Pumpin' Blood (I.) ✅

Kapitola 2. -Zachodový Omyl ✔

Jak zjišťuju jen pár kroků od schodiště, chodit  v podnapilém stavu mi dělá menší problém - anebo se klub naklání ostře ze strany na stranu. Victoria se za mnou neustále otáčí, jako by si snad hlídala, aby o mě nepřišla. I tak jde o pár kroků napřed aby utvořila cestu mezi opilejšími těly. Když kráčím za Victorií ze schodů, doufám, že ji ztratím a že se budu moci vypařit zpátky, jelikož mě její blízkost dělá až nesnesitelně nervózní.
Ale Victoria je tak vysoká, a tak oslnivá, že ji nejde nijak přehlédnout. Dost možná by mě oslnila víc než blikající světla kolem. Občas se zakroutí do rytmu písně, a pečlivě nalakované vlasy se mírně zavlní. Bez ostychu se lepí na cizí těla, občas se zvlní podle jejich křivek, než jde dál. Fascinuje mě, jak se bez zábran nalepí na dívku před sebou, vezme jí za boky a rty s úsměvem nalepí na její ucho. A vždycky, když cokoliv z těch činností udělá, tak jí prsa pod trikem poškočí a zase ukážou tvrdé bradavky, které se pod bílým trikem stávají v tomhle sále stále temnějšími - jestli to ještě jde.

Zastavím samu sebe. Vědomí a Svědomí se na mě zamyšleně dívají, zatímco já se zamyšleně dívám na ten akt přede mnou. Není zrovna normální koukat holkám na bradavky. Ale jsi vážně opilá, zvedne prst vědomí i se svým neskonale vážným, poučovacím výrazem, a to je to, co tě nutí k tomu, aby ses na ní tak koukala.
Ano, opilá je, to ano, ale to neomlouvá to, že jí TAM kouká. Vždyť chlapům pod tričky taky občas vidí bradavky, ale ani tak tam prostě nekouká!

Vyjeknutí Svědomí bojující za svůj názor a místo u stolu. Pouští se do hádky, kterou zase vypustím já, jelikož se ke mě ta vysoká žena a dokonalým úsměvem sklání.

,,Jdeš?" Zavolá na mě přes hudbu, s obličejem šílené blízko tomu mému. Čím to, že mi její dech tak nesmyslně voní? Skoro zapomenu pokývnout hlavou, aby věděla, že jí vnímám. Koukne na mě zelenýma očima, a pak se ke mě přijde a usměje. Vezme mě za dlaň, proplete si se mnou prsty. Je legrační, jak jsem maličká. Teda oproti ní. 

A zase to tu bylo.. Ty.. Pocity. To svrbění uvnitř břicha, ohňostroj v mé hlavě. Sleduji naše vzájemně propletené prsty a přijdu si neskutečně krásně. Chci se podívat na to, jak se teď tváři ona. Ale když to udělám, tak skoro narážím mým nosem do jejího.

Usmívá se tak zvláštně. Jako kdyby cítila to samé, jen to nechávala, aby se to na ní podepisovalo, jelikož to měla ráda. Ten úsměv mluví za ní.

,,Neztrať se prcku." Zavolá. Písnička se mění do hlubokých, dunivých rytmů. ,,Calvin Harris.." Zašeptám si pro sebe. Toho jsem neslyšela tak děsně dlouho, uvědomím si vyjeveně.

,,Líbí se ti?" Zazubí Vic, když vidí jak se snažím zhruba odhadnout slova v písni. Victorie začíná vlnit svým dokonalým tělem. Tentokrát se ale nelepí na nikoho cizího a nekopíruje jeho rytmus. Vlní se vlastním rytmem - v bocích, půvabnýma rtama zpívá slova písničky How Deep Is Your Love, a zvedá ruce vysoko nad hlavu a prsa s hrudníkem se jí napínají. Je krásná. V ten moment je tak neskutečně krásná, až mi to vyráží veškerý dech z plic.
Ne, ona je sice moc pěkná... Ale tyhle stavy dělá alkohol, ten mi taky zvedá tep. Zavrtím hlavou abych naházela myšlenky do šanonu. Nemůže se mi líbit holka, vždyť mám Louise. A jsem heterosexuální, a jsem si tím zatraceně jistá. Nemůže se mi líbit žena. Nebo Victorie obecně. Prostě obecně.

Najednou se z ladného pohybu vyvlékne, a stojí docela uvolněně, jako by jí narovnali špagáty. Koukáme si vzájemně do očí, cítíme tepy našich srdcí, jako by nás propojoval nějaký kabel. Pak mám její ruce ve svých vlasech, pevné tělo natisknuté na sobě, i prsa na hrudníku.
Rty dokonale natisklé na mých, zuřivě mě v tom chumlu lidí trhá na kusy, jako by se snažila prozkoumat moje nejzazší hlubiny.