Pumpin' Blood (I.) ✅

Kapitola 46. - Naše nová rodinka

Jejich dům je obrovský. Vážně obrovský. Obrovský, a dokonalý. Je to takový ten maličký domek na samotě u lesa, kam člověk přes sněhovou clonu nemá šanci dohlédnout. Je roztomile schovaný mezi stromy, a jejich pozemek je vážně obrovský. Musí být velmi zámožní. Což by vysvětlovalo, proč si Vic mohla dovolit tak drahý pronájem, a zároveň mohla studovat tak elitní vysokou.

Už zvenčí vidím, že je dům celičký bílý, a to nejen kvůli tomu, že je všude peřina za sněhu. Na domě jsou jen obří, černé trámy, které značí venkovské stavení. Je to možná už starší dům, ale vypadá báječně. Je to ideální rodinný dům.

Úplně vidím, jak tady Victorie jako malá běhala, a za ruku za sebou táhla Jo. Smála se, a máčela si maličká kolena v trávě plné rosy. Panebože. To je ta nejkrásnější představa, kterou jsem kdy v životě měla. Malá Victorie. Malá, blonďatá, okouzlující dívenka. A to, že by.. Ne. To je blbost.

Jo parkuje svoje auto jen kousek od domu, a všichni mě nechávají zírat na dům, jako na zjevení samotného pána Boha. Jelikož je úžasný. Nepodobá es žádnému bytu ve Washingtonu. Tohle je jako království za kopcem. Věřte mi. Vážně. Jo, Lolly, a Vic se o něčem dohadují, jako malé děti, a Lolly mezi nimi vypadá jako ta nejdospělejší, takže soudcuje jejich spory. Nakonec se všechny něčemu začínají smát, ale to jde úplně mimo mně. Já jejich slova nejsem schopná vnímat, jelikož mě ten dům prostě magnetizuje. To je snad poprvé v historii.

,,Ale, ale, ale. Slečno Müllerová. Kdepak se ta vaše krásná mysl zase toulá?" Zabodne mi Victorie svou kostnatou bradu do mého ramene, a kouká na dům z mého úhlu pohledu. Není to pro ní takové, jelikož tady vyrůstala, ale respektuje moji vyjukanost. Což je od ní milé, ale taky zdvořilé.

,,Máš fakt špičatou bradu." Konstatuju pobaveně, a cítím na rozehřáté tváři, jak dlouze vydechne. Kouknu na ni. Je tak krásná, jako ten dům. Vážně. Je nádherná, když se jí oči tak lesknou únavou, nebo čím to vlastně, a její tváře jsou mírně růžové od zimy. Já jsem na zimu v Anglii od tohoto okamžiku zatížená. Kdo by tomu veřil? Už žádná Dora. Teď je to Alexa Objevitelka. Alexa objevující nejenom svoje hranice a zájmy, ale taky rodný dům mojí ženy.

Nakonec, po nějakém tom pošťuchování, smíchu, polibcích, a dalším zíráním na dům, i my dvě vylezeme z auta. S Vic se obě podělíme o zavazadla, když je neseme dovnitř.

Zvenčí dům vypadá jako hrad, ale zevnitř je to nejúžasnější stavení, které jsem měla tu čest spatřit. Jo a Lolly jsou rozhodně velmi starostlivé matky, což poznávám už podle toho, že místo haly mají výstavku Victoriiných, i Miloových úspěchů, všelijakých vydíracích fotografií, a hlavně zarámovaných dětských obrázků. Panejo.

Všechny tyhle materiály, co mi můžou zničit důstojnost mají moji rodiče naštěstí schované doma v krabici, a pečlivě zastrkané pod postelí. Ale tohle.. Je tak sladké, že to vykouzlí úsměv na tváři.

Z úvahy o výstavné síni mě vytrhne Vic a její ruce ve škvírách mého kabátu na rameni. Sama se už vysvlékla, a zase čeká na mně. Jsem dneska jako brzda. Ale Vic si to užívá. Musí být nervózní, protože se jí klepou dlaně. Nechám, aby kabát pomalu stáhla, a pověsila. Čepici si sundám sama, stejně jako rukavice. Vracím se ke stěně. Zasněně se na ní koukám. Když v tom spatřím takovou malou fotografii, úplně na pravo.

,,Na to snad raději nekoukej..." Povzdechne si Victorie. Postaví se přímo vedle mně, a zahledí se na malou dívku s blonďatými vlásky staženými do culíčku, na sobě má hrdě oblečený kostým čarodějnice, a do objektivu se mračí. Milo, jen o kousek vedle oblečený za Frankensteina, klečí na koleni a to druhé má sedřené do krve. Přirozeně strašně pláče. Musel si koleno nesmírně potlouknout.

,,Dospívání s bratrem pro mně bylo.. Složitější." Chytne mě za rameno, a jemně si mě k sobě natiskne.

,,Podle mně jsi tam roztomilá-" Pronesu zamyšleně, ale jakmile na sobě cítím její pohled, okamžitě vykoktám první ptákovinu, co mě napadne. ,,-sexy, samozřejmě rajcovní. To jsem chtěla říct. Vůbec ne roztomilá."

,,To zní, jako bys byla pedofil. Lexy, děsíš mě." Začne se tiše chechtat, a já zahambeně sklopím zrak. Její rty se dotknou mého čela, zatímco šeptá, že to myslí ze srandy.

,,Ale byla jsi nesmírně roztomilá. Zamilovala bych se do tebe už jako malá, sakra!" Vyjeknu, a chytnu ji taky. Slyším její smích, tak všudypřítomný jako vzduch v mých plicích.

,,Kde mám svou oblíbenou dceru?" Ozve se najednou zvučný, mužský hlas patřící vyzrálému mužskému tělu. Je to Victoriin otec. Určitě. Vic se najednou celá rozzáří, jenom při zvuku jeho hlasu. Vezme mě za dlaň, a bez otázek a s botami mě žene po plovoucí podlaze do obýváku.

,,Jak se má můj nejoblíbenější kandidát na otce?" Drkne do muže otočného ke krbu. Ten se na ni dlouze zadívá, než ji jemně políbí na čelo. Je vtipné, o kolik je Victorie vyšší. Její otec je fascinující osoba. Vypadá mile, a to je vidět i v jeho očích. Usmívá se, a objímá ji. Je to čiře otcovské gesto, a přijde mi to nesmírně milé.

Je to zajímavý muž. Přitažlivý, a zároveň až moc upjatý. Dokonale čistě oblečený, ale vlasy má líně rozjančené, jako by teď někdy vstával, a na tvářích se mi leskne lehké strniště. Victorii není vůbec podobný, ale z jejího držení těla poznávám, že ho zná od nekonečna.

,,Ty musíš být Alexa." Otočí se na mně, a vyruší mě tak ze zkoumání jeho zajímavé tváře. Odhodím černou vlnu za ramena. Chytím jeho dlaň do té svojí, v merku mám pořád jeho obličej, a oči.

,,Vy pan Bay."

,,Harold. Pro tebe Harry, prosím tebe." Začne se tiše smát, pobaveně pozoruje můj výraz, než si mě natáhne do náruče.

,,Je vážně nádherná, Victorie. Máš vkus na ženy po mně." Pohladí mě po čelisti. I šarm po něm Victorie zdědila. Je to až děsivé. Bože. Působí na mně jako ona. Ale to už jsem v jejím náručí, aby mě před ním schovala.

,,No promiň!" Ozve se Jo z kuchyně. Lolly s pohárem vína se na Harryho podívá, a začne se smát.

Jak na to tak koukám, mlčím a usmívám se. Z téhle party tří lidí se stala druhá půlka mojí rodiny. Jenom Milo tu nikde nebyl.