Pumpin' Blood (I.) ✅

Kapitola 9. (2/2) - Jen to řekni ✔

,,Nevěřím ti to ani za zlatý prase." Odvětí klidně a já v pohybu ztuhnu. Ona mě prokoukla. V klidu a naprosto mě prokoukla. Ale čemu se divím - vždyť můj výkon taky nebyl extra přesvědčivý. Jako kdyby se dítě snažilo přesvědčit, že ono ty žvýkačky přece ukradnout nemohlo.

Narovná se, odloží šálek kávy s tou největší možnou grácií a nahne se ke mně přes stůl, co se najednou tak milionkrát zmenšil.

A je to tu zase. To známé slastné chvění vždycky když je mezi námi vzdálenost menší než půl metru. Je tady to že můžu dýchat její vůni. Ta exploze uvnitř mě, když se mě dotkne svými rty je... Ohromná.
Chytne si mojí hlavu mezi jemné dlaně, já ty vystouplé klouby cítím na svých tvářích, a spojí se s mými rty znovu a znovu. Líbá mě soustředěně a protože mám zavřené oči, tak si jen představuji jak má zavřené oči a soustředěním má svraštěné obočí. Cítím na sobě pohled celé restaurace, ale vyjímečně mi to nevadí. Není to jako když jsem někde s Louisem a on začne přitahovat nechtěnou pozornost po které naberu karmínově rudou barvu a chci se jít vyzvracet. Tohle je ten druh pozornosti který ječí, že ta štíhlá kráska s dokonalými mírami je moje a je tu se mnou.
A přes to si vzpomenu na Louise. Porovnávám jejich polibky, a docházím k tomu závěru, že ona je nastokrát lepší.

Najednou přestane, i když se nahýbám pro další polibek 

,,Říkej mi co chceš Lex. Cokoliv se ti zamane, ale tvoje tělo mi vždycky řekne pravdu. Pamatuj si to." Otře se rty o moje ucho a nechá mě sedět naprosto bez duše. Zase se sveze do svého křesla z pozdní moderny. 
Jenom mrtvě poslouchám jak mi srdce skáče do krku, a zase nazpátek do mojí hrudi. Tváře mi planou a já vážně nevím, co se se mnou děje. 

Rodiče mě zabijou, jestli nebudu dokonalá dceruška. Gillian by mě v tom mohla podržet, ale v tenhle moment jsem o něčem takovém nemohla uvažovat - pořád mám přítele, pořád mám svůj život a mušličku zasvěcenou výhradně penisům. A jestli je tady někdo známý, všechno se právě v tenhle moment tak zamotalo, že by to ani skaut nerozmotal.

Nahnu se pro hrnek a kafe piju litrovými loky - minimálně jsem takhle rychle pila jen a jen panáky, když už jsem se na nějaký kdy nechala ukecat. Koukám se po okolí - ale naštěstí nikoho neznám. Všichni se na nás usmívají a pravděpodobně si říkají - to je ale roztomilý lesbický páreček, a jak jí pořád umí vyvést z míry.. Jo jo, dobrý, chápu to, co si o mně teď všichni myslí a tohle se nemělo stát - ale stalo se.

,,To bylo moc, Victorie." Vydrtím mezi zuby. Chvíli se hrabu v kabelce, než konečně najdu tu menší koženou věc a s rozklepanými prsty jí vyndám.
Vytáhnu z peněženky bankovku a celkem ostře ji položím přímo před ni. Blondýnka se na mně zmateně dívá - tohle nečekala. Tohle je zvrat o sto a osmdesát stupňů. Zvednu se se suchým krkem, vezmu svoje sáčko a stisknu ho v dlani. Rozejdu se z kavárny se všemi mými věcmi - až na cestě ven mi dojde, že jsem tam nechala deštník, ale po tomhle tejatrálním odchodu se mi k ní doopravdy nechce vracet.
Krátce se zahlédnu v zrcadle, když se řítím jako tvrdohlavá velká voda. Vlasy v jednom neforemném vrabčím hnízdu, líčení rozmazané. Oblečení úplně navlhlé a všelijak zkroucené.. A tváře krásně zarudlé. Oči mi svítí jako reflektory a podvědomě se napůl usmívám.

Usměju se při vzpomínce na první rande s Louisem. Odcházela jsem prakticky stejně - mokrá, rozmazaná a vypadající nemožně s hlavou vysoko v oblacích - holka ze střední, kterou pozval na rande nejvíc sexy kluk, jakého kdy viděla.
Je to už nějaký tři roky nazpátek. Teď to prožívám znova. Ten samý kolotoč, kdy na jednu vteřinu je nahoře dole, černá je bíla a velký je malý. Kdy vás nepřitahuje zemská gravitace, a vy se cítíte, jako byste lítali. Zatlačím do dveří a vyjdu do suchého dne. Tedy - až do tohoto momentu.