𝗛𝗜𝗧 𝗠𝗘 𝗛𝗔𝗥𝗗 𝗔𝗡𝗗 𝗦𝗢𝗙𝗧

15.kapitola

„Čí to je?" zamračil se a pohledem krátce zavítal k Olivii.

„Tvoje přece," rozhodila rukama zrzka.

„Liv," okřikla jsem ji tiše. Nevědomky jsem pak Gabriela sevřela pevněji.

„Co? Stejně se to dozví," namítala. Jo, dozví se to, ale chtěla jsem mu to podat víc zaobaleně.

„Promluvíme si uvnitř," rozkázal a otočil se na patě.

„Jdu taky," řekla rozhodně Liv, ale já ji to rázně zatrhla.

„Jeď raději domů."

„Proč? Jsem jako jeho kmotra! A k tomu nepojedu takhle zpátky," ukázala na své vymóděné auto.

„Bude to tak lepší," povzdechla jsem si a vyndala autosedačku. „Pak si napíšeme," uklidnila jsem ji a začala stoupat po schodech.

„Já to budu taky potřebovat vysvětlit," přidala se ke mně Nat a vzala si sedačku.

„Vždycky se všechno dozvíš," ušklíbla jsem se nuceně. Žaludek jsem měla jako při kocovině. Ruce mi ochably tak, že jsem se bála, aby mi Gabriel nespadnul.

Následovala jsem Raphaela do prostorného obýváku a volila správná slova v hlavě. Natasha mě opustila. Stejně by ji poslal pryč. Tohle jsme si museli vyřídit sami.

„Tak co mi řekneš," povzdechl si a nervózně chodil po místnosti.

Mlčela jsem. Stále jsem nevěděla, jak mu to vysvětlit tak, aby se nezlobil.

„Čí to je?" ohlédl se po mně, ruce založené v bok.

„Jmenuje se Gabriel," řekla jsem vážným tónem hlasu. Nebude brát mého syna jako nějakou věc.

„Proč si mi neřekla hned, že máš děcko?" zavrčel. „S kým to vůbec máš?" stále ho nazýval neurčitým zájmenem.

„Už ti to řekla. S tebou," zatnula jsem pevně čelisti k sobě.

„Myslíš si, že jsem úplně blbej?" uchechtl se a zadíval se na své naleštěné boty. Jen nevěřícně kroutil hlavou.

„Nejspíš ty kondomy, co sis skladoval v šuplíku nebyly dostatečnou ochranou," řekla jsem chladně. Na můj vkus až příliš, ale štvalo mě jak se k němu chová.

Zvedl hlavu a pohledem nejprve propálil mě, a pak mého malého. Zíral na něj, jako by hledal důkazy. Gabriel si mezitím hrál s látkou mého vršku.

„Řekni, že lžeš. Že je to tý ženský venku,"řekl divně. Jakoby opravdu toužil po pouhém náznaku vtipu. Mlčela jsem a jen na něj koukala.

I tak bylo jasné, že to myslím smrtelně vážně.

„Pane bože," vdechl dlouze a rukou si projel své krátké vlasy. „To nemůže být pravda."

„Klidně si udělej testy," navrhla jsem. Nechtěla jsem, aby si myslel, že ho tahám za nos. Nebyla jsem žádná lhářka.

„Fajn," utrousil a prošel kolem mě k východu.

Dobře, tohle jsem nechtěla. Tušila jsem, že bude atmosféra napjatá s každým dnem, co budeme čekat na výsledky a nelíbilo se mi to ani za mák.

Musela jsem poskytnout Gabrielovo DNA ve formě kapičky krve z prstu. Chudáček pak hodinu plakal.

Celý ten týden kolem mě chodil Raphael po špičkách. Všímala jsem si, jak Gabriela propaluje pohledem, když si spolu hrajeme. Určitě se v něm praly všechny emoce.

Sama bych na tom nebyla nejlépe, kdybych byla v jeho kůži. Měla jsem pro to pochopení. Nejspíš mi ještě vynadá za to, že jsem to tajila. Že jsem ho okradla o čas s jeho vlastním synem.

Jednoho večera, když jsem si hrála s Rielem na posteli, bez klepání vešel dovnitř. V ruce držel výsledky testů otcovství soudě dle jeho zamyšleného výrazu.

Opatrně přistoupil k posteli. Kleknul si na kolena a položil si hlavu na paži, která ležela na saténových peřinách s pohledem upřeným na jeho syna.

Cítila jsem jeho pocity. Jeho oči mluvily tisíci slovy a přesto se jeho ústa nepohla.

Gabriela to nijak netížilo. Věnoval mu pouze krátký pohled, než se vrátil zpátky ke kostičkám. Nevím jestli to nějak Raphaela tížilo, alee měla jsem potřebu něco udělat. Přitulit k němu jsem se ještě neodvážila a tak jsem se podívala na svého syna a promluvila.

„Gabi, podívej táta," řekla jsem jemným hlasem a poklepala na Raphaelovo předloktí. Ale Gabova reakce byla odměřená. Slovo táta ještě neznal a ani Raphaela. Ostatně tohle byl první muž v jeho blízkosti.

Raphael zvedl zaujatě hlavu a sledoval, jak se Gabriel natahuje za kostičkou, kterou jsem vzala do ruky. Podala jsem ji Raphaelovi a sledovala, jak se po ní Gab bez ostychu natahuje.

Neunikl mi ani malý úsměv a lesklé oči Raphaela, když mu jeho syn položil svou malou ručku na prsty, které se snažil oddělat.

Nechala jsem je se sbližovat a jen je s jemným úsměvem zkoumala. Kdyby takto byli navždy, byla bych šťastná. Vypadali tak šťastně a mě to hřálo na duši. Bylo to jako být kompletní.

Šťastná rodinka.