam se na mě překvapeně otočila.
„Při tom tvém vyspávání bych tu pošla hlady," zasmála se a zamíchala hrnec s ovesnou kaší. „Hodíš mě potom domů?"
„A nechceš tu zůstat do Silvestra?" posadila jsem Gabriela do jeho židličky a sama se posadila k pultu.
„To raději ne. Akorát bych ti tady překážela," odmávla mě rukou.
„Ty? A tady?" poukázala jsem na prostornost domu. „Vůbec."
„Já vím, ale ty tu sama nebydlíš," povzdechla si a já se lehce zamračila.
„Ale prosím tě, Raphaeovi to vadit nebude. Jeho rodina je tady taky v jednom kuse," snažila jsem se ji přesvědčit. Cítila jsem se tu s ní totiž daleko lépe.
„Já ti ne-."
„Čí rodina je tady v jedno kuse," zachraptěl rozespalý hlas a Sam vzhlédla ke dveřím. Já se narovnala v zádech a s lehkou obavou se na něj otočila.
„Co tady děláte?" zamračil se nechápavě na Sam za pultem.
„Pozvala jsem ji. Nechtěla jsem, aby byla na svátky sama," ozvala jsem se vzápětí.
„A kde jsi vzala klíče od pokojů pro hosty?" založil si ruce na hrudníku.
„Spala u mě v pokoji," mykla jsem jednoduše rameny, ale on mě sjel pohledem.
„Tak proto jsi spala u mě v pokoji?" zachraptěl a já stáhla rty do úzké linky. Co když si to vyložil špatně?
„Já myslela, že je to jen děcký pokoj," vydechla Sam a já se po ní ohlédla.
„Doufala jsem, že ti to nebude vadit, když tu je tvoje matka v jednom kuse," ohlédla jsem se po Raphaelovi.
On se však ještě více zachmuřil až mi začal nahánět hrůzu. „Chci mít klid."

ČTEŠ
𝗛𝗜𝗧 𝗠𝗘 𝗛𝗔𝗥𝗗 𝗔𝗡𝗗 𝗦𝗢𝗙𝗧
RomanceZase se vrátil... Nebo možná ani nikdy neodešel. Jedno je však jisté - ten, kdo uteče jednou, bude utíkat už napořád a ten, kdo se marně snaží chránit motýla, ho pomalu připraví o křídla... příběh je sequelem k LIFE IN CHAOS 🎼playlist na spotify: H...