Pumpin' Blood (I.) ✅

Kapitola 18. - Její promoce

Byla to jenom jedna jediná věta, co opět rozházela naše společné bytí vzhůru nohama.

,,Já to mám! Na konci června promuju!" Zavolá na celý byt, a i se svou vysněnou obálkou se rozběhne do postele. Zalehne mě celou vahou, a já se musím vrátit do reality. 

Zbytek měsíce je jako jedna dlouhá pohádka. Vlastně tak nějak jediné, co si z toho měsíce pamatuju, je naše postel. A tlumené výkřiky. Ať už moje, nebo její. Je to jedno, vždyť na tom stejně skoro nesejde, že ne? A spousta objednanýho jídla, jelikož jsme obě líné vařit, nebo vylézt z postele. Tedy, až na momenty, konkrétně osmihodinové momenty, kdy musím chodit do práce.

Až, konečně, přichází ten den, kdy mám na sobě černé šaty, a velmi vysoké lodičky. Skoro se mi láme noha, ale co bych pro krásu neudělala, že ano? Naposledy se zastavím u zrcadla, abych si upravila pásky podvazků, když na kříži cítím její dlaň. Svezu se do její náruče, a nechám kolem sebe obvázat její ruce.

,,Sakra, nebejt zadaná, tak si piš, že bych tě pozvala na rande." Usmívá se jako sluníčko na hnoji. I se svým jemným líčením mi začne slíbávat cestičku kolem čelisti. Pak se postaví za mně, a podívá se do zrcadla.

,,No, jenom se na nás podívej. Mám vedle sebe nádhernou ženu, mám si snad na co stěžovat?" Usměje se na mně v zrcadle. Místo odpovědi se k ní natočím, a vlepím jí polibek.

,,Budeš si stěžovat, až to nestihneme. Prosím tě, pojď." Usměju se na ni, a vyjdu jako první. Ještě slyšíme, jak na nás volá Elise, ale to už jsme tak v presu, že se tlačíme do auta. Smějeme se jak puberťáci, a skoro ten obřad ani nestíháme. Jsme tam jen tak tak. Gillian mě od Victorie musí odtahovat, aby to stihla. Všichni, Victoriini kamarádi Ian a Mark, a já s mojí nesmírně odvážnou sestrou v téměř průhledných šatech, si sedáme do jedné řady. Poslední týden si Ian a Gi až mimořádně sednou, takže vedle sebe sedí, a nevnímají nikoho okolo, vlastně by se to sezení dalo považovat za veřejné nemravnosti - takže je musíme krotit. Mimochodem, říkala jsem, že z Marka se vyklubal prvotřídní gay? Jestli jste to ještě nevěděli, tak teď už to víte.

,,Držte huby, už jde mluvit!" Okřikne je dva Mark šeptem, a i já začnu dávat pozor. Je to půl hodiny nudnejch keců nějakýho starýho páprdy. Skoro tam začínám usínat, než mě Mark, jediná osoba, co mě může hlídat, probudí. ,,A bacha, už se řítíme!" Zavolá Mark tlumeně, a my se všichni narovnáme. Victorie je naštěstí abecedně vepředu, takže ani moc netrpíme, než si všichni čtyři stoupáme, a zuřivě tleskáme. Ječíme na celou místnost jako banda pominutých puberťáků. Vidím, jak se na mně usmívá. Další půlhodinu se sálem ozývá šílený potlesk, nebýt jeho, dá se tam nádherně usnout.

Hned jak je všechny pustí, se sálem strhne jeden obrovský chaos. Tak ať, řeknu si, a jdu proti proudu hledat mou přítelkyni. Mezi těžkými a zpocenými těly novopečených magistrů to jde stěží, ale rvu se k ní dál. Skoro mě tam ušlapou. A když jí najdu, rozhodně nejsem spokojená s tím, co vidím. A už rozhodně nejsem sama, kdo ji našel. Victorie je v náručí ještě vyšší blondýnky, než je ona sama. Blondýnka má dlouhé vlasy, s temnými odrosty u temene hlavy. Je štíhlá - to je vše, co vidím zezadu, a co o ní dokážu říct.

Její šaty jsou zářivě červené, a lodičky k nim ladí. Navzdory všemu tomuhle okolo má na sobě koženou bundu. Vedle mě se postaví Mark. Z jeho úst vyjde cosi jako jen tuhle ženskou ne... Sleduju, jak objímá moji přítelkyni, jako by jí snad patřila. Když ji pustí, slyším něco jako "jsem na tebe neskutečně hrdá" a "já vždycky věděla, že to dotáhneš až sem". Vraždím ji zezadu.. A teprve pak ji spatřím. Je dokonalá.

[Pro informaci - to je Gin Wigmore, strašně dobrá zpěvačka]

Líčení má až přehnané - kolem očí má dva temné kruhy, a plné rty má až přehnaně červené. Ale ona je ten typ člověka, ke kterému to prostě sedí - a když ji tak jednou vidíte, už si ji bez toho nedokážete představit. Strašně jí to sluší. A ten způsob, jakým kouká na Victorii.. A to, jak se u toho usmívá... Zatraceně, kdo si myslí, že je? Jedinou útěchou mi je Victoriin výraz. Jako by nevěřila tomu, co vidí, a tomu, že se jí to dotklo. Ale jakmile uvidí mně, celá se rozzáří.

Ve vzduchu zamává s diplomem, a potvrzení o něm, a jde ke mně. Vezme mě v pase, a párkrát se mnou zatočí ve vzduchu. Když mě položí na zem, zase se do mně zaklene. Celý ten hábit se kolem nás rozevlaje. Zajedu jí prsty do vlasů, a nechám její rty najít ty mé. Jsou jemné jako samet. Nakonec nechám, aby do mých úst vklouzl její jazyk. I ten je dokonale jemný.

,,Neskutečně ti sluší-" Chytnu hábit mezi prsty, a zavlaju s ním ve vzduchu. ,,- vypadáš vážně. Takhle tě chci v posteli, alespoň dneska." Skousnu si spodní ret, a usměju se na ni. Vrátím jí čepičku na hlavu, a nehtem odjíždím hranu její čelisti. Victoria ze sebe vyrazí jeden ze svých nadržených úsměvů.

,,No, myslím si, že to by se asi dalo zařídit..." Zašeptá. Vic skousne lalůček mého ucha, a zase se do mně zaklene. Pohladím jí po elegantní šíji, a tiše dýchám její poddajnou, a pánskou kolínskou.

,,A co já?" Zašklebí se za námi Mark, a rozpřáhne náruč. Je jako její starší bratr. Victorie se k němu nadšeně rozejde, a téměř na něj skočí. To už vedle nás stojí i Ian s mírně rozcuchanou Gi. Žena, co se k Victorii tak lísala, si mě prohlíží takovým zvláštním pohledem. Je mi z ní divně. Kouká na mně, jako bych byla něco, co jí neskutečně vadí. I Ian k sobě Vic natiskne. A Gi se nahne, a na milisekundu jí natiskne rty na tvář. Usměje se na ni, než ji ke mně zase pošle. Victoria si dá diplom do druhé ruky, a obejme mě kolem ramen. Nechá mě, abych jí zarazila hlavu do ramene.

,,No, mohla bys mě představit, ne?" Zeptá se nervózně ta žena. Upraví si vlasy, a sukni rudých šatů. Cítím, jak vedle mně Victoria začíná tuhnout. Odkašle si, taktéměř vražedně, a ukáže na Marka.

,,Mark. Ian. To si zapomněla v tý tvojí Evropě pěkně rychle." Zamračí se na ni. Jako by jí chtěla sežrat. Zabít, rozčvrtit, Jediným pohledem.

Žena se sarkasticky zasměje. Podívá se přímo na mně. Jako bych byla nějaký.. Brouk.

,,Myslím tady tu tvojí novou holku."  Snaží se pak alespoň usmát.

,,Tohle je Lex. Lex, tohle je Tess." Představí nás jmény. Tess mi podá ruku. Chvíli mi trvá, než jí to oplatím. Pak si mě Victorie zase stáhne k sobě. Jako by mě snad chránila. Tohle bude asi ještě hodně zajímavé.