Pumpin' Blood (I.) ✅

Kapitola 33.- Narozeninové dárky

V práci jsem celý den jako na trní, skoro nemůžu udržet nohy u sebe, když přemýšlím nad tím luxusním, krajkovým oblečkem, který jsem viděla v obchodním centru na začátku týdne. Určitě se jí bude líbit. Byla to divoká směsice rudých a černých krajek, nařasených k dokonalosti, doplňována lehkou elegantností saténových doplňků. Do sady byly přidány dva podvazky s červenými mašličkami, k ním ještě síťované silonky, a nějaké ty prťavé kalhotky. Ale musím udělat ještě něco.. V očích mi utkvěla představa černo-červené kostkované, flanelové košile. Žádnou jsem u ní doma nenašla, takže jsem se rozhodla právě pro ni. Zdála se dostatečně velká na to, aby ji měla až pod zadkem. Pak jsem se koukala po nějaké nášivce, a vzadu v obchodě mě zaujala sada nášivek s dětským motivem - pestrobarevná srdíčka, dortíky a diamanty. Ty už mám sebou v kabelce, takže začnu ihned po příchodu domů. Dneska má Victorie ještě odpolední poradu, takže mám ještě víc času, než bych měla normálně. I tak pro jídlo dojdu do italské restaurace na rohu. No, čeká mě rušné odpoledne.

,,-a kolegyně Müllerová mě opět úplně ignoruje." Ozve se mi u hlavy od Marnie a jejího deset centimetrů tlustého obočí. Naše milá, korpulentní šéfová se dneska vzala fuschiový  komplet a k tomu na své baculaté nožky narvala do lodiček. Panebože, vypadá.to strašně. Skoro pláču nad tím, co vidím. Jenom se na ni usměju, a poposednu na židli. Vnímám jenom první tři slova, než ji opět přestávám vnímat úplně. Její slova mi jenom volně plynou hlavou jako nějaký ukolébavky, nebo jako dětské říkanky. Bylo to uklidňující, skoro až uspávající.

Pak se teda nedivte, že z práce vylétnu jako raketa, nebo nadzvukové letadlo. Utíkám přímo do nákupního centra. V obchodě s lechtivým prádlem trávím asi nejdelší dobu, zkoušením různých velikostí silonek, podvazků, i kostýmků. Je to peklo se pořád převlékat, a vysvlékat. Zabírá to skoro hodinu, než mi všechno padne jako ulité. To je pak ale kurva pohled. Ještě chvíli koukám na svůj odraz, než si uvědomím, že jsem tak sexy, že bych šla sama do sebe. Což je hodně egoistické, já vím, ale za to pravdivé. Když si k tomu představím ty nesmírně vysoké, jehlové podpatky, tak jdu do kolen. Ještě koupím jednu její flanelovou košili, hezky dlouhou, aby nám oběma byla dlouhá tak akorát.

Další na mém seznamu je italská restaurace. Stavuji se tam pro lasagne - kuřecí, s čerstvými špenátovými listy, a extra dávkou sýra. Tak, jak to máme obě rády. Hezky pevně zapečené, a nádherně vonící. Skoro slintám už jenom, když to nesu domů. Do bytu přiletím jako velká voda - mám hodinu na našití, a osprchování, takže jedu jako fretka. Za čtyřicet minut je košile našitá, jídlo připravené a já oblečená, navoněná, a usazená u stolu. I když se to nezdá, ve sprše trávím skoro dvacet minut, a u toho si pak ještě vyfénuju vlasy, a maluju se, hezky pečlivě, aby to nevypadalo lacině. To už se přede mnou otevírají dveře, a Victora vchází dovnitř. Je bledá, a očividně se moc nevyspala. Pod očima má dva temné kruhy, a už od pohledu je velmi vyčerpaná a shrbená. Zesláblá. Když se otočí, chvíli se na mně vyjeveně kouká. Pak se usměje, když si prohlédne moje nohy oblečené v děrovaných, upnutých silonkách.

,,No dobře. To jsem.. Vážně nečekala." Prohlédne si úžasně nástrojený stůl, a na něm zapálené svíčky. Ona sama je velice překvapená, ale příjemně překvapená. Postupně se začíná usmívat, a nadechne se vůně jídla. Rozejdu se k ní na jehlách, a pomáhám jí ze sáčka, které má béžové záplaty na loktech. Vypadá v něm opravdu jako student Oxfordu. K ní to jednoduše  sedí, a obecně jí to sluší víc, než je zdrávo. Pohladím jí dlaní po boku, a užívám si její úsměv. Odložím sáčko na věšák, a ona jde, a vedle něj položí svou koženou tašku. Pak přijde ke mně, chytne mě v pase, a políbí mě zpříma na rty. Hezky pevně, a já ji na to konto pohladím po pevné, chlapecké čelisti, a pomaličku koukám do těch úžasně zelených očí. Hladím ji po vystouplé líci, a jemných rtech. Mají dneska úžasně vášnivou barvu - jemnou růžovou. I oči jí pomaličku potemňují, jak se dostává ze školy do domácího módu.

,,Na to, že jsi zase o rok starší, tak jseš celkem kost." Hraju si s její košilí, a ona mně odstrčí, mezitím, co jde ke stolu. Nadechne se, a usadí se na svou židli. Elegantně vezme lahev vína, a začne jí otevírat. Klouže jí jemně mezi prsty, až tlak vypudí korkové víčko z uzávěru.

Co bych vám o večeři mohla povídat? Byla to večeře jako každá jiná. Spousta slov, úsměvů, a konstatování. Victorie se domů sice vrátila úplně hotová, jelikož se s ní studentky velmi dohadovaly ohledně zlepšování známek, popřípadě opakování testu, ale během večeře se krásně srovnala do své normální nálady.

,,Mám pocit, že začínají tušit, že jsem teplejší než kamna. Všechny kolegyně nosí šaty, nebo sukně, a tak divně se na mně usmívají, když tam nakráčím v oxfordkách a saku. Možná je to tím, že jsem tam nová a neokoukaná? Kdo ví, každopádně.. Je to hodně nepříjemné." Konstatuje, a vloží si další sousto do úst.

Přesně jsem věděla, jak se cítí. Dřív, když jsem žila s Louisem, tak mi kolegové drželi dveře, vařili mi kávu, a konverzovali a vtipkovali o normálních věcech. Ale co se v práci provalilo, že jsem začala bydlet se ženskou, a že jsem s ní dokonce ve vztahu, mi nikdo neřekl jinak, než "ližpička". Například "ta ližpička od Marnie to určitě udělá" a podobně. Nidky za mnou nepřišli, a nezačali nevázaně konverzovat o počasí. Vždycky tam byl alespoň jeden vtipem vedený proti homosexuálům. Postupem času jsem na to začala srát, a začala to úplně ignorovat. A bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat.

,,Každopádně, místní studentky jsou až mimořádně... Vnímavé." Pronese po chvíli ticha. Pronese to tónem tak zvláštně pobaveným, a zároveň tónem, jako by chtěla vážně zvracet. Podívám se na ní, a mezi obočím se udělá maličká vráska.

,,Co se stalo?" Zašeptám, a upiju ze sklenice sladké víno, které plně doplňuje chuť lasagní. Přísahám bohu, jestli jí tam ty malý mrchy něco udělaly...

,,Jedna z nich si vzala šaty s tak krátkou sukní, že jsem jí viděla až do krku. Což o to, výstřih zase měla až ke kolenům, ale stejně mě to nesmírně pobavilo." Začne se Victorie nesmírně nahlas smát. Zrudnu, a prohlížím si ji ve světle svíček. Chápu děvčata, zkoušejí se tak hnát za lepší známkou.. Ale nečekala bych, že se Victorie sníží na jejich úroveň zábavy.

,,Nemají totiž ani ponětí, že tu nejkrásnější ženu v mém životě už doma mám." Podívají se mi její ztemnělé oči hluboko do duše, a mně skoro upadne vidlička. Usměju se při jejích slovech, a nahnu se pod stůl pro zabalenou košili. 

,,Oh, tys mi vážně něco koupila?" vyvalí oči, a já kývu. Rukama jí naznačím, ať to rozbalí, a jako malá holka se naproti ní kroutím ve zvědavosti. Pomalu vydechne, ještě jednou se na mně podívá, a já si mohutně zkousnu ret. A pak vytáhne košili v prvním momentu je překvapená, a na očích jí jde vidět, že je naprosto nadšená, což mi udělá ještě větší radost. Vyndá ji celou, načež se na mně koukne - a přísahám bohu, že se jí v očích odrazí slzy.

,,Tos neměla. Když jsme v tom, nemáš tu další naprosto naplánovaný, a z kůže vytrhující překvapení, že ne?" Podívá se na mně, načež se postavím. Udělám pár působivých pohybů k jejímu místu, a chytím ji za čelist. Donutím ji, aby se na mně koukla, a pak už jenom cítím lehké doteky jejích dlaní na stehnech.