Pumpin' Blood (I.) ✅

Kapitola 41. - Jo, a je to tu zase.

A/N: Muahahahahah, a jsem tu zas! Téměř měsíc jste o mojí maličkosti neslyšeli, a legendy tvrdily, že jsem zemřela, ale smutná zpráva! Já jsem naživu, a přináším vám další kapitolku. Užívejte předvánoční pohody! -N.

Už z venčí jste viděli, že je to něco velkýho, což mě tak decentně, mírně znervózňovalo. Bylo tu hodně aut, a to znamená hodně lidí. Až moc lidí. Ne, že bych se styděla bejt s Victorií, to vůbec ne, ale.. Bylo tam tak moc lidí! Co když se moc opiju? Nebo zakopnu, a někoho na něco schodím? A jak se tam mám vůbec chovat? Nebo, nedej bože, se mi zvedne sukně? Podívám se před sebe, jako by mi oznámili popravu, a já to jen tiše akceptovala. Ramena mi klesají dolů, a já zamrzám v pohybu. Žaludek mi mírně zakolísá, ale já se snažím tlak vyrovnat. 

,,Jsi nějaká bledá.. Není ti dobře?" Pohladí mě moje partnerka po rameni, a já se na ní podívám. Jenom se usměju, jemně se k ní přivinu, a pokývnu. 

,,V rámcích možností.." Odpovím šeptem, a odpoutám se. 

,,Ačkoliv mě tam polovina lidí nenávidí, tak tebe, zlato, tebe budou milovat. Vypadáš jako anděl." Pohladí mě po vlasech, a líbne mě na krk, jelikož mi nechce rozmazat líčení. Dalších pět minut kroužíme po parkovišti, jelikož si chce Victorie nechat klíčky od auta u sebe, a pak jdeme k onomu osudnému sálu, kde se má ples konat. 

Tohle bude moje smrt. Radši umřu teď, než tam, Nemáte někdo kudlu? Ne? Tak ne. Nakonec se narovnám, mezitím co se odněkud zpod mojí dlouhodobé paměti vynoří Vědomí - no, skoro jsem taky koukala jako z jara, tak, jako teď vy - a zařve na mně, abych se už sakra koukala vzmužit, a abych si zbytečně nedělala ostudu. Vlepí mi imaginární facku. Pak zase zmizí, pod nánosem práce. vyvolávání fotek Victorie, a všeho toho sladkého kolem. 

A tak jsem se rychle vzmužila. Narovnala jsem se, nechala moje přednosti mírně vylézt na povrch, a hrdě jsem narovnala, mezitím, co mě ostatní lidé proudící dovnitř pozorovali. Muži na mně mohli oči nechat, a já si připadala přitažlivě, a měla jsem radost, že dělám Victorii dobrou reklamu. Ona, jen si toho všimla, byla u mého boku, a ruku na mých bedrech téměř nesundala, jako by ji tam měla přilepenou. 

Vlastně ani nevím, čeho jsem se tak bála. Kabáty jsme nechaly v šatně, a bojácně jsme vpluly do davu ostatních hostů. Bylo to hodně známých tváří - baseballových hráčů, vysoko postavených bussinesmanů, i zamračených týpků, jejíž tváře mi říkaly leda hovno. Ale o to jsem se nestarala. Dávala jsem pozor, aby Victorie nebyla nervózní, a aby si to, společně se mnou, báječně užívala. Když jsem se smála já, ona se usmívala ještě víc. Koukala jsem na ní jako na slunce - na múzu, kterou mám po boku. Tak i ona koukala na mně. 

Co se mi také dařilo, už po druhé sklenici šampaňského, jsem házela celkem. Vždycky, když jsme tam jenom tiše postávaly samy, se nás ujal nějaký manželský pár, ať to byli naprosto cizí lidé, nebo někdo, koho jsme znaly. Až přišla řada na ty, kterých se Victorie obávala. Ale ani s Tessinými rodiči,a už vůbec s její psycholožkou, to nebylo tak špatné, jak čekala. Jenny, jak jsem zjistila, že se jmenuje, tu byla s manželem a sestrou, a moc ráda ji viděla. A mě viděla ještě raději, jelikož jsem na Victorii dávala pozor.

,,Vím, že je to taková zvláštní prosba, ale mohla bych se s tebou vyfotit, Victorie? Použila bych tě jako příklad na lékařské komisi, co za pár týdnů bude." Usměje se na Jenny mile, a Vic vyvalí oči. Nakonec mě políbí na tvář, a vtiskne mi druhou sklenici do dlaně. 

,,Proč nakonec ne? Hned budu zpátky, zlato." Usměje se, a já ji nechám jít. Stále cítím její polibek na tváři, když se vedle mně postaví jedna postava. Chůze je mi až moc dobře známá. Její vlasy taky. Všechno je mi známé. Vybavuje se mi to jako šíleně rychlé obrázky v zaseknutém filmu.

,,Drahá. Jsem tak ráda, že vás tu vidím. Ulevilo se mi, že jste obě v pořádku.. A skoro jsem zase zapomněla, jak sexy ona v obleku vlastně ona umí vypadat..." Povzdychne si Tess. Je oblečená v dlouhých, bílých šatech až na zem, a vlasy má složitě zapletené do volného drdolu, a ač nerada, tak musím uznat, že jí to neskutečně sluší. Jenom slyším její hlas, a celá pohoda dnešního večera je pryč. Všechna ta naškrobená, slavnostní nálada je pryč, a nahrazuje ji mrazení v oblasti páteře. Nevnímám nádherné ženy, a ještě víc sexy muže kolem mně, a koukám na bývalou přítelkyni mojí holky. 

Je tak krásná, jak si jí pamatuju. Mírně změnila účes, rty má lehce natřené světle růžovou barvou, a oči jen mírně, alespoň na její vkus, nalíčené. Usmívá se, a v hrubé dlani drží sklenici růžového šampaňského. Napiju se, než promluvím. ,,Ale všichni se tu z vás dvou soustředí na jinou osobu, jak jsem si všimla.."Kousne se do plného rtu, a upraví si vlasy. Zčernalýma očima projíždí moje křivky. Dlouhý krk, vystavená prsa, a dokonale vykreslený pas, co plynule přejíždí do boků.

,,Taky jsem ráda, že jsem tady, a chci ti poděkovat za pozvání. Muselo být těžké sehnat lístky, že?" Úplně ignoruji její předešlou větu. Prázdně polykám, a počítám vteřiny, než sem vletí Victorie. 

,,Nebylo to tak těžký, vážně.." Řekne znuděně, a pak se usměje, když spatří přicházející Victorii. Její Tvář je zprvu překvapená, pak se naštve, a pak se zase uklidní.

,,Oh, Tess. Je pěkné vidět.. Že žiješ." Pronese velmi "nadšeně", a vezme si svou sklenku. Zase se vedle mně postaví,a  dokonale dává najevo, že patřím jenom k ní, a k nikomu jinému. Cítím se báječně, když cítím, že je v tom se mnou se mnou. 

Donutí to Tess mírně odstoupit. 

,,Tak hele. Co bylo, to bylo, a já to chápu. Ale tohle bylo myšlený dobře, Bayová, tak tady nedělej chudinku. Myslela jsem, že ti to takhle hezky vrátím, a urovnám tím stavy." Vyprskne Tess, a já vím, že se teď nesmím pohnout. Jestli se hnu jenom o milimetr, tak budou Tessiny šaty přímo zalité galony krve. 

,,Oh, prosím, Tess. Nehraj si tady na člověka, co dělá bůhvíjakou charitu, jelikož my obě víme, co za pokryteckou svini kurva seš. A ještě jeden z těch sranců na téma "to, jak mi děláš nějaký laskavosti" a přísahám bohu, že budeš potřebovat zajebanou plastickou operaci. Rozumíme si?" Vydrtí. Tess jen pokrčí rameny, a smutně se na mně podívá.

,,Snad se ještě potkáme." Usměje se na mně Tess, ale obě víme, že k tomu nedojde, jelikož mě Victoria už nepustí ze svojí blízkosti. ona, i její bílé šaty, se opět vmíchají do davu lidí. Zbytek šampaňského do sebe vleju na posezení, a jsem stále rozčarovaná. Rychle si sáhnu pro další, a zase se choulím k Victorii. 

Nakonec ještě stihneme tančit, jako všechny ostatní páry, jenom decentně pokopu její polobotky, a taky stihneme okupovat stůl s občerstvením, než se odebíráme domů, s pár novými kontakty v kapse.