𝗛𝗜𝗧 𝗠𝗘 𝗛𝗔𝗥𝗗 𝗔𝗡𝗗 𝗦𝗢𝗙𝗧

14.kapitola

Ještě v ten den jsem nasdílela Liv polohu naší vily a začala se obávat, co ta ztřeštěná holka zase vymyslí.

Doufala jsem jen, aby neudělala nějakou hloupost, kterou by zapříčinila katastrofu.

Raphael měl spoustu práce, a tak se okamžitě odebral na jednání. Zůstala jsem v tomhle obřím domě sama a byla jsem ráda. Nikdo mě tu nemohl teď nemohl soudit.

Liv mi dopředu zavolala, že je na cestě a že zavolá až bude před vchodem. To se jí však nepodařilo, jelikož jí stopli sekuriťáci a nemínili ji pustit za bránu pozemku.

Povolila jsem její vstup, ale nechtěli mi věřit. Nebyla jsem pro ně věrohodná. O tomhle si budu muset promluvit s Raphaelem. Pokud tu mám být schopna žít, musím mít možnost rozhodnout.

Musela jsem tedy běhat po celém domě a najít Raphaela rychleji, než jim rozkáže, aby ji rozstříleli na cedník.

V bílých chodbách jsem potkala však jinou osobu, ale stejně protřelou.

„Natasho!" zavolala jsem na ní.

Věnovala mi překvapený pohled. Nejspíš nečekala, že bych na ni po takové době byla schopná zvednout tń hlasu. Opak byl pravdou.

„Ty už ses tu nějak zabydlela," ušklíbla se, když jsem si to k ní rázovala.

„Potřebuje, aby jsi řekla ochrance, že mají otevřít bránu," založila jsem si ruce v bok.

„Proč?" zamračila se nechápavě a prošla kolem mě.

„Přijela za mnou kamarádka."

„Nějak brzy, nemyslíš?" ohlédla se přes rameno. „ Ví o tom Raphael?"

„Ne, je neškodná," povzdechla jsem si. Nebudu se nikoho doprošovat, aby mě mohl někdo navštívit. Zvlášť, když jsem jezdili daleko větší zrůdy.

„Tím si nikdy nemůžeme být stoprocentně jistí-"

„Natasho, prosím! Uvidíš, co nám přivezla," zkoušela jsem její zvědavost. A jen v hloubi duše doufala, že Gabriela opravdu přivezla.

„Co? Doufám, že nebereš drogy," štvala mě dál, ale já se nenechávala odbýt.

„Ne," zavrčela jsem, „ale určitě z toho budeš na větvi."

„Dobře," zastavila se na místě. „Máš štěstí, že jsem tak zvědavá," ušklíbla se a společně jsme se vydali ke vchodovým dveřím.

Nat zařídila Olivii volný vstup až ke schodišti. Otevřeli jsme mohutné dveře a pohled nám padl na kabriolet se spoustou balónků.

„Co to je? Myslela jsem, že narozeniny máš v létě," zamračila se Nat.

Musela jsem protočit očima a otráveně si povzdechnout. Seběhla jsem schody a naklusala si to k vysmáté zrzce se slunečními brýlemi na nose.

„Líbí?"

„Ne, co to jako má být?" zatvářila jsem se znechuceně na kupu metalových balónků s nápisem Nový táta.

„Stylové oznámení, že je otcem. Kde vůbec je tvůj muž?" stáhla si brýle níž na nose.

„Pracuje. A tohle nesmí v životě vidět," zavrčela jsem a vůbec se nedivila, že ji nechtěli pustit.

„Víš jakou práci to dalo sehnat?" řekla ukřivděně a vystoupila z auta.

„Co to má být za překvapení?" ozval se Natashin hlas.

„Takhle se to ale dělá," rozhodila rukama Liv. „Mám i konfety," natáhla se do auta a vytáhla vystřelovací konfety.

„Zapomeň," pohrozila jsem jí prstem a podívala se na kupu odpadků přivázanou k zadní části auta. „Pokud vím tak plechovky jsou na svatbách."

„K tomu taky může dojít," usmála se nevinně.

„Bože," povzdechla jsem si a odepla jsem Gabriela z autosedačky. „Do čehos ho to nacpala."

„Je náročný shánět obleky pro batolata,ů bránila si svoje.

„A to tričko?" otočila jsem ho čelem k ní, aby viděla nápis 'I ♥ daddy' na tričku pod malým sakem.

„Aby udělal dobrej první dojem," mykla rameny.

„Já tomu asi nerozumím," zamumlala Natasha a zírala na chlapečka, kterého jsem svírala v náručí.

„Já taky ne," ozval se ze shora mužský hlas. Pohledem jsem okamžitě střelila k Raphaelovi, který měl oči přimhouřené a shlížel dolů na nás.

„Překvapení!" zavolala Liv a pak odpálila konfety, co se rozletěly kolem mé osoby.

Já však jen ochromeně zírala na Raphaela a snažila se odtušit jakékoliv potencionální nebezpečí.

„Točil jste to někdo?" zaznamenala jsem ještě hlas Liv.