Pumpin' Blood (I.) ✅

Kapitola 16. - Ty mě nevlastníš

O hodinu a půl později sedíme já, Jonathan a Gillian u stolku v kuchyni, a zamlkle popíjíme Modrého Portugala u stolku v kuchyni. Maminka s tatínkem sedí ve své rekreační místnosti, a čtou si tam svoje milované knížky, mezitím co Simona a děti už asi půl hodiny spí nahoře v patře.

,,Nikdy bych neřekl, že být manželem a tátou je takovej zápřah." Pronese John, a zase se napije. Láhev už skoro zmizela, ale my si toho ani nevšimli.

,,A.. Vyměnil bys to?" Zeptá se tiše Gi, a opře se do polstrování židle.

,,Simonu a děti? Je to jako bych našel poklad. Ani za nic. Je to moje všechno. Je to, jako bych se tě já zeptal, jestli bys ty vyměnila svůj divokej život za můj usedlej, a klidnej." Povzdechne si John, a podívá se na Gi.

,,Víš, vlastně.. Vždycky mě to zajímalo. Jen si to představ, mě, jako mámu. Bylo by to.. Fascinující. Každej večer bych se vracela domů ve stejnej čas, ke stejnýmu chlapovi, uvařila bych nám nějakou dobrou večeři, asi něco italského, a pak bych si s ním lehla do jedné postele, a pokoušela bych se o děti. Začínám celkem uvažovat o tom, že je na čase se usadit, a začít uvažovat nad rodinou..  Přecejen, je mi dvacet pět, a jedinej vážnej vztah, co jsem kdy měla, byl David. Možná že.. Dost o mě, a mym nudnym životě-" Přestane, a rychlým pohybem si setře slzy z lesknoucích očí. Párkrát tiše zavzlykne, než se se svým temperamentem otočí na mně. ,,- je na čase, abys povídala i ty." John se na mně taky pobaveně podívá.

,,Jo zajímalo by mně, proč si od toho kašpara odešla." Zapře se loktem do zadní časti židle. Mírně se zastydím.

,,Jo, a chci, abys nám popsala svůj novej objev. Jsem celá.. Nažhavená." Upije Gillian vína, připravená ze mně kýžené informace klidně vymlátit.

,,Fajn. Fajn. Začnu od Louise. Takže.. Prostě už to mezi náma nějakou dobu, vlastně, co jsem se s Gi vrátila z Amsterdamu. A začalo to z mojí strany. Nicméně, prostě jsem potkala někoho, kdo mě dokáže.. Nabudit jedním pohledem, někoho, do koho jsem se zamilovala už na první pohled. Což jsem neměla ani u Louise. A navíc jsem v naší posteli našla cizí ženskou. A s tím.. Tvým požadavkem.. Je to milá osoba, možná trošku nekonvenční, ale vím, že mě jistí. Vždyť hned, jak se ta osoba dozvěděla, že se mezi mnou a Louisem něco stalo, tak ani nečekala, a pustila mě k sobě, což mi přijde jako dostatečný vyjádření "hej, pojď, chci si s tebou něco začít"." Usměju se nad tím, a Gillian povzdychne, jako by to bylo to nejromantičtější, co za poslední dobu slyšela. John se jen bratrsky usmívá, jako by mi říkal "neboj, já ti to schvaluju".

,,Neříkej mi, že jsi začala žít, Müllerová!" Začne se smát Gi. Pokrčím rameny, a na jazyk se mi znovu rozlije další várka vína.

,,Ale popiš nám ho fyzicky. Má široká ramena? Hezký úsměv? Rusé vlasy? Jenom to rozveď. Alespoň já to určitě chci vědět." Nebere ohled na Jonathana. Tváře mi naberou karmínově rudou, a dech mi dojde. Opravdu teď řekla, to, co řekla?

,,No víš, on je vlastně-" Chystám se říct, ale do místnosti náhle vtrhne maminka. Usmívá se, a ve tváři se jí zračí obrovské překvapení.

,,To byste nevěřili, kdo mi teď volal, a kdo přijede na kávu!" Zahláholí maminka. Všichni si tři se na ní podíváme. Ani jeden nemáme tušení. Ztichle se na sebe koukáme, snažíc se na to přijít, ovšem z překvapených výrazů ostatních to jenom sotva vyčteme.

,,Bývalá studentka naší babičky. Pamatuju si, jako by si o ní myslela, že je to její další dcera. A Alex, vy dvě se snad znáte?" Prohlédne si mě od hlavy k patě, a já ztuhnu.

,,Ano, mami?" Prázdně polknu, a pohrávám si se sklenkou mezi prsty. Tváře mi neberou rudou, a srdce mám náhle až vysoko v krku.
,,Vy dvě se snad znáte? Ptala se na to, jestli tu jseš." Zamračí se. ,,Jmenuje se Victorie. Bayová, abych byla přesná." Usměje se na mně. Od té doby ze mně nevyjde jediné slovo. Zamlkle sedím, pohrávám si s okrajem skleničky, a čekám na Victorii. Gillian se párkrát snaží zavést rozhovor, ale neúspěšně. Jenom se na ní usměju, a nakonec se zase nechám upadnout do letargie.

Až slyším, jak se otevírají domovní dveře, a jak se její hlas vítá s mou maminkou. Objímají se. Najednou se Vic zeptá na moje jméno. Maminka jí řekne, že sedím v kuchyni. Jsem za chvilku zpátky, paní Müllerová, slyším, jak mojí mámu ubezpečuje. Ke mně po koberci šlapou dvě dlouhé, laní nohy.

,,Ahoj, Lex." Vypustí tiše mezi rty. Nedovedu se na ni ani otočit. Gillian si jí prohlédne, věnuje jí úsměv, a zmizí. Asi i Gi cítí, že se ve vzduchu vyskytují nějaké nevyřešené věci. Když je kuchyně prázdná, sedne si Victorie naproti mně.

,,Podíváš se na mně alespoň, nebo se se mnou prostě nebavíš?" Složí si dlaně na hrudníku. Takže se na ní poprvé podívám. Je báječná, ne-li dokonalá. Blonďaté bodlinky má lakem pevně zatužené k lebce. Obličej má lehce nalíčený, ne moc, ale neskutečně jí to sekne. Prsa má k hrudníku obvázaná bílým stahovákem, a na tom má pečlivě upravenou košili. Nohy jí zdobí na knot černé džíny. No jo, učitelka. Působí opravdu vážně. A zvlášť, když se na mně takhle mračí.

,,Díky." Pronese sarkasticky. Věnuju jí vražedný výraz, a ona se jen narovná, a mírně se usměje.

,,Tak co se děje, že tak vyvádíš?" Zeptá se na rovinu. Velmi dlouze se nadechnu. Ta ženská mi dává zabrat!

,,Zavolej mi, až budeš mít po ústní. Jo, jo, jasně. Tak čekám na telefon. A co z toho, nic? Dobře, tak nic, koupím víno, uděláme si hezkej pohled. Tak jsem přišla domů, a tam co? Nic. Tak jsem si řekla, že jsem ti nechyběla do teď, tak ti nebudu chybět ani večer. No ne?" Napiju se, a čekám, až mi vážená paní odpoví.

,,Ježíš, tak tobě vadí, že jsem se trošku zapomněla. No, stane se."

,,Teď se trochu zapomeneš, pak mi nepřijdeš domů celý den, a pak týden, a nakonec se mi ani nevrátíš." Vyprsknu jí do obličeje, a napiju se.

,,Tak... To se omlouvám, netušila jsem, že to bereš takhle.. Měla si mi to říct. Teď bych ráda, aby.. Sme si daly kafe, s tebou a tvojí maminkou, a pročistily jsme vzduch. Ne?" Pomrkne na mně, a já jí dám za pravdu.